Každé pořádné království, tedy i to současné české pod vládou Miloše I. a zemského správce Andreje Všecikradnú, potřebuje nejen svého vladaře a místodržícího, ale také další důležité atributy. Strašidly je už přeplněn Pražský hrad a také mnoho hejkalů se usadilo v podhradí v Parlamentu. Ovšem dost dlouho nebyla obsazena naprosto zásadní instituce, a tou je drak. Bez toho bychom se daleko nedostali, protože v království je jeho přítomnost nutná.
Novináři často dělají z úspěšného politika Tomia Okamury fackovacího panáka. Staví mu před jméno konstantu Pí, i když není (ani v nejmenším) žádný Ludolf. Neprávem ho osočují z mnoha věcí, prý obchoduje nejen s japonskými potravinami, ale také se strachem. A to se strachem ze všeho možného: z migrantů, z islámu, z Evropské Unie, kde se nedá žít, z námezdních dělníků a vůbec z čehokoliv, na co si vzpomenete. Jenomže je evidentní, že zde máme svobodu podnikání a každý přece může podnikat v jakémkoliv oboru, který mu vynáší. A Tomiovi to vynáší, tak o co jde. Korunu tomu pak nasazují ti nepřejícní pisálkové, kteří ho označují rovnou za extrémistu. A tady je třeba zásadně říci, že dochází k absolutnímu neporozumění.