Znaven dlouhým sekáním trávy, tupě jsem v neděli v poledne seděl před televizí. Pod přísným dohledem Václava Moravce tam bývalý a nynější ministr kultury cosi říkali zprvu o církevních restitucích a potom o Národní knihovně. Pak jedna z mluvících hlav, tuším, že exministr Jandák, pravila něco v tom smyslu, že blob je odepsaný, protože je to symbol pravdy a lásky.

Vyznělo to tak, že i unavenému sekáči trávy muselo být jasné, že být spojován s pravdou a láskou je nepřekonatelný handicap, který nejen lidi, ale i blob řadí kamsi na okraj společnosti či města, takže Kaplického návrh nejspíš už navždy zůstane ve své žlutosti a nevyhraněnosti architektonickým embryem a nikdy se nevyroste ve skutečnou knihovnou.

Je to pozoruhodné, kam až to pravda s láskou dopracovaly. Pravda a láska, případně Pravdaláska či Pravdoláska se staly potupnou nálepkou používanou částí politiků, některými komentátory a hojně účastníky internetových diskusí pro cokoli, co má něco společného s nevládními organizacemi, biopalivy, regulací kapitálového trhu, Václavem Havlem, obavami z globálních změn klimatu, kritickým pohledem na konání Václava Klause, Evropskou unií, mezinárodním soudním dvorem a spoustou dalších pochybných věcí.

Obecně vzato, projevem pravdoláskovství se tak může stát cokoli, co vybočuje ze standardního politického stranictví, co neprochází volebním procesem, a přesto se uchází o místo na slunci nebo alespoň na Letenské pláni. Takovou věc je třeba odmítnout, přičemž odmítnutí netřeba nijak široce ani hluboce zdůvodňovat, stačí mrknout na lidi spřízněné volby: zase ta pravda a láska.

Lidé, kteří volí nespřízněně a nejsou ani členy žádné politické strany, jsou pak souhrnně označováni jako bratrstvo této slovní dvojice. Co je toto bratrstvo zač, není zcela zřejmé - v něčem však, alespoň podle způsobu, jimž o něm je referováno, připomíná křížence zednářů a Bratrstva kočičí pracky. S Bohoušem, Štětináčem a Dlouhým Bidlem pojí Pravdolásku výrazně negativní emoční kapitál, se zednáři pak jakási neuchopitelnost a podezření, že působí v zákulisí, že někomu či něčemu slouží, že za tím někdo či něco je.

Všude, kde se už už zdá, že konečně zavládl zdravý standard, a že trh ruku v ruce s politickými stranami zajistily pořádek a klid na práci, vynoří se Pravdaláska a začne narušovat pracně předjednané věci: jednou naivním eurohujerstvím, jindy přivandrovalým Švejnarem a potřetí třeba zase beztvarým blobem, co navíc vypadá jako chrchel. Pravda, občas se najde bloud, který se naivně domnívá, jako tuhle jistý Martin Uhlíř v Respektu, že za členy bratrstva pravdy a lásky bývají označováni ti, kdo se snaží prosazovat nějaké hodnoty nebo myslí na budoucnost, ale to je jen nepatrná výjimka.

Navíc, když to psal, kdo ví, kdo mu vedl ruku. Snad sám Havel? Ten totiž popsal, kde se pravda a láska vzala, v projevu na Univerzitě v Bukurešti v roce 1994 takto:
"V pohnutých revolučních dnech roku 1989 jsem na jedné z ohromných pražských manifestací ukončil svůj projev větou ´Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!´ Z této věty se potom, ani nevím přesně jak, stal jakýsi slogan, v němž se nejen zhmotňoval zvláštní pokojný a humánní duch československé antitotalitní revoluce, ale který byl vnímán i jako politický program, jehož jménem byl svržen komunismus."

Jistě, i unavený sekáč trávy nepochybuje o tom, že se Havlův listopadový slogan nadužíval; nechápe však, že jeho mutaci musela odnést zrovna pravda a láska a ne amputovaná druhá polovina sloganu. Na rozdíl od původní verze však mutant nemá zřetelného autora, a tak se unavený sekáč může jen dohadovat, kdo asi byl ten slovní mičurinec, který ho přivedl na svět. Zhusta a rád o Pravdolásce mluví třeba europoslanec Zahradil, autorství mutace si však, pokud vím, nenárokuje. A čeští jazykozpytci si nelibují tak, jako třeba jejich angličtí kolegové, ve stopování ražby slovních rčení, takže je málo pravděpodobné, že se to dozvíme.

A že by to vymyslel nějaký stoupenec hnutí či strany inspirované druhou, zamlčenou částí onoho původního sloganu - ne, tomu se sekáč trávy zdráhá uvěřit, přestože je hodně unavený.

Rádio Česko, 7.5.2008