Podle rostoucího napětí ve společnosti už zase dokončujeme jednu otočku spirály našeho společenského vývoje. A tudíž znovu stojíme před stejnou otázkou, jako před třiceti či padesáti lety. Budeme mít znovu šanci na reparát?

V druhé polovině dvacátého století jsme si na 40 let vyzkoušeli „fešácký lágr“, který nás chránil před hrozbami „džungle*“ tak hodně, že dusil přirozený vývoj. Nyní zakoušíme pravý opak: systém s povolenou uzdou lidským predátorům, kteří na rozdíl od těch přírodních nemají a nebudou mít nikdy dost.

Generace dnešních padesátníků a starších ze střední a východní Evropy má díky tomu zkušenost, která je opravdu unikátní. Pokud nepodlehli klišé jedné či druhé ideologie, vidí něco, co je jiným zastřeno. Vidí nefunkčnost socialistického lágru stejně jako nefunkčnost kapitalistické džungle. Vidí, že jsou to pouze různé formy ovládání. A nejen to.

Vidí dějinné kyvadlo, které po extrémním vychýlení na jednu stranu s jistotou fyzikálního zákona překývne do opačného extrému. A dokonce si přiznají, mají-li dostatek odvahy, že tento pohyb není náhodný a je vědomě řízený někým, kdo si je plně vědom existence těchto „fyzikálních“ zákonů a umí je využít ve svůj prospěch. Orwell to vyjádřil naprosto přesně: „Války jsou vedeny elitami proti svým vlastním poddaným… s cílem udržet a přetvořit hierarchickou společnost tak, aby sloužila jejich vlastním zájmům“.

Abychom tedy měli šanci na reparát, je potřeba najít odpovědi na tyto otázky:
1. Co umožňuje pohyb kyvadla?
2. Jak vypadá rovnovážný stav?
3. Jak brzdit pohyb kyvadla?

Co umožňuje pohyb kyvadla?

Toto dějinné kyvadlo se pohybuje už tisíce let díky existenci davo-elitářské společnosti, která je založena na tom, že elity (schopnosti + informace + síla = moc) parazitují na úkor zbytku společenství. Historické a geografické odlišnosti tkví pouze v míře parazitismu, metodách udržování chtěného stavu a míře komplexity společenství.

Motorem jeho pohybu je touha části společenství „mít čím dál víc“ a „být čím dál výš“. A nenést za to žádnou odpovědnost. To vede ke stupňování parazitického chování, které vyvolává rostoucí potřebu manipulace, regulace a jejího vynucování. K tomu je potřeba čím dál početnější armáda pomocníků (obslužných elit), kteří stojí čím dál víc. Tím roste komplexita a potřeba dodatečných zdrojů. Kruh se uzavírá a vstupuje do další spirály. I proto je naivní myslet si, že nějaká pravicová vláda trvale sníží daně.

Císař pán si vystačil s mírou zdanění do 10 %, po I. válce to bylo cca 25 %, po II. válce už více jak 40 %. Dnes nejsou při míře zdanění téměř 50% peníze na zdravotnictví, školství, sociální služby. Exekuční mafie ničí životy milionům lidí a stát je (chce být) bezmocný. Rozpad starověkého Egypta měl stejné symptomy.

Výše popsaný mechanismus je neúprosný. Jak to končívá a jaké jsou příznaky konce, popisuje ve svých knihách egyptolog Miroslav Bárta a někteří další autoři. Na druhou stranu, ještě nikdy nebyly síly mezi elitou a davem tak vyrovnané. V současné technogenní, informační společnosti a s (byť formálním) demokratickým systémem jsou schopnosti, informace a síla davu velmi vysoké. Nebýt rozsáhlé a systematické manipulace, jejímž cílem je rozdělovat společnost, parazitické elity by už byly odstaveny od moci.

Jak vypadá rovnovážný stav?

Klasičtí liberálové definovali čtyři základní svobody: osobní, ekonomickou, politickou a náboženskou. To je něco, od čeho je možné a nutné se odrazit, protože extrémní polohy dějinného kyvadla mají vždy za důsledek nepřiměřené svobody pro jedny a ztrátu svobod pro druhé.

Stav rovnováhy je místo, kde jsou tyto svobody zajištěny a rozvíjeny pro všechny členy společenství v přiměřené míře. Nikdo není vyloučen. Parazitické chování není tolerováno.

Stejně jako každá buňka v těle dostane vše, co potřebuje, a opačně zato poskytuje konkrétní službu tělu. Pokud buňky čerpají zdroje, aniž by tělu sloužily, říká se tomu rakovina.

Jak brzdit pohyb kyvadla?

Precizněji formulováno, ptáme se:
- jak nastavit limity svobody jednotlivců, organizací a společenství tak, aby umožnily přirozený rozvoj a zároveň účinně zabránily predátorským snahám;
- jak nastavit podmínky tak, aby podporovaly spolupráci, a omezovaly boj a parazitické chování.

I zde je odpověď (principiálně) jednoduchá. Stačí „maličkost“: vytvořit rovnováhy mezi svobodou a odpovědností a právy a povinnostmi. V každém zákonu i vyhlášce. Zajistit vynutitelnost. Prosadit tyto rovnováhy jako klíčové společenské hodnoty. Vychovávat v tomto duchu budoucí generace.

Co si vybereme na začátku další dějinné spirály, která se blíží? Cestu ke svobodné, leč odpovědné společnosti, nebo cestu do otroctví?



*Omlouvám se Matce přírodě. Poté, co Bruce Lipton ukázal, že příroda daleko více spolupracuje, než bojuje, nemá současná lidská společnost v úrovni destrukce v přírodě analogii.