Může se umělec veřejně vyjadřovat ke sportu?!?
Asi ne příliš, není odborník.
Může se umělec vyjadřovat k politice?!?
Asi ano, ale spíše asi v souvislosti s "prastarým", již dlouho omšelým feministickým heslem, že soukromé je politické, dnes ho lze i poopravit s tím, že soukromé je ekonomické.
Může se politik vyjadřovat k běžnému žití ?!?
Umělec nemusí, ale může.
Takže, když jsem včera zaslechl fotbalové odborníky, že jsme přeci fotbalový národ (!), tak po trapných výsledcích (ale hlavně přístupu, chtění, vůli, nadšení) si jako umělec (fotbalový neodborník, laik sledující víceméně Ligu mistrů a občas Premier league), dovolím říci, že pak jako národ stojíme za prd (je to vulgární?).
Jaký my jsme fotbalový národ, za koho tito odbornici mluví, co to je za stupidní fráze, které slouží jen pro přesvědčování sponzorů, pro větší prachy?!
Chápu jen, že 80 procent frustrovaného mužské pokolení (ženy mi snad v tuto chvíli odpustí), nemá jak a kde si vybít své bolesti, emoce, přetlaky, ale pokud to zabraňuje například domácímu násilí, neporozumění, agresi vůči nepoznanému, neznámému, jinému, slabšímu, pak jedině dobře!
Ale i v tomto mám spíše pochyby a mnoho událostí mi to jen podporuje, zvláště, když chybí euforie, uspokojení z dosažených výsledků, kdy už zamrzává identifikace se z vítězi. Nejsou. Kdy i jakási, byť chvilková, hrdost za své miliónové "gladiátory" na které si platí ze svých daních a to v nezaměstnanosti, jde vniveč. Kdy se jejich "hoši", za jejich milióny, dlouhodobě nejsou schopni vybičovat (mají přeci své jisté!) a změny trenéru jsou tak akorát pro okrasu, placebo mediálnímu uklidnění, zdání, iluzi budovat něco k lepšímu. Iluze však většinou v člověku začnou hnisat, hnít a dochází k celkové otravě. Navíc pár piv po takových zápasech národního týmu fotbalového národa, spíše vyvolávají chuť se na někom nezaujátém pomstít, odreagovat svou zlost. Nic radostného žit v takovém fotbalovém národě a hokej to to taky nijak nevytrháva, ne?! Kam se však obrátit? Jaké jsou jiné, radostnější, naplňující "národy", chcete-li jinak, pak tedy "kmeny". Jaké hry pro chléb vezdejší ?! Politika?! Ta je přeci, jak známo a všude a ze všech stran i deklarováno, zejména pro kavárenské intelektuály, ne-li podvodníky, nemakačenky, manipulativní neřády různých forem pro vlastní obohacení a moc a pod. Tedy přeci žádná "chlapská"(bohužel ani ženská) práce, žádná příjemná, zklidňující podívaná. I když současné množství různých voleb do různých institucí, mohou na chvíli přinášet zástupné témata do unavených a všelijak vyčerpaných domácností, hospod, stadiónů, televizí. Stardance, Růžové zahrady a pod. jsou přeci jen pro děti a senióry, žádný pořádný adrenalin! Na jak dlouho to bude fotbalovému, pokud vůbec, stačit. Kolik hrdinů s kterými je dobré se dlouhodoběji ztotožnit tato dnešní (tedy krátkodobá) politická hra přinese? Obavám se, se že nemnoho a iluze budou opět hnisat a dojde k nákaze, k celkové sepsi organismu, která by v jiném, než ve fotbalovém národě, musela pro ozdravení, vyvolat erupci po zásadních změnách, nejen "trenéru", ale hlavně celkového myšlení lidí, jež se domnívají, že jsou součástí tohoto politického národa. Nic takového však u nás nehrozí, fotbal je mizerný, v politice si to přehazují stále dokola mezi sebou, aby to vyvolávalo dojem, že o něco jde. Nejde. Tak si tam občas pustí nějakou "celebritu" a proto stojíme za prd, čest výjimkám, ale ti to nespasí.
Jiří David, umělec a sportovní laik