Přes dvě třetiny nákupů “povinných” komodit jdou mimo centrální zadávání. Vláda tak ignoruje nejen vlastní závazné usnesení, ale i program podle kterého “Nákupy zboží a služeb budou v maximální možné míře centralizovány”.

V zahraničí si ho pochvalují, u nás v praxi stále nefunguje. Mohlo by přinést férovější soutěže, ročně ušetřit 800 milionů korun a desítky sporů u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Obce, kraje i nemocnice ho chtějí - vláda jim ale doporučuje, ať se zařídí samy. Řeč je o centrálním zadávání veřejných zakázek, jehož praxi mapuje nová studie think-tanku EconLab, představená v pátek v poslanecké sněmovně.

Dvě třetiny nákupů mimo centrální zadávání

Plán přijatý v roce 2011 byl jasný - každé ministerstvo přijme 7-12 lidí, do roka povinně začne centrálně nakupovat pro své podřízené organizace, za dva roky pak i pro obce a kraje - budou-li mít zájem. Měly se nakupovat jednoduché komodity, u kterých lze ušetřit na cenách, a hlavně nemá smysl, aby každá organizace sama vypisovala náročné výběrové řízení na totéž: elektřina, zemní plyn, nábytek, kancelářský materiál, auta.

V naší studii jsme porovnali data o všech zadaných zakázkách s poslední vládní statistikou centrálních nákupů. Ukázalo se, že přes dvě třetiny nákupů "povinných" komodit jdou mimo centrální zadávání. Vláda tak ignoruje nejen vlastní závazné usnesení, ale i program podle kterého "Nákupy zboží a služeb budou v maximální možné míře centralizovány". Následující přehled ukazuje, jak tento závazek ministři promítli do praxe - tedy kolik procent komodit se skutečně nakoupilo centrálně v jednotlivých resortech.

Jak ministerstva “plní plán”

Ministerstva vnitra úspěšně centrálně zadávalo už před přijetím strategie v roce 2011. Dnes takto nakupuje téměř dvakrát více komodit, než kolik povinně musí. Podle studie je totiž jediným ministerstvem, které na centrální zadávání vyčlenilo dostatek lidí - a ti se mu více než vyplácí. Centrální nákupy šetří čas a peníze policii či hasičům, kteří si kvůli nákupům nemusí držet specializovaný personál.

Zbytek vlády bohužel více či méně zaspal. To dokazují nejen čísla z roku 2014, ale právě i aktuální počty přidělených zaměstnanců. Agendu nákupů pro celý resort má totiž na starosti jeden až pět lidí, což ostře kontrastuje s nově schválenou ambicí vedle rezortních nákupů zavést i nákupy pro celou vládu.

Kde je zakopán pes?

Chybí však nejen lidé, kteří by plán uvedli do praxe, ale i elektronické nástroje. Vládou prosazovaný NEN totiž podle zadavatelů (ministerstva nevyjímaje) nemá funkcionality potřebné pro centrální zadávání. Alternativní řešení, která nezahrnují povinnou migraci všech státních organizací do tohoto nástroje, však zatím zvažována nejsou.

Studie uzavírá, že bez patřičného personálního a softwarového vybavení centrální nákupy nefungují nikde v Evropě. Zákonná omezení navíc výrazně komplikují širší centrální nákupy pro organizace mimo ministerské resorty. I kvůli nim ČR míjí příležitost zadávat pro obce, z nichž 96 % v průzkumu vyjádřilo zájem na dobrovolné bázi centrálně nakoupené zboží odebírat. S takovými nákupy nicméně vládní plán do roku 2020 nepočítá - samosprávám nezbývá než si zorganizovat centrální nákupy samy, legislativě navzdory.