Lednový apríl v režii Věcí veřejných
Zdá se, že neobvykle teplé počasí posledních měsíců zmátlo nejen některé živočichy, ale má vliv i na psychický stav vedení Věcí veřejných. Zatím nijak blíže specifikovaný návrh VV zrušit některé úřady či ministerstva totiž z jejich úst zní spíše jako aprílový, nikoliv lednový žertík.
Byly to totiž VV, které si po nástupu do poslanecké sněmovny a vlády vyvzdorovaly nové úřady a funkce.
Počet výborů ve sněmovně je výrazně vyšší, než v letech 2002-2006, kdy vládla ČSSD. Nejnověji pak VV prosadily do čela nově vzniklého Výboru pro bezpečnost Radka Johna, který nemá žádné morální ani odborné předpoklady pro tuto funkci. Nově musela být zřízena i funkce vicepremiérky pro Karolínu Peak. Ta navíc navrhuje zřízení nového centrálního úřadu, který má mít na starosti kontrolování politických stran, když to by mohl zvládnout již dnes existující a z ústavy nezávislý Nejvyšší kontrolní úřad. VV tak činí přesný opak toho, co navrhují.
Sloučení ministerstev vnitra i obrany slibovaly VV již před volbami v roce 2010. Po nich se spokojili jen s bojem o obsazení jednoho z těchto ministerstev .
Problém, který VV chtějí údajně řešit slučováním ministerstev však jednoznačně sami vytvořili. Souhlasili totiž s návrhem ministra Kalouska nejen na vrácení majetku církvím, ale i vyplácení dalších finančních kompenzací. Vyplácení desítek miliard korun církvím si nemůže ČR ani její státní rozpočet dovolit, pokud nechceme nevratně zadlužit příští generace a dospět k bankrotu.
Proto ČSSD navrhuje, aby byl církvím vrácen majetek, který jim byl zabaven po únoru 1948 a tento byl vložen do zvláštního fondu. Z něj by se pak hradily aktivity církví v oblastech kultury, vzdělání a sociálních služeb. Vyplácení dalších finančních kompenzací či vracení majetku před rokem 1948 si naše země nemůže dovolit.
Seriózní debatu o rušení či slučování ministerstev lze jistě vést, nikoliv však na půdě nejasného a nekonkrétního populistického výkřiku. ČSSD neměla vliv na současný stav a stanovení počtu ministerstev ani jejich obsazení žádný vliv. O jejich počtu rozhodla vládní koalice a je na ní, aby se dohodla. Daleko větším problémem než počet ministerstev jsou miliardy, které tato vláda vyhazuje oknem – ať už nepřihlášením se k trestnímu řízení o náhradu škody v kauze Mostecká uhelná nebo neschopností čerpat evropské peníze na projekty Ministerstva školství vedeného ministrem VV Dobešem.
Ostatně soudím, že kdyby vláda jako celek podala demisi, ušetřila by občanům ČR nejen nervy, ale i hromadu peněz.
Byly to totiž VV, které si po nástupu do poslanecké sněmovny a vlády vyvzdorovaly nové úřady a funkce.
Počet výborů ve sněmovně je výrazně vyšší, než v letech 2002-2006, kdy vládla ČSSD. Nejnověji pak VV prosadily do čela nově vzniklého Výboru pro bezpečnost Radka Johna, který nemá žádné morální ani odborné předpoklady pro tuto funkci. Nově musela být zřízena i funkce vicepremiérky pro Karolínu Peak. Ta navíc navrhuje zřízení nového centrálního úřadu, který má mít na starosti kontrolování politických stran, když to by mohl zvládnout již dnes existující a z ústavy nezávislý Nejvyšší kontrolní úřad. VV tak činí přesný opak toho, co navrhují.
Sloučení ministerstev vnitra i obrany slibovaly VV již před volbami v roce 2010. Po nich se spokojili jen s bojem o obsazení jednoho z těchto ministerstev .
Problém, který VV chtějí údajně řešit slučováním ministerstev však jednoznačně sami vytvořili. Souhlasili totiž s návrhem ministra Kalouska nejen na vrácení majetku církvím, ale i vyplácení dalších finančních kompenzací. Vyplácení desítek miliard korun církvím si nemůže ČR ani její státní rozpočet dovolit, pokud nechceme nevratně zadlužit příští generace a dospět k bankrotu.
Proto ČSSD navrhuje, aby byl církvím vrácen majetek, který jim byl zabaven po únoru 1948 a tento byl vložen do zvláštního fondu. Z něj by se pak hradily aktivity církví v oblastech kultury, vzdělání a sociálních služeb. Vyplácení dalších finančních kompenzací či vracení majetku před rokem 1948 si naše země nemůže dovolit.
Seriózní debatu o rušení či slučování ministerstev lze jistě vést, nikoliv však na půdě nejasného a nekonkrétního populistického výkřiku. ČSSD neměla vliv na současný stav a stanovení počtu ministerstev ani jejich obsazení žádný vliv. O jejich počtu rozhodla vládní koalice a je na ní, aby se dohodla. Daleko větším problémem než počet ministerstev jsou miliardy, které tato vláda vyhazuje oknem – ať už nepřihlášením se k trestnímu řízení o náhradu škody v kauze Mostecká uhelná nebo neschopností čerpat evropské peníze na projekty Ministerstva školství vedeného ministrem VV Dobešem.
Ostatně soudím, že kdyby vláda jako celek podala demisi, ušetřila by občanům ČR nejen nervy, ale i hromadu peněz.