Mediální taškařice, kterou nám aktuálně předvádějí strany vládní koalice, by měla výrazně zvýšit naší pozornost.

Máme tu několikátou vládní krizi režírovanou podle stejného schématu: VV si najdou nějaký zástupný problém, jednání se zaseknou, eskalují silácké výroky, a světe div se, ODS a TOP 09 si notují. Můžeme si být skoro jisti tím (krom toho, že vláda nepadne), že je zatím nějaká levárna a souboj o svůj díl kořisti.

Podívejme se na tzv. církevní restituce optikou nejen laickou a odbornou, ale též „kmotrovskou“.

Nejčastější, reprezentující většinový názor populace, dochází k závěru nevracet. V podstatě zde zaznívají tři typy argumentů. První zpochybňuje morální nárok vzhledem ke způsobům nabytí majetků církví v historii (rozumí se před rokem 1948). Druhý akcentuje fakt, že jde v podstatě o další přerozdělování veřejných zdrojů směrem od jedné (větší) skupiny obyvatel ke druhé násobený špatnou ekonomickou situací. Třetí argument vychází z představy o roli církví. S notnou dávkou ironie to nejlépe vystihl Martin Fendrych ve své glose: „Ideální řešení spočívá v církevní oběti. Hlavy katolíků, evangelíků a dalších denominací by měly říct: Vzdáváme se všech restitučních nároků ve prospěch státu. Bylo by to silné křesťanské gesto. Vyjadřovalo by, že se věřící spoléhají nikoli na sebe, rozpočet země, polnosti, rybníky, peníze, ale na Boha. A že zároveň odpouštějí křivdy, které na nich spáchali nenapravitelní bolševici.“

Druhý názor, odborný, historicko-právní, podložený i výrokem Ústavního soudu, říká vrátit. Co se ukradlo, musí být navráceno zpět.

A konečně třetí úhel pohledu, o kterém se „taktně mlčí“: jedná se přece nejen o peníze, které poputují z veřejných rozpočtů, ale též o rozsáhlý nemovitý majetek. Naivní je představa, že církve budou vesměs hospodařit samy. Prodej a pronájem, to je to, o co se tu hraje. Business v řádu desítek miliard. Už existují seznamy „doporučených“ realitních kanceláří i seznamy „zájemců“. Kdo to je? Inu, pořád ti stejní…

A tak, i když těch 30% lidí z výzkumů intuitivně cítí, že by k nějakému vypořádání mělo dojít, zůstane ve společnosti jako celku z celé této věci nepříjemná pachuť. Z toho, že s námi opět někdo hraje betla. Na náš účet.