Ještě je brzy předvídat důsledky pandemie, protože reálně o nich rozhodne poměr altruistického a sobeckého chování jednotlivců i společenství. Některá poučení si ale můžeme vzít již nyní.

Smyslem pro realitu zde rozumím tyto dovednosti:
1. včas vyhodnotit vážnost informací,
2. domyslet důsledky a důsledky důsledků přijatých informací,
3. vidět budoucnost ve scénářích, připravit se na ty nejpravděpodobnější a na ty s nejzávažnějšími dopady.

Na první pohled je to o inteligenci, znalostech, chápání souvislostí atd. Bezpochyby také. Na příkladu současné epidemie si ale můžeme ukázat, že se jedná především o emoce; emocionální filtry, které leží v jádru naší neschopnosti včas uvidět skutečnost, která nám není příjemná, a adekvátně tomu přizpůsobit své chování.

Občané

Již ke konci ledna ledna 2020 byla (veřejně) známa tato klíčová fakta:
- nakažený člověk přenáší nemoc na další lidi ještě v inkubační době, kdy nemá příznaky;
- nakažlivost je vysoká (v té době se uvádělo, že jeden nakažený nakazí 3 - 11 dalších);
- nadpoloviční procento nakažených prodělá nemoc bez příznaků nebo s mírnými příznaky, aniž by byl detekován;
- minimálně 5 % nakažených potřebuje intenzivní péči;
- před uzavřením Wuhanu z něj uteklo/odjelo 5 milionů lidí.

Z tohoto výčtu lze jednoduchou úvahou dojít k jednoznačnému závěru, že se epidemie nedá zastavit a pokud virus nezmutuje do nějaké mírnější formy, bude to celosvětový průšvih. Pokud má někdo IQ 85, možná není schopen takový závěr udělat. Ale u lidí s IQ řekněme 115+ (typicky středoškoláci a vysokoškoláci) je to snad očekávatelné.

Otázkou tedy je, co se dělo v hlavě (přesněji v „emočním těle“) několika milionů Čechů v oněch sedmi kritických týdnech. Odpověď je poměrně jednoduchá. Všichni si kolektivně procházeli fázemi přijetí podle modelu Kübler-Rossové:



Pokud by si někdo chtěl funkčnost modelu ověřit v praxi, ať si projde sociální sítě za poslední týdny. Téměř celý únor ovšem byla rizika „hodně vzdálená“, šok prakticky chyběl a popření bylo tedy snadné. Zajímavá byla i fáze vyjednávání, která se odehrávala na přelomu února a března: jet nebo nejet do Itálie? Mimochodem, reakce pana Hrušínského na přijatá opatření patří do fáze agrese.

Nejzajímavější je v tomto případě fáze přijetí. Protože se nejedná o osobní (pokud nepatříte mezi nakažené), ale společenský šok, vstupuje do celého procesu i rozměr ideologický a světonázorový. V takovém případě se do fáze akceptace dostáváme až v okamžiku, kdy situaci nejen přijmeme, ale i sami sobě vysvětlíme. Zatím jsem zaregistroval tato vysvětlení současného dění:

1. bagatelizující: je to jen chřipka (možná stále částečně lidé ve fázi odmítání)
2. cynická: je to hnus, ale umřou jen staří (a konečně ubydou voliči Zemana)
3. racionální: je to hrozba, které musíme čelit drastickými opatřeními (chápou, že 5 - 10 % nakažených vyžaduje intenzivní péči a že hrozí kolaps zdravotnického systému se všemi důsledky ala Itálie)
4. spiklenecká I: Babiš to přehání, krade a dělá to proto, aby si upevnil svou moc
5. spiklenecká II: je to plán globálních elit (mírnější verze: chtějí toho využít) pro upevnění moci, zavedení restriktivních opatření a nastolení totalitního řádu
6. duchovní I: Boží trest/karma
7. duchovní II: Boží Milost umožňující nám se zastavit, urovnat si hodnoty a vztahy a proměnit společnost více směrem od boje ke spolupráci.

Jak je vidno, na úrovni vysvětlení je vše opět podmíněno ideologií a světonázorem. A diskuze na sociálních sítích díky tomu nevraživá a postoje znovu zabetonované. Je samozřejmě na každém, aby si vytvořil své vlastní vysvětlení. Když nic jiného, měli bychom si alespoň přiznat, jak silně nás ovlivňují naše „systémy víry“. Nabízím k úvaze, že (kromě prvních dvou) jsou RELATIVNĚ pravdivá všechna (s různou váhou). Ony se totiž nevylučují, že?

Politici a úředníci

Ještě zajímavější je chování těch, které si platíme, aby nás chránili před podobnými riziky: politiky a úředníky, v tomto případě silových rezortů a zdravotnictví.

Mohu se mýlit v odhadu času (maximálně v řádu dvou týdnů), ale někdy na začátku ledna musel mít na základě zpravodajských informací z bezpečnostních složek a útvarů vyhodnocujících rizika ministr obrany a pravděpodobně také ministr zdravotnictví na stole materiál (předpokládám v režimu TAJNÉ), kde byly popsány scénáře vývoje, možná i návrhy opatření. Jenže i ministr je člověk a platí pro něj stejný model akceptace, jako pro běžného občana.

Bylo by zajímavé vědět, kdy se materiál poprvé dostal na zasedání vlády a jak probíhala diskuze a s jakým závěrem. Jak reagovali jednotliví ministři. Na misce vah byly politické body a odmítnutí drastičtějších opatření obyvatelstvem (logicky! Viz časový skluz přijetí populací) a na straně druhé rizika z nekonání.

Jako nejlogičtější se jeví strategie potichu se připravovat na příchod epidemie: nákup zdravotnických potřeb, aktualizace epidemiologických plánů, zjišťování kapacit, detailní scénáře a modely včetně způsobů jejich validace… V rámci objektivity je potřeba říci, že stejné diskuze určitě probíhaly paralelně prakticky ve všech vládách po celém světě a jen těžko lze odhadnout, zda vůbec bylo možné něco na volném trhu sehnat (čínská poptávka byla ještě v té době masivní). Tomuto průběhu napovídá i role médií, kdy neobvykle mainstream strašil a alternativa vesměs zlehčovala.

Zdá se, že pan Hamáček prošel procesem přijetí nejrychleji a nouzový stav navrhoval jako první (možná i dříve, než je mediálně známo). Pan Babiš si příliš hlídal, řekněme politické body, a jeho "přijetí" nové situace trvalo minimálně o 14 dní déle, než by odpovídalo optimu. Jaký vliv na to vše měl Marek Prchal a jeho křivka přijetí, se asi nikdy nedozvíme.

Lze si z toho vzít ponaučení?

Bezpochyby.

- Nenechme se ukolébat, že jsme navždy v bezpečí.
- Nekamenujme proroky a posly špatných zpráv.
- Soběstačnost, kritická infrastruktura a hmotné rezervy státu nejsou přežitek, ale bezpečnostní pojistka.
- Tato verze globalizace přináší víc problémů než výhod. Hranice mají smysl (viz můj předchozí blog).
- Nenechme se válcovat ekonomy - ekonomika není jediným aspektem života společnosti - stabilita a bezpečnost jsou důležitější než prosperita a pohodlí.
- Spolupracujme se všemi, ale jen v nouzi poznáš přítele.
- Mysleme pozitivně, ale v realistických scénářích.
- Stav našeho imunitního systému je výsledkem nejen naší životosprávy, ale též úrovně morálky, práce s emocemi a v praxi aplikovaných, tj. žitých hodnot.
- Vybírejme politiky schopné převzít odpovědnost právě v kritických situacích - právě teď se odkrývají.