Pravděpodobnost aneb převáží politický strach z Hradu a jeho okolí?
Mnoho mých známých, ale i mně neznámých lidí (na sociálních sítích) se mě poslední dobou ptá, když jsem tedy „tak furt chytrej“ (což může klidně znamenat i blbej), kdo je dle mého úsudku tím povolaným, smysluplným člověkem, který by měl vést tak důležitou (samozřejmě jen pro kulturní svět) národní instituci, jakou je Národní galerie v Praze?
Na tuto otázku si tak sám musím vždy argumentačně odpovídat, s tím abych se za onoho povolaného (povolanou) nemusel stydět doma a zejména v zahraničí. Samozřejmě nemám žádný 100% recept a nezávidím tak žádné výběrové komisi (stále doufám, že se zahraniční odborně fundovanou účastí), která by měla takového člověka odpovědně a nezaujatě vybrat, respektive doporučit jej ministru kultury Luboši Zaorálkovi.
Je dnes u nás vůbec možné pro místo generálního ředitele NGP hledat člověka, jenž s hlubokou erudicí a mezinárodním přesahem rozumí „starému“ umění? Člověka, který skrze svoje vzdělání, zkušenosti i osobní empatii má i zásadní přesah do světa současného umění bez zatíženosti a apriorních soudů lokálních skupinek, bez osobních nevraživostí, negativních a iracionálních animozit?
Člověka, jenž má skrze svoji dosavadní práci, dohledatelné i veřejně publikovatelné stabilní názory, zasloužený respekt v podstatných kulturních institucích doma, ale i ve světě - a to doslova, neboť tamější instituce v osobnostech svých ředitelů, kurátorů a teoretiků nezohledňují české žabomyší politikaření, ideologické předsudky, místní mocenskou arogancí pokleslé karierní chtíč po moci?
Člověka, který plynule hovoří alespoň dvěma, spíše však třemi světovými jazyky, člověka, jenž se bez proklamativních předsudků zamýšlí nad současnými přírodními změnami a citlivě vnímá sociální priority dnešního světa, člověka, který má již evidentní vlastní životní zkušenosti, ale i kvalifikační předpoklady s vedením vrcholných kulturních institucí na mezinárodní scéně? Tedy člověka s charismatem, jenž nemusí podlézat zdejším zájmovým seskupením a nepodléhá panujícím politickým konstelacím (od Aše až po Moravu), avšak zároveň člověka, jenž se bez zábran a s chutí orientuje v celé šíři regionální umělecké vizuální scény, a to skrze veškeré generace, které uměle nerozděluje, nýbrž zásadně ctí a formuje ve spolupráci s vlastním, kvalitativně nesporným odborným týmem, jistě i s erudovanými externími kurátory, a třeba i zahraničními? Člověka, který dokáže svým atraktivním programem, silnými vizemi, osobním entuziasmem a prokazatelnými schopnostmi a bez komplexu úřední nadřazenosti zaujmout odborné publikum, ale přesvědčit i sponzory, stejně jako zřizovatele?
Člověka, jenž dokáže propojovat zdejší kvalitní umění všech epoch v komplexitě jeho formálních výstupů s adekvátní zahraniční scénou, člověka, který dokáže skrze všechny výše zmíněné situace vyjít zároveň v ústrety i širší uměnímilovné, tedy i laické společnosti, neboť NGP v žádném případě není úzce programově zaměřená kunsthale či soukromá galerie, a aniž by jí programově nadbíhal poníženými odbornými nároky, dokázal by srozumitelně tlumočit humánní poselství starých evropských mistrů nebo asijského umění, jakož i moderního a současného umění?!
Na tuto otázku si tak sám musím vždy argumentačně odpovídat, s tím abych se za onoho povolaného (povolanou) nemusel stydět doma a zejména v zahraničí. Samozřejmě nemám žádný 100% recept a nezávidím tak žádné výběrové komisi (stále doufám, že se zahraniční odborně fundovanou účastí), která by měla takového člověka odpovědně a nezaujatě vybrat, respektive doporučit jej ministru kultury Luboši Zaorálkovi.
Je dnes u nás vůbec možné pro místo generálního ředitele NGP hledat člověka, jenž s hlubokou erudicí a mezinárodním přesahem rozumí „starému“ umění? Člověka, který skrze svoje vzdělání, zkušenosti i osobní empatii má i zásadní přesah do světa současného umění bez zatíženosti a apriorních soudů lokálních skupinek, bez osobních nevraživostí, negativních a iracionálních animozit?
Člověka, jenž má skrze svoji dosavadní práci, dohledatelné i veřejně publikovatelné stabilní názory, zasloužený respekt v podstatných kulturních institucích doma, ale i ve světě - a to doslova, neboť tamější instituce v osobnostech svých ředitelů, kurátorů a teoretiků nezohledňují české žabomyší politikaření, ideologické předsudky, místní mocenskou arogancí pokleslé karierní chtíč po moci?
Člověka, který plynule hovoří alespoň dvěma, spíše však třemi světovými jazyky, člověka, jenž se bez proklamativních předsudků zamýšlí nad současnými přírodními změnami a citlivě vnímá sociální priority dnešního světa, člověka, který má již evidentní vlastní životní zkušenosti, ale i kvalifikační předpoklady s vedením vrcholných kulturních institucí na mezinárodní scéně? Tedy člověka s charismatem, jenž nemusí podlézat zdejším zájmovým seskupením a nepodléhá panujícím politickým konstelacím (od Aše až po Moravu), avšak zároveň člověka, jenž se bez zábran a s chutí orientuje v celé šíři regionální umělecké vizuální scény, a to skrze veškeré generace, které uměle nerozděluje, nýbrž zásadně ctí a formuje ve spolupráci s vlastním, kvalitativně nesporným odborným týmem, jistě i s erudovanými externími kurátory, a třeba i zahraničními? Člověka, který dokáže svým atraktivním programem, silnými vizemi, osobním entuziasmem a prokazatelnými schopnostmi a bez komplexu úřední nadřazenosti zaujmout odborné publikum, ale přesvědčit i sponzory, stejně jako zřizovatele?
Člověka, jenž dokáže propojovat zdejší kvalitní umění všech epoch v komplexitě jeho formálních výstupů s adekvátní zahraniční scénou, člověka, který dokáže skrze všechny výše zmíněné situace vyjít zároveň v ústrety i širší uměnímilovné, tedy i laické společnosti, neboť NGP v žádném případě není úzce programově zaměřená kunsthale či soukromá galerie, a aniž by jí programově nadbíhal poníženými odbornými nároky, dokázal by srozumitelně tlumočit humánní poselství starých evropských mistrů nebo asijského umění, jakož i moderního a současného umění?!