Stanici Vltava Českého rozhlasu popravdě neposlouchám sice každý den, ale každý den na sociálních sítích vnímám a sleduji její programovou skladbu, která je i na naše malé poměry – a právě pod vedením Petra Fischera od prosince 2016 v pozici šéfredaktora této stanice – velmi kvalitní a kulturně úžasně rozprostřená. Je z čeho velmi dobře vybírat. Má však dnes smysl někomu ve vedení Českého rozhlasu tuto skutečnost relevantně sdělovat? Má smysl podporovat Petra Fischera peticemi, pozitivním lajkováním na sociálních sítích nebo případně i poklidnými demonstracemi a výzvami?! Těžko, nemá to už bohužel žádný smysluplný účinek. Stačilo totiž připravit řízenou záminku. Dnes již sice všude tisíckrát a správně zironizovanou jako skutečnou tupost a debilitu od radního Bc. T. Kňourka, aby například i zbylých šest členů Rady Českého rozhlasu (jistě nejen jich) vytvořilo patřičný tlak na generálního ředitele rozhlasu René Zavorala, pro zvážení pozice Petra Fischera ve vedení stanice Vltava. Ne, nemohou platit v podobných případech žádné následné podpory od vzdělané, erudované a kulturní veřejnosti. Stupidita moci se rozjela. Tu nikdy nejde zastavit právoplatnými argumenty. Má svou odpornou setrvačnost ve formě strachu, podlézavosti, mentální korupce, obyčejné hlouposti i obyčejného frackovitého vzdoru. Takže Petr Fischer musí opustit stanici Vltava jenom proto, že po první tragikomické zámince kulturního analfabeta přichází další v podobě zdánlivě poctivého argumentu o sledovanosti. Hmm… a lepší argument dámy a pánové ve vedení rozhlasu opravdu neměli?! Dnes pravděpodobně podobně „elegantní“ pseudoargumenty alibisticky nahrazují bezodkladné a bezdůvodné vyhazovy z dob předlistopadových. Tak jen pro pořádek: stanice Vltava vždy měla svých stabilních cca 200 tisíc posluchačů. To není málo, a na nich i dnes víceméně zůstává. Je to stanice kulturně vybroušená, vyprofilovaná, a tím samozřejmě menšinová. Zaplaťpánbůh za to! Jen vyspělé společnosti a jejich významné instituce, tedy i nesoukromé instituce mediální, jakým je stále i rozhlas, si své menšinové programy hýčkají v plném respektu. Mainstreamovou zábavu pro většinovou populaci dělají jiné rozhlasové profily a programy. Vážená vzdělaná a po vzdělávání toužící kulturní veřejnosti: nic nezmůžeme, nikdo nás nevyslyší, nikdo se nebude našim podporujícím hlasem v textech po sociálních sítích a možná i v některých denících (?) zabývat! Naše hlasy jsou pro tento typ lidí, již mají momentální, byť jen propůjčenou moc, pouhým šumem, jenž se snadno spláchne několika skleničkami čehokoliv. Ne, to není jen můj trapný defétismus, ale smutný stav věcí. Vlastně je to obyčejný hnus, proč to neříci, je to prostě hnus, odpornost, idiocie, nevzdělaná zvůle kulturních polovzdělanců. Musí se už tedy opravdu a nezbytně najít jiná a účinnější forma odporu vůči podobným zlovolným situacím! Blíží se opět Vánoce. Ano, na Staromáku se nám krásně rozzářil jehličnan, turisté se radostně objímají s přerostlým bílým medvědem, všude voní skořice z lacině vyrobeného, předraženého svařáku, trochu prší, trochu poletují vločky. D1 je stále nebezpečná, natož teď v zimě. V Brně a v Ostravě se stále mechanicky nadává na Prahu (a Pražáky), Praha (a Pražáci) si stereotypně dělají legraci z Brna i Ostravy. Nic z toho ale ve skutečnosti není přeci pravda. A tak mne už jen napadá, že podmanivý text Skořápek J.H.Krchovského a hudby Mejly Hlavsy je i v kontextu současné situace v Českém rozhlase a stanice Vltava neuvěřitelně a stále platný. Zde si ho dovolím ocitovat a popřát hezké a ničím nerušené vánoční chvíle:
Skořápky se svíčkou houpou se na vodě
Možná jsou Vánoce, možná ne
Plujem vstříc osudu a nebo náhodě
Neznáme hodiny, neznáme dne

Co vše se může stát do dne a do roka
Copak nám přichystal tenhleten svět
Pokleklas vedle mne se smutkem proroka
A tvůj stín na stropě se začal chvět

Náhle nám kolem těl slizskej had proletěl
Na svíčkách zasyčel zmáčenej knot
Had zajel do mísy podoben kometě
A pak se vynořil z páchnoucích vod

Dekl jsem přiklopil a spláchnul jsem
Spláchnul jsem celej náš prašivej svět
Skořápky zmizely v potrubí s rachotem
Jenom to hovno se vrátilo zpět