Ministerstvo vnitra, ještě za úřadování Radka Johna, připravilo nový zákon, který má upravovat chování soukromých bezpečnostních agentur. Konečně, dalo by se říct. Pravidla hry soukromým bezpečnostním službám měla být stanovena už dávno. Osobně jsem po tomto zákoně volal už v době úřadování Ivana Langra, tehdy bezvýsledně. Nový zákon však podstatné problémy neřeší a nové vytváří.

Návrh zcela nedostatečně řeší omezení sledování, slídění, odposlechů a zásahů do soukromí. Agentury by pravděpodobně mohly zpracovávat například obrazové a zvukové záznamy bez souhlasu sledované osoby. Omezení jsou nedostatečná, vágní a nenavazují na potřebné změny v trestním zákoně. Kauza ABL by se tak mohla v budoucnu opakovat.

Není pravdou, že zákon nedává zaměstnancům agentur nové pravomoci. V oblasti tzv. věcných prostředků (spíše jde o donucovací prostředky a dokonce i zbraň) jde výrazně nad rámec současné úpravy. Těmito prostředky jsou slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek, obušek nebo jiný úderný prostředek, pouta, pes, střelná zbraň podléhající registraci podle zvláštního zákona nebo technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, určený k tomu, aby byl užit jako zbraň nebo použit k zabránění nebo omezení pohybu osob, zvířat nebo vozidel.
Je nepředstavitelné, jak by bylo postihováno zneužití těchto zásadních oprávnění, zasahujících do základních lidských práv a svobod. Příslušníci policejně bezpečnostních orgánů jsou při zneužití donucovacích prostředků, potažmo zbraně, stíháni jako subjekt speciální pro zneužití pravomoci úřední osoby. Například u použití pout není stanovena doba, po kterou lze osobu nechat připoutanou. S použitím zbraně jinak, než v mezích nutné obrany, nemohu absolutně souhlasit. Návrh navíc počítá jen s možností psychologické prohlídky. Je na důkladné zvážení, zda by psychologické vyšetření nemělo být, alespoň u některých druhů činnosti, zcela povinné. Zejména, jde-li o možnost využití tzv. věcných prostředků.

Nebyla vedena a uzavřena diskuse o tzv. ochranné lhůtě pro příslušníky bezpečnostních sborů. Ta by například po dobu dvou let neumožňovala přechod policisty do soukromé bezpečnostní agentury, kde by využíval svých kontaktů nebo informací. Zákonem není nijak řešena součinnost mezi Policií ČR a agenturami v rámci trestné činnosti, jak je tomu např. na Slovensku. Tam zákon přikazuje v případě mimořádné události zajistit místo činu, chránit stopy atd.

Zákon a právo nakonec zůstane jen na papíře. Pokud ministerstvo bude trvat na tom, aby veškerou kontrolu vykonávalo samo. Bez razantního navýšení počtu pracovníků ministerstva vnitra nebude možné efektivně kontrolovat téměř 6000 agentur a 50 000 zaměstnanců (policistů je těsně přes 40.000!). Došlo by k neúměrnému a nezvladatelnému finančnímu a kapacitnímu přetížení na straně státu. Cestou by naopak mohl být vznik profesní komory s omezenými kompetenci, pod dozorem ministerstva.

Připravený zákon nemůže ČSSD podpořit. Není možné jej ani přepracovat, neboť ve svých principech je vadný. Jediným východiskem je jednání ministra a výboru pro obranu a bezpečnost sněmovny. Pevně doufám, že nový ministr Kubice vezme rozum do hrsti a odvahu vzít návrh z vlády zpět a diskutovat o jeho podobě. Bez ohledu na reakci ministra připravuje ČSSD svůj legislativní návrh, kterým by řešila alespoň nejpalčivější část problému – neoprávněné zásahy do soukromí osob a slídění.