Čím jsme starší, tím více potřebujeme sem tam nějakou tu dezinformaci. Tak je nutné dívat se i na řetězové maily, které roznášejí hoaxy a jsou specialitou českých důchodců. Oni totiž neumí příliš zacházet s internetem, ale maily na počítači slušně zvládnou. Řetězáky pak v jejich případě plní velmi důležitou léčebnou funkci. Jak jinak totiž mohou kompenzovat své devastující pocity z nepochopitelných poměrů a stavu globálního světa, který se navíc točí stále rychleji? Je potřeba to nějak ventilovat a současně dostat očekávané potvrzení o své pravdě, získat ztracenou jistotu. Jinak bychom měli ještě plnější už tak nabité ordinace psychologů a psychiatrů.

Pro lepší porozumění zásadně pozitivnímu působení řetězáků se dají zmínit dvě z typických léčebných dávek. V minulém roce se mezi severomoravskými důchodci přeposílal, mladší by řekli „retweetoval“, třeba řetězový mail pod názvem: „Moderní umění. Divadlo mladého Hrušínského, vrchol kultury v Praze. Sodoma Gomora! Das ist Hrůza!“ Strefoval se do podle nich pseudouměleckého vyvrhele, Jana Hrušínského, ředitele Divadla Na Jezerce, který se pravidelně neuctivě vyjadřuje k jejich modle, Miloši Zemanovi.

K mailu bylo připojeno video označené jako “Performance: Julie Atlas Muz, Mat Fraser“. Na něm muž oblečený do maskáčů, evidentně postižený, protože zápěstí mu vyrůstala až z loktů, zpíval na jevištním pódiu anglickou píseň. Při té produkci kolem něj křepčila zcela nahá postarší rusovláska, která ho svlékala, pak spolu oba předváděli různé ordinérní pózy.

Na stránce s videem si na výsost rozčilení důchodci přeposílali řetězově své další komentáře typu: „Neříkejte, že tohle je vůbec možné. Na tohle můžou jít jen úchylové anebo parta Pirátů. Chápete to? Tohle je pražské umění? A na to dostávají od ministerstva dotace? Hlavní představitel a proklamátor ´Pražské kavárny´ si už neví rady, jak získat peníze! Starý Hrušínský se musí obracet v hrobě!“

Video tak dosahovalo zásadního harmonizujícího účinku. Nejprve vyvolalo hněv a vztek, který rozproudil stárnoucí krev a zaplašil jakoukoliv depresi a pak přišlo i úlevné potvrzení toho, co si stejně ten, který o Hrušínském myslel. A bylo naprosto nepodstatné, že se jednalo o úplnou kravinu na první pohled rozeznatelnou. Poukazování na to by jen snížilo účinek ozdravného procesu.

Není tak vůbec důležité, že na videu se odehrává burleskní výstup z kanadského Vancouveru, jde totiž o burlesku, parodii nejen na striptýz, manželů Frasera a Muz. Českým důchodcům obzvláště ze severu to ale nevadí, protože video je pouze utvrzuje ve spravedlivé a očistné nenávisti k jistému herci a ke smyšlené „Pražské kavárně“. Ta přece způsobuje mnohé zlo, ne-li veškeré a v pokleslé Praze je určitě všechno možné. Naopak, jsou u tohoto videa šťastní, protože tento hnus je evidentně potvrzen. Když jednomu z nich svitlo, že jde o podvrh, odpověděl: „Ale stejně je to svinstvo!“ Dříve se takto nenáviděly čarodějnice a jak potom zaplála srdce lidí, kdykoliv byly upalovány.

Podobně se rozšiřoval řetězový mail, obíhající ve skutečnosti už po několik let, označený jako „Lasicův názor na Havla“. Šlo o formát MP4, kdy pod fotografií Milana Lasici a Magdy Vášáryové předčítal ženský hlas jistý text. Vlastně slova, která měl údajně říci právě Lasica krátce po smrti Václava Havla. Prý tak zareagoval na vyslechnutý rozhovor dvou slovenských mladíků, kteří se mezi řečí zmínili o tom, že v Čechách zemřel jakýsi politik. Nevěděli jeho jméno, jen si vzpomněli, že hodně pil a kouřil a vedl nemravný život. Žena tedy četla „za Lasicu“: „I já jsem přesvědčen, že v neděli v Čechách zemřel člověk, jehož jméno je spojeno se slzami a bolestí našeho národa. Během svého života nepřinesl nic pozitivního nejen pro slovenský, ale i pro český národ, jehož byl příslušníkem. Věřím, že historie objektivně posoudí činy tohoto politika, takzvaného dramatika, který nedal nic dobrého našim národům. Doufám, že jeho jméno zapadne prachem a za několik let si nikdo nevzpomene na tohoto průměrného člověka z prostředí kavárenských bohémů a takzvaných disidentů. Tento člověk nevynikal téměř ničím. Podprůměrný dramatik, epigon Becketta a Orwella, který nevytvořil nic originálně ... Postavy v jeho hrách nic podstatného netlumočí, jsou to potížisté jako on ... Havlův slovník se přibližuje slovníku lidí z ulice ... jeho podprůměrné hry by zapadly prachem, kdyby je nevytvořil miláček amerického imperialismu ... Pro Slováky i Čechy byly roky jeho vlády přímo kletbou... Vypustil z vězení ty největší bestie, které hned začaly vraždit a krást... následovala malá a velká privatizace, na níž se nabalili zloději a spekulanti ... rozpadly se fungující zemědělská družstva ... začaly se rušit vlakové spoje ... začala kampaň proti všemu ruskému a slovanskému ... Doufám, že peklo otevřelo brány pro tohoto nehodného člověka ...“ A tak dále po celých pět minut, než text končí jménem: „Milan Lasica, herec.“

Toto všechno měl říci ten, který překládal Havlovy hry do slovenštiny a pokládal ho za svého přítele. Tedy jde opět o absolutní hovadinu. Ale to v tomto případě není vůbec důležité. Poukazování na nějakou pravdivost by jen omezilo léčebné působení řetězáku, přímo stvořeného k tomu, aby jako hojivý balzám zasáhl duše severomoravských důchodců. Ti vždy naprosto pevně věřili ve svoji zásadní roli v „ocelovém srdci republiky“, ve svých dolech, svých hutích a byli hrdí na veškeré „výdobytky socialismu“. A podlý nový režim je o to vše trestuhodně připravil. Jeden z příjemců tohoto řetězového mailu nakonec uznal, že Lasicovi by asi nic z toho nepřišlo ani na um. Ovšem trval na jednom. Všechno, co se tam řeklo, si totiž stejně už před tím myslel.

Tady ovšem pozor! Přesvědčovat příjemce hojivých řetězových emailů o tom, že jsou mimo realitu je trestuhodné, protože se tak ubližuje zdraví starší generace. Neexistující Lasica přece vše pozitivně potvrdil, orazítkoval. Duše se tak mohla usadit do klidu, její možný vnitřní rozvrat byl touto cílenou léčebnou dezinformací zachráněn.

Nakonec je tedy dobré, aby si někteří z nás užili dostatek lží, pomluv a projevené nenávisti, kterou by se jinak třeba mohli sami zadusit. Existuje ovšem pouze teoretická otázka, co se stane, až odjedou. Jak už naznačil Michail Bulgakov ve svém románu „Mistr a Markétka“, je možné, že „každému bude dáno podle jeho víry“. Takže je pravděpodobné, že tito lidé nakonec stanou před tváří Boha Fake News. Ten jim ale dá za pravdu a milosrdně je uvede do nekonečného Dezinformačního ráje.