Ministerstvo kultury odmítá zveřejnit

8.10.2020 jsem publikoval v LN (jiné deníky se o umění málokdy, či vůbec už nezajímají) text pod názvem: Co před námi tají.
Vzhledem k tomu, že ne všichni deníky kupují a čtou, dovolím si zmíněný text "překlopit" na svůj blog, neboť jeho obsah považuji v rámci kultury a umění za důležitý.

Už dorazily zahraniční posudky na kandidáty do čela Národní galerie Praha, což veřejně potvrdila mluvčí Ministerstva kultury ČR Michaela Lagronová. Jaký je však smysl a význam této informace, tedy aspoň pro tu část společnosti, která se aktivně zajímá o dění na naší kulturní scéně? V celku by byl zřejmý a pro vývoj výběrového řízení podstatný i smysluplný, pokud by jedním dechem mluvčí ministerstva nepokračovala a kategoricky nesdělila, že úřad posudky nebude zveřejňovat… (sic!)

Tak jen pro připomenutí faktů, které ve víru viru a nedávných voleb postupně blednou až k zapomenutí: v srpnu ministerstvo kultury uvedlo, že 14členná výběrová komise ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi doporučila tři jména, a to Marka Pokorného, Alicji Knast z Polska a Jiřího Fajta. V srpnu tito tři kandidáti prošli manažerskými testy v takzvaném assessment centru (zde je jasné, že tento typ osobních informací není určen ke zveřejnění). Mezitím jejich koncepční vize, jež uchazeči předložili komisi, ministerstvo poslalo několika osloveným zahraničním expertům, resp. ředitelům prestižních světových muzeí umění.

Jestli mě paměť neklame, tak se v celé odborné veřejnosti zcela po právu a legitimně volalo po transparentnosti procesu výběrového řízení. Neboť není sebemenšího důvodu cokoliv zatajovat a zamlčovat. I samotné ministerstvo kultury tuto tendenci chvályhodně zřetelně předem deklarovalo. Svou zásadně pozitivní roli v tom sehrála i nové zřízená Garanční rada, jejímž prvním úkolem bylo připravit způsob a kritéria výběru ředitele naší vrcholné sbírkové instituce. Sláva jim, říkal jsem si tehdy. Co se ale stalo, že naprosto zásadní zahraniční posudky od nezpochybnitelných světově významných osobností na scéně vizuálního umění jsou náhle tabu?! Co bychom se z nich asi tak neměli dozvědět? Nebo snad nemá naše kulturní veřejnost tu správnou „hradní“ prověrku?

Proč se však z prostoru naší umělecké scény neozývají hlasy volající – a opět by to bylo zcela po právu –, aby jí byly názory zahraničních autorit předloženy? Už nás snad nezajímá, co si myslí kolegové za hranicemi naší zavirované republiky? Máme si snad zase vystačit sami, se svou lokální poddolovanou kulturou, bez komplexnějších vizí a srovnávání se světem? Uzavřeme a utěsníme i těch pár skulinek, které se začaly díky NGP pomalu protrhávat, než na ni dopadla Staňkova politická sekyra?! Opravdu?

Ano, je mi zase úzko, neboť si vybavuji nadějí naplněná slova předsedy výběrové komise arch. Josefa Pleskota: „Ideálním kandidátem by měla být osobnost s vizí, primárně směřující k budování stabilní, jasně definovatelné, kulturní instituce mezinárodního dosahu.“ V tom se shodoval s ministerstvem kultury i galerijní Garanční radou, jíž také předsedá a která v inzerátu (a opět s nadějí) charakterizovala kvalifikační požadavky na hledaného ředitele/ku slovy „osobnost se zkušenostmi z oblasti mezinárodní kulturní spolupráce, aktivní znalostí druhého světového jazyka a jazykovými znalostmi doloženými certifikáty dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (od stupně B výše) výhodou…“

Ano, mne skutečně zajímá, co je obsahem doporučení zahraničních odborníků, neboť tyto jsou nedílnou a Garanční radou i ministerstvem veřejně deklarovanou součástí výběrového procesu. Podobně jako předtím osobní prezentace před porotou a měly by se brát zcela vážně v celkovém součtu výběrového řízení. A dovoluji si (rovněž nezaujatě) říct, že názory Maxe Holleina, ředitele Metropolitního muzea v New Yorku a jednoho z nejúspěšnějších muzejních manažerů současnosti, nebo Bernarda Blistena, ředitele pařížského Centre Pompidou, se kterým NGP podepsala v březnu loňského roku dohodu o partnerské spolupráci, budou mít (a jistě nejenom pro mě) silnější vypovídací hodnotu než názor některých domácích členů výběrové komise. Požaduji tudíž po ministerstvu kultury jejich bezodkladné zveřejnění, a to samozřejmě ještě před vyhlášením toho, kdo bude ministrem Lubomírem Zaorálkem jmenován do funkce generálního ředitele NGP!
prof. Jiří David