V prezidentském letadle (někde nad Ukrajinou) mířícím dnes (22. 4. 2019) do Pekingu, Miloš: „Tondo, neboj se, přisedni. Ty vole, kluku jeden hanácké, zmáknuls to dokonale. Dva jednou ranou, to jsem snad nedokázal ani já... no… i když! Hlavně, že už mne nes...e ten debil Fajt. Ty vole, představ si, že má tu drzost se se mnou i soudit! Hele, ale jak jsi ho předhodil těm uměleckým sra...ům, to byl majstrštych, fakt, ti se teď dokonale roze...ou mezi sebou a než se vrátíme domů, tak se to pěkně rozmělní. Věř mi, pach krve! A u Babiše jsem ti to, jak víš, taky pojistil. Mimochodem ten tvůj krizovej borec to doufám bude taky nějakej čas šikovně zazdívat. Ostatně jsi mi říkal, že hned první den jsi mu poslal patnáct mega na tu architektonickou soutěž, co si Fajt ještě stačil vydupat, ha ha, tak dobrý, ne? Hele nestyď se a dej si i do druhý nohy, je domácí, vlastně ty vole, tam vod vás z Moravy! Píše, co? Jinak ať si ta intelektuální banda zmr...ů píše, co chce, no ne!?

„Miloši, můžu už Vám tak říkat, pane prezidente? „ Jasně a klidně mi i tykej, a šup to tam, ať to nezteplá. „Miloši, ale co když ty soudy s námi nakonec Fajt vyhraje?!“

„Hov...o vyhraje… a když, tak ty už nebudeš ministrem a já prezidentem, takže na to budou už všichni i ti novinářský hyeny kašlat, neboj, a jemu ta psí hlava už taky navždy zůstane. Svý máme jistý. Tebe pak přeci uživěj tvý olomoučtí kámoši, kterým jsi teď přehodil pozemky a miliónové státní dotace na SEFO, na novou Šantovku ani nepočítaje, a já, co vlastně já? Hmm, dcera je zajištěná, manželka taky, ty, co jsem chtěl a měl příležitost zničit, ty jsem zničil, takže už to bude asi těch pár let do smrti trochu nuda. Hele, Tondo, ale teď se na to vykašli, podívej se z vokna, dole Ukrajina, kde vyhrál další bavič, takže co. Netrap se, a druhou láhev dáme zejtra ráno, žijeme přeci jen jednou. Ať si Halík myslí co chce, my s Dukou víme svý.“