Stal se zázrak. Andrej Všecikradnú se změnil. Někteří odborníci tvrdí, že u něj došlo k podobné zásadní přestavbě, jaká je popisovaná třeba v Kafkově „Proměně“. Tam se Řehoř Samsa probudí a zjistí, že se z něj stal brouk. Andrej Všecikradnú se nedávno probudil a s překvapením zjistil, že se z něj stal usměvavý, hodný a poměrně nemajetný důchodce. Žádné výkřiky o všech politických protivnících, že jsou to zloději, lotrovská pakáž, organizovaný zločin a polistopadový kartel, že všechno je kámpáň a všeci kradnú. Nic takového. Andrej „brouk“ má srdce na dlani, je milý, pozitivní a tak ho napadlo, že by se případně mohl stát i prezidentem všech.

Ovšem jako milý důchodce s nízkým příjmem začala také povinně kňučet. Je totiž naprostým outsiderem v prezidentském klání. Nemůže vyhrát a tak chce pouze apelovat na soucit všech voličů. Jako Don Quiote se totiž staví proti větrným politickým mlýnům. Stojí proti mnohem silnějším protivníkům, kteří na něj budou házet špínu, bláto, pomluvy. ale to vše nemůže pošpinit jeho čisté úmysly.

Teď ho falešně obvinili za tu chaloupku z větví, kterou si postavil na hranici rezervace Džbány-Žebrák. Ale to celé byl přece jen symbol jeho prostého života. Každé ráno si chodil do potoka pro vodu se džbánem a i jinak byl vlastně žebrák. Nakonec nedávno ukazovat ve svém malém bytě svůj proleželý gauč, který vlastní už celých šestnáct let.

On prostě není profesionální a naprosto cynický lhář, ale pouze milý lháříček. Není tvrdý podnikatel, který s každým, kdo se mu znelíbí, zatočí, ale pouze jednoduchý a přímý človíček. On neslibuje všechno, co v prezidentské funkci vůbec nejde splnit, ale jen maluje hezké obrázečky. Přece chce udělat dobře všem dolním deseti milionům, na které bude milostivě shlížet. A když bude třeba, tak jim na svých zádech klidně donese i přímotopek. Představy a sny jsou přece tak příjemné a nehmotné.

V poslední době se ukazuje, že za jeho téměř chirurgickou přeměnou stojí reklamní a marketingová agentura Hnědá topinka. Ta všechno plánuje, předepisuje a Andrej její recepty do důsledku užívá. Chudák Mára Prchal je placený za to, že vytváří výkladní skříň, přitahuje na sebe pozornost, přitom on nic podstatného nerozhoduje, ani nedělá. A skutečně Andrej každé ráno, bere hnědé prášky a připálenou topinku i snídá. Na té má totiž naškrábáno, co má ten den za úkol. Co lidé chtějí slyšet a co jim tedy musí říkat. Nakonec celý jeho život byla přece jedna dlouhá, nekonečná kámpáň.