V tom kruhu nebes, který spíná kolébku i hrob ...

Q. B. F. F. F. S. aneb Ať je to dobré, šťastné, zdárné a požehnané

Omar Chajjám (18. 5. 1048, Níšápúr, Írán – 4. 12. 1131, Níšápúr, Írán) je perský básník, matematik, astronom a filozof. Vynikl ve vědě i v poezii, zejména ve formě rubá’í – čtyřverší stručně a přesně stavěné: dva verše rozvíjejí téma, třetí verš přináší zvrat, čtvrtý pointu; zachycoval především filozofické a náboženské názory a životní pocity své kultury.

V antropologickém kontextu bývají citována zejména tato Chajjámova čtyřverší:

„V tom kruhu nebes, který spíná kolébku i hrob,
nepozná nikdo začátek či konec dob
a nepoví ti také žádný filozof,
odkud jsme přišli a kam zajdem beze stop.“

Na rozdíl od Omara Chajjáma se domníváme, že díky poučením z obecné (biologicko-socio-kulturní) antropologie o rodu Homo dnes leccos víme.

Následující čtyřverší Omara Chajjáma však přijímáme bez výhrad, jako dobrý návod k uchování demokratického uspořádání společnosti i života na naší planetě:

„Když s jednou plackou chleba vyjdeš na dva dny
a s jedním douškem z puklé nádoby,
nač podřízen být lidem menším než ty sám
nebo nač sloužit lidem stejným jako ty?“

Snad trochu přispívají a budou i v příštím roce přispívat „antropologické blogy“. K tomu si navzájem popřejme formulí z kořenů naší kultury:

Q. B. F. F. F. S.
aneb
Quod Bonum, Felix, Faustum Fortunatumque Sit.