Co ukázaly volby a povolební vyjednávání
Problém není v poptávce, ale v nabídce.
1. Parlamentní strany znovu potvrdily, že nemají vizi ani hodnoty, kterými by se řídily. Pokud ano, pak jen na papíře. Kdekoho nálepkují jako populistu nebo oportunistu, ale ukazují jen na sebe. Čím jiným může být strana bez vize a pevných zásad?
2. Opozice „neexistuje“. ODS a TOP09 jsou v tak špatném stavu, že je voliči významnějším způsobem nevnímají jako alternativu k vládním stranám.
3. ANO se stalo sice nevítanou, ale zato pevnou součástí systému. Jeho protikorupční rétorika, na které je hnutí postaveno (a nemá nic jiného), se stane marketingovou pastí, na kterou dojede. Jen je otázka, kdy.
4. Po ovoci poznáte je“: všichni jednají a uzavírají koalice se všemi bez ohledu na proklamované ideové ukotvení. Vzkaz je jasný: „Jde nám jen o moc. Všechno ostatní jsou jen kecy pro voliče“. Čest výjimkám.
5. Voliči tomu vzkazu většinově rozumí, nedělají si žádné iluze. Žádné volby v současné mocenské konstelaci nic zásadního nezmění. K volbám nepřišli a nebudou chodit ani nadále, pokud se neobjeví skutečně nová naděje. Ani různá národovecká uskupení jí, alespoň zatím, nejsou.
6. Tito voliči také pochopili, že média vesměs prosazují zájmy konkrétních mocenských skupin, domácích i zahraničních. A pokud jsou aktivnější, hledají informace mimo mainstream.
7. Aktivní voliči národoveckých a proti-imigrantských stran pravděpodobně chápou, že být jen „proti“ nestačí: to vysvětluje relativní úspěch Tomia Okamury, jehož program je přece jen vícerozměrný a důvěryhodnější.
8. Zbylí aktivní voliči (cca 25%) jsou stále v zajetí čím dál méně podstatného pravolevého schématu vnímání politiky (viz například výsledek senátních voleb na Praze 6) nebo považují za důležitou pouze jednu z dimenzí politického směřování (multi-kulti, boj proti korupci, ekologie…). Je to jediná skupina voličů, která ještě žije v iluzi existence demokracie; v iluzi, že dobro a zlo lze definovat geograficky a odmítá vidět plíživý nástup totality jako určující fenomén dneška.
9. Shrnutí: problém není v poptávce (ve voličích), ale v nabídce (v politicích).
1. Parlamentní strany znovu potvrdily, že nemají vizi ani hodnoty, kterými by se řídily. Pokud ano, pak jen na papíře. Kdekoho nálepkují jako populistu nebo oportunistu, ale ukazují jen na sebe. Čím jiným může být strana bez vize a pevných zásad?
2. Opozice „neexistuje“. ODS a TOP09 jsou v tak špatném stavu, že je voliči významnějším způsobem nevnímají jako alternativu k vládním stranám.
3. ANO se stalo sice nevítanou, ale zato pevnou součástí systému. Jeho protikorupční rétorika, na které je hnutí postaveno (a nemá nic jiného), se stane marketingovou pastí, na kterou dojede. Jen je otázka, kdy.
4. Po ovoci poznáte je“: všichni jednají a uzavírají koalice se všemi bez ohledu na proklamované ideové ukotvení. Vzkaz je jasný: „Jde nám jen o moc. Všechno ostatní jsou jen kecy pro voliče“. Čest výjimkám.
5. Voliči tomu vzkazu většinově rozumí, nedělají si žádné iluze. Žádné volby v současné mocenské konstelaci nic zásadního nezmění. K volbám nepřišli a nebudou chodit ani nadále, pokud se neobjeví skutečně nová naděje. Ani různá národovecká uskupení jí, alespoň zatím, nejsou.
6. Tito voliči také pochopili, že média vesměs prosazují zájmy konkrétních mocenských skupin, domácích i zahraničních. A pokud jsou aktivnější, hledají informace mimo mainstream.
7. Aktivní voliči národoveckých a proti-imigrantských stran pravděpodobně chápou, že být jen „proti“ nestačí: to vysvětluje relativní úspěch Tomia Okamury, jehož program je přece jen vícerozměrný a důvěryhodnější.
8. Zbylí aktivní voliči (cca 25%) jsou stále v zajetí čím dál méně podstatného pravolevého schématu vnímání politiky (viz například výsledek senátních voleb na Praze 6) nebo považují za důležitou pouze jednu z dimenzí politického směřování (multi-kulti, boj proti korupci, ekologie…). Je to jediná skupina voličů, která ještě žije v iluzi existence demokracie; v iluzi, že dobro a zlo lze definovat geograficky a odmítá vidět plíživý nástup totality jako určující fenomén dneška.
9. Shrnutí: problém není v poptávce (ve voličích), ale v nabídce (v politicích).
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
