Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra budeš mít volno. Toto ironické přísloví bohužel vládne státní správou, což nás stojí dost peněz.


Začněme malým duševním cvičením. Schválně kolik znáte roky odsouvaných státních projektů které nás stojí řádově miliardy. Mě napadly následující: Státní pokladna (MF), Veřejné rejstříky (MV), Ekologické zátěže (MF), Vyrovnání s církvemi (MK), vyvedení zisků Lesů ČR (MZe), systém na veřejné zakázky NIPEZ (MMR), neregulace fotovoltaiky (ERÚ + MPO), Peníze z Mostecké uhelné (MSP, MF). Přidám optimisticky dva ležáky, které letos snad zakončují svou pouť - a to je opravdová liberalizace trhu mobilních operátorů (ČTÚ) a regulace hazardu (MF).

Je toho dost, což? Není to na pováženou, že během jednoho hrnku čaje může relativně nezasvěcený občan vysypat z rukávu slušnou hromádku průšvihů, které krize-nekrize obírají náš státní rozpočet? U každého jednoho z těch deseti je problém v nečinnosti státu, u každého z nich dám ruku do ohně, že ta nečinnost a odkládání stála (stojí) nás občany tím či oním způsobem minimálně miliardu korun. Že nejde o nic nového pod sluncem? Jistě, přesto se poslední dobou zdá že akceschopnost úřadů ještě dál klesá.

Člověk se ptá, "proč?". Můj názor je, že problémem není lenost, spíš známý fakt že kdo nic nedělá nic nezkazí - což na naší turbulentní politické scéně bohužel platí dvojnásob. Když se vám šéfové střídají co dva roky (standardní životnost českého ministra v posledních deseti letech je snad ještě nižší), nemá smysl projekty dotahovat do konce - není pevné ruky, která by k tomu úřednickou masu (tedy tu reálnou exekutivu) donutila. Naopak, každý nově příchozí ministr ocení že má v čem se povrtat, co nově nasměrovat, jaké prostředky přesunout (odklonit, chcete-li). Těch s odvahou a příležitostí něco reálně dokončit je bohužel pomálu.

Nebo je za tím zásadnější politická motivace? Vraťme se k mým konkrétním příkladům: projekt státní pokladny je tu už snad patnáct let, stále nefunguje, a netroufám si hádat kolik miliard za tu dobu už stál. Už jen proto z přestřihnutí pásky při jeho otevření politické body nekoukají. A tak si tiše bobtná a polyká prostředky aniž by k čemu byl. Rejstříky totéž. Ignorace závazků k ekozátěžím vyústila ve snahu řešit skluz nesmyslným ekotendrem který (díky bohu) dopadl fiaskem. Mimo ten byla z více než stovky lokalit za patnáct let co závazky trvají sanována jen hrstka, vesměs ve zprasených (měkčí slovo jsem pro to nenašel) zakázkách bez soutěže - protože stav daných lokalit začal být akutně nebezpečný a na soutěž nebyl čas. Takové zakázky každý ministr rozděluje nejraději, že. S vyrovnáním s církvemi může náš ateistický národ možná nesouhlasit, ale má smůlu - ten majetek jim prostě patří a dostat ho musí. Na současný status quo mimochodem doplácejí všichni, ateisty nevyjímaje. Pokusit se to vysvětlit ateistickým voličům je nicméně politické harakiri, a tak se opět neděje nic. A tak bych mohl pokračovat..

A to vynechávám ležáky které nás miliardy stojí jen skrytě - věci jako služební zákon nebo neschopnost čerpat některé EU fondy. A samozřejmě spousty menších prokrastinací, které nás stojí třeba "jen" desítky milionů. Jedna jako druhá jsou selháním (i když už ne ministrů, spíše nižších manažerů), které by někoho mělo stát hlavu, nebo alespoň měsíční plat.

Namátkou - zeptejte se na obcích, kdy dostaly nové účetní metodiky pro rok 2012. Že by koncem prosince? Zeptejte se každého zadavatele zakázek, podle jakého zákona bude od dubna zadávat. Že ještě není? (o prováděcích vyhláškách nemluvě) Zeptejte se na každém úřadě, kdy mu vnitro oznámilo že v příštím roce si má sehnat připojení k Internetu sám. Že v prosinci? To už se férově vysoutěžit asi nestihne. Takto vypadá pech. A zarážející neprofesionalita.

P.S. Jistě, od stolu se snadno kritizuje a od státní správy nelze chtít zázraky. Škrtají se místa, mrazí platy. A spolehlivým impulzem k odchodu nejschopnějších zaměstnanců je blbec na vedoucí pozici, což se při zmíněném obratu ministrů přihodí dříve či později na každém úřadu (bez urážky ke komukoliv). Jak tedy ze srabu? Možná že rozumná personální politika je cestou k státní správě schopné elementárního fungování, možná že škrty nesmyslných projektů jsou lepší než škrty úředníků. A samozřejmě si musíme volit co nejméně blbců :)