Dobrý den,

na plesy chodím rád. Bývalo jich i sedmnáct za sezónu a někdy i tři za večer ve třech různých městech. Minulou sobotu jsem také na jeden šel. Kolegové mne varovali, že budu nejspíše lynčován za tu ostudu na Hradě. Nic se nestalo. Na plese byli zřejmě jiní lidé, než ti z průzkumů veřejného mínění.

Chtěl bych říci několik slov na obranu politiky a politiků. Co se vlastně stalo? Politické strany přistoupily k volbě zcela pragmaticky. Nejprve využily mezer v jednacím řádu a snažily se prosadit takový způsob volby, který by vyhovoval jejich cíli. Pohybovaly se sice na hraně ústavnosti, zejména v případě přehlasování Senátu Poslaneckou sněmovnou, ale protože volba prezidenta není přezkoumatelná ústavním soudem ani obecnými soudy, šlo spíše o právní vědomí zákonodárců, než o skutečný problém.

Hlavním důvodem procedurálních potíží nebyl jednací řád, ale skutečnost, že cílem některých nebylo zvolit jiného kandidáta, ale nezvolit stávajícícho prezidenta, respektive ponížit ho tím, že se bude muset stěhovat do podhradí. Toho využila jedna ze stran, která ani neměla dostatečný počet poslanců pro návrh kandidáta a přišla s kandidátem, o kterém se domnívala, že je schopen získat podporu těch, kteří by se současného prezidenta rádi zbavili. Protože síla této zvláštní prezidentské koalice nebyla jistá, bylo nutné prosazovat veřejnou volbu pod záminkou, že veřejnost si přeje vědět, jak její zástupci hlasují. Tato taktika fungovala až do 20:57, kdy se ukázalo, že třetí kolo by vedlo ke zvolení prezidenta navrženého protistranou. Protože na rozdíl od hokeje, kdy se stopky při přerušení hry zastavují, tento tah vyšel.

Druhý den se začaly dít věci, které už férové nebyly. Divné nemoci, odchody vyvolané právě veřejnou volbou, vystupňované prvními podivnými obálkami, ukázaly, že sama veřejná volba není tak průhledná, jak se nás snaží účelově přesvědčit její zastánci. Veřejnost viděla pouze les rukou, zato straničtí kontroloři nevěděli, kam se dívat dřív.

Veřejnost také vzrušovalo chování některých politiků, kteří používali vulgární slova nebo napadali jednotlivé kandidáty. Je namístě poznamenat, že zákonodárci jsou věrným obrazem společnosti. Stačí si poslechnout žáky 4. třídy, kteří se častují slovy, která někteří zákonodárci ani neznají. Také 60 % rozvodovost a následné tahanice o děti nestaví politiky do nějak zvlášť negativního světla. Spory sousedů ze zcela malicherných důvodů končí často tragicky. Hádky obecních zastupitelů nejsou středem zájmu médií jako volba prezidenta či jednání zákonodárců, takže navenek vypadají idylicky. Ani na silnicích se politici nevraždí častěji než většina populace.

Příčinou napětí mezi veřejností a politiky je přetrvávající pocit „my a oni“. Vypadá to, jakoby naše politiky volili občané jiné země. Iluze, že změnu může přinést prezident, je naivní. Společnost nemění prezident ani zákony. Společnost se mění jen a jen z vlastní vůle. Platí památná věta profesora Milana Knížáka, že někteří lidé by byli rádi, kdyby jejich život žil někdo za ně a oni by ho zpovzdálí pozorovali. Stejnou iluzí je, že změnu přinese přímá volba prezidenta bez toho, že by proběhla diskuze o poměrně zásadní změně prezidentských pravomocí, bez které se jedná jen o další populistické plácnutí do vody.

Za zmínku stojí i to, co se odehrávalo od neděle do dnes. Počet podivných obálek narůstal. Neobsahovaly ovšem úplatek za hlas (o těch by příjemci zřejmě tak ochotně nemluvili), ale kulky či střelný prach. Vyřešeno ovšem nebude nic, a když, tak až po volbě, stejně jako vznesená neurčitá obvinění senátora, který jistě čistě náhodou obhajuje na podzim svůj mandát. I já jsem včera dostal obálku. Když jsem ji otevřel, začalo mě pálit na prsou a nebylo to od kouření. V obálce byl rozpis záloh na energie pro rok 2008.

Z politických událostí vzbudil zájem třetí kandidát, tedy přesněji kandidátka, která měla za 24 hodin čtvrtinovou podporu veřejnosti. Ze strany navrhovatelů poměrně slušný politický tah. Kromě zmatku, který zasáhl dočasné spojence a nepochybně také feministky, akcie navrhovatelů vzrostly natolik, že se mohou chovat jako vítězové parlamentních voleb.

Představa, co se bude dít mezi druhou a třetí volbou, je natolik děsivá, že by bylo nejlepší rozhodnout dnes.

Protože není možné naplnit první část slibu a jednat v zájmu všeho lidu, což by znamenalo zvolit všechny tři kandidáty a každou neděli sledovat speciální „sedmičku“ z Pražského hradu, nezbývá než naplnit druhou část slibu a volit podle svého vědomí a svědomí.

Přeji Vám i občanům České republiky vše dobré.



Jaroslav Kubera