To, že se prezidentský kandidát Michal Horáček jako první a vlastně jediný ze všech dalších Zemanových protikandidátů včas veřejně ozval vůči volbě komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů, lze bezesporu i veřejně ocenit, ať si o Michalu Horáčkovi myslí kdo co chce. Domnívám se, že tento druh politického aktivismu je i pro ostatní kandidáty nezbytný. Veřejný prostor přeci nepatří jen politikům, kterým Horáček ještě ani není. Je pak už zcela lhostejné, jak na to jeho „protivníci“ zareagovali nebo jen pozdě či hloupě, a nebo jen nabobsky na svých twitterech. Sociální sítě přece snesou mnohé, jako když například Facebook přepečlivě hlídá a kontroluje, zda se někde náhodou neobjevi nahota, a pak maže účty i těm, co reprodukují jen barokní obrazy apod. Podpásové politické vulgarity administrátory však nechávají zcela chladnými. Asi je opravdu těžké rozpoznat charakterově pokleslou osobnost a burany, narozdíl od nahé pr…, a přitom ona obnažená část našeho těla je mnohem nevinnější a přijatelnější než neomalená politická kultura našeho politického prostředí, jistě i mimo všedchny sociální sítě. Takže ano, budu volit takového kandidáta na prezidenta, který se dokáže orientovat v sociálním a kulturním vývoji i osudech lidského i zvířecího druhu. Nebudu jistě chtít takového prezidenta, který kupuje a používá „chytrost a rychlost“ marketingu jako svůj strategický billboardový makeup. Nebudu chtít ani takového prezidenta, který již jím nechce být, ale musí.