V předchozích článcích několikrát zaznělo jméno nejvýznamnějšího starověkého čínského historika S’-ma Čchiena (asi 140–asi 90 př. n. l.). Jeho dílo je totiž nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších čínských dějin. Mnozí moderní badatelé dokonce soudí, že S’-ma Čchien byl vůbec největším starověkým historikem, neboť jeho velkolepé dílo Zápisky historika (Š’-ťi) předčí prý i nejproslulejší spisy antických dějepisců. ... Navíc se sám S’-ma Čchien dostal do soukolí „vládců a ovládaných“ a tragické důsledky řešil jako morálně silná osobnost.

V předchozích článcích několikrát zaznělo jméno nejvýznamnějšího starověkého čínského historika S’-ma Čchiena (asi 140–asi 90 př. n. l.). Jeho dílo je totiž nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších čínských dějin. Mnozí moderní badatelé dokonce soudí, že S’-ma Čchien byl vůbec největším starověkým historikem, neboť jeho velkolepé dílo Zápisky historika (Š’-ťi) předčí prý i nejproslulejší spisy antických dějepisců. Vyslovení takového soudu se může zdát nadnesené a přepjaté, ale důvody, z nichž tento názor vychází, jsou vskutku opodstatněné. Navíc se sám S’-ma Čchien dostal do soukolí „vládců a ovládaných“ a tragické důsledky řešil jako morálně silná osobnost. Přerušme tedy tok historického vyprávění a povězme si něco víc o jeho díle i o neobyčejně zajímavém životě. Možná to bude vhodný námět k přemítání v tomto adventním čase.

S’-ma Čchien v Zápiscích historika zachytil velký úsek spletitých čínských dějin, od legendárních počátků spjatých s prvními dynastiemi ve 3. tisíciletí př. n. l. až do své doby. Fakta o vývoji hospodářství, politických událostech v Číně i za jejími hranicemi, úrovni vědeckých poznatků, filozofie a umění organicky spojil s barvitými osudy vynikajících osobností i prostých lidí. Učinil tak s neobyčejným smyslem pro gradaci děje a vybroušeným literárním stylem. Jeho dílo je nejen důležitým historickým spisem, ale také literárním skvostem, jehož četba zaujme i dnešního čtenáře.

Okolnosti, které od počátku provázely S’-ma Čchienův život, byly pro jeho pozdější profesi historika obzvlášť příznivé. Narodil se někdy po roce 145 př. n. l. v rodině dvorního astronoma, či spíše astrologa a historika S’-ma Tchana. V útlém věku zvládl čtení a psaní a již jako chlapec vášnivě rád studoval staré texty. Později vstoupil do služeb císaře Wu-tiho z dynastie Západních (Dřívějších) Chan a po smrti svého otce byl jmenován dvorním historikem a astronomem. Od té doby věnoval hlavní úsilí shromažďování a třídění pramenného materiálu pro své historické dílo Zápisky historika, které začal psát v roce 104 př. n. l.

S’-ma Čchienovo zaujetí pro práci, víru v její smysl a přesvědčení o potřebě historické pravdy i poučení pro budoucí pokolení ilustruje tragická událost, která ho postihla v letech 99–98 př. n. l. Dvorská intrika (tak častý způsob prosazování osobních zájmů na čínském dvoře) přivedla tehdy S’-ma Čchiena málem až na popraviště. (S’-ma Čchien se snad jako jediný z dvořanů zastal generála Li Linga, který upadl u císaře v nemilost.) Trest smrti mu byl sice později zmírněn na trest vykleštění, ale ve společenském ovzduší staré Číny lze stěží mluvit o zmírnění.

„Není větší hanby než podstoupit trest kastrace – eunuch není počítán mezi muže. To není názor pouze jedné generace, ale traduje se od nepaměti.“ Tak se vyjádřil sám S’-ma Čchien.

Nešťastník, který byl soudně vykastrován, obvykle spáchal sebevraždu. Pokud si život uchoval, náležel k nejnižším společenským vrstvám, a navíc byl okolím považován za zbabělce. S’-ma Čchien nebyl zbabělec, a přesto se rozhodl žít. Napsal o tom jednomu svému příteli:

„Litoval jsem, že nedokončím své dílo. Proto jsem se podrobil nejstrašlivějšímu trestu, aniž bych se proti tomu vzbouřil. Až skutečně dokončím svůj spis, uložím jej do palácového archivu, aby byl předán lidem schopným jej pochopit a aby pak pronikl do měst a vesnic. Tehdy bude smyta hanba mého dávného potupení.“