Jen pár hodin má Amerika nového prezidenta.Thomas Friedman vzápětí v Ney York Times Online napsal, že tím, že Američané zvolili Baracka Obamu, definitivně skončila občanská válka, která začala před 147 lety u Bull Runu ve Virginii a je možné začít s rekonstrukcí.

Taky začnu pohledem zpátky, i když ne tak hluboko. V roce 1992, když se arkansaský guvernér Bill Clinton chystal nahradit v Bílém domě otce dnešního amerického prezidenta, připravil mu jeho velební stratég James Carville tři slogany a aby si je budoucí prezident dobře zapamatoval, přitloukl mu je na stěnu volebního štábu v Little Rocku.

Ty slogany zněly takto:
1. Změna versus setrvalý stav
2. Jde o ekonomiku, troubo
3. Nezapomínej na zdravotnictví

V politickém prostředí se ujal zejména ten prostřední, který se dožil řady variací. Ekonomiku nahradily například deficit, korporace, matematika, voliči. Tolik Wikipedia.

Od té doby uplynulo šestnáct let. Nevím, co přitloukl ve volebním štábu na stěnu Baracku Obamovi jeho volební stratég David Axelrod, ale kdyby oprášil Carvillovu trojčlenku, nic by se nestalo. Obama si získával voliče tím, že setrvalý stav měla nahradit změna, zdůrazňoval ještě víc než Clinton, že o ekonomiku jde zatraceně moc a připomínal, jak dobře ví, že zdravotnický systém je bolavý problém. Vlastně – jeden bod by mu Axelrod nepochybně připsal – Udělej něco s oběma válkami, v Afgánistánu i v Iráku, chlape.

OOO

Až budou zameteny všechny plastové kelímky, ze kterých Američané bez rozpaků pijí šampaňské na oslavu, vychladnou snad české mediální hlavy, které nás posledních pár týdnů krmily obavami z toho, co se stane, když v Bílém domě bude ne zkušený a uvážlivý republikán, nýbrž nevypočitatelný marxista, přerozdělovač, v zahraniční politice neotrkaný senátor. Zkrátka že pro Evropu, pro Čínu, pro nás, pro radar, bude lepším prezidentem John McCain než Barack Obama.

Možná, že si potom stačí všimnout, že čtyřiačtyřicátý americký prezident má přece jen právo na zkušenosti. Za tři roky mu bude padesát. Když byl zvolen prezidentem J. F. Kennedy, byl o čtyři roky mladší.

Co víc, Obama má vzdělání, jaké by mu mohli jeho předchůdce i jeho soupeř závidět. Studoval politologii na Columbijské univerzitě a specializoval se na mezinárodní vztahy. Potom tři roky pracoval v neziskovém sektoru. A znovu studoval, pro změnu práva na nejvýše hodnocené univerzitě na světě, na Harvardu. První krok k tomu, aby se stal prvním černým prezidentem Spojených států udělal ve chvíli, když byl zvolen prvním černým prezidentem Harvard Law Review. Za to je fakt ve světě politických elit spousta bodů.

Třeba se pak od mediálních hlav i dozvíme, že je lepší, že novým americkým prezidentem není – přes veškerou úctu - unavený starý muž a jeho viceprezidentkou tentokrát skutečně nevypočitatelná aljašská guvernérka, nýbrž právě Barack Obama v tandemu s delawarským senátorem Joem Bidenem.

OOO

Ještě s něčím se budou muset politologové a mediální hlavy popasovat. Od dob slavného floridského přepočítávání hlasů (Gore-Bush, 2000) platilo dogma těsných většin. Platilo, že polarizace společnosti přináší vyrovnané volební výsledky, tak vyrovnané, že výsledná většina nemá dostatečnou legitimitu a sílu k prosazení svého programu. Dogma platilo v Americe, ale i u nás a vedlo ke konferencím o nutnosti změny volebního systému tak, aby vítěze posiloval.

Podíváme-li se ovšem na čerstvá americká čísla, pak lze konstatovat, že vítěze nic posilovat nemusí: prezident 338:158, senát 56:40, sněmovna reprezentantů 252:151. Tedy většiny víc než komfortní, dokonce takové, že vyvolala na internetu poptávku po tom, co je to „filibuster majority,“ což je většina neumožňující menšině obstruovat jednání parlamentní komory (http://answers.yahoo.com) A ohlédneme-li se na nedávné volby v této zemi, darmo mluvit, jen barvu to mělo ne modrou, ale oranžovou...

Politologové jistě věc důkladně rozeberou, první podobnosti mezi českou kotlinou a americkým skorosvětadílem se však nabízí hned: například, že v krizových situacích se výrazná většina formuje sama, polarizace nepolarizace. Nebo, že když se obrátíš přímo na lidi a dáš najevo, že i jednou halíř, jindy niklák je pro tebe důležitý, zabírá to – ať už sbíráš na Národní divadlo nebo na prezidentskou kampaň.