Otevřel si muzeum, ale chodili mu tam lidi
Asociace muzeí a galerií varuje: v registru smluv se veřejnost dozví, co bude kde vystaveno.
"Registr smluv je výborný nápad, jenom my bychom měli mít výjimku." Tu větu za poslední rok už řekl snad každý, kdo má v registru povinně uveřejňovat: státní firmy a zkušební ústavy (zbankrotují), města (nemají na to lidi), vysoké školy (nebudou výzkumná partnerství), Česká televize (nebudou přímé přenosy) a konečně za FN Motol novopečený ministr zdravotnictví Ludvík (budou umírat lidi). Úspěšně si výjimku prolobboval zatím pouze ČEZ (je kotovaný na burze), malé obce (nemají počítače) a poslanecká sněmovna a senát (bůh ví proč).
Boj o další výjimky se čeká v lednu. Bohužel většina kritiků zákon ani pořádně nečetla - například neví, že umožňuje chránit veškerá obchodní tajemství. Registr už půl roku funguje, nikdo nekrachuje ani neumírá. Přesto debatu na dané téma ovládá spíš demagogie stylu pana Ludvíka, než věcné argumenty. Kostrbaté útoky na registr kolikrát působí až tragikomicky.
Nejnovější v dlouhé řadě žadatelů o výjimku jsou muzea a galerie. Pro Českou televizi jejich asociace uvádí, že by se z registru Potenciální darebáci mohli dovědět o tom, kdy a kam ten exponát bude cestovat. Normálnímu člověku to hlava nebere. Zatímco světové galerie se předhánějí v tom, jak veřejnost na výstavy nalákat, v ČR bychom asi byli raději, kdyby nikdo nevěděl co se bude vystavovat. Jasně, tak zamkněme všechna díla do sklepů a mluvme o nich v pouze šifrách. Spřátelení galeristé se pak mohou po nocích tajně navštěvovat, a obdivovat je hezky o samotě a bez darebáků.
Ale vážně - do smlouvy přeci nepatří detailní itinerář převozu, nebo schéma bezpečnostního systému galerie. Upřímně doufám, že ho tam žádná galerie ani nedává, to by bylo nebezpečnější než deset registrů smluv dohromady. Patří sem naopak popis zapůjčeného předmětu (ten každé slušné muzeum tak jako tak inzeruje), výše pojistného a provize (lze označit za obchodní tajemství). Zkrátka: Problém neexistuje, nic nebezpečného se nezveřejní. Tak přestaňme pořád v lidech vidět darebáky a bát se, že by nedej bože mohli v registru něco zajímavého zjistit.
"Registr smluv je výborný nápad, jenom my bychom měli mít výjimku." Tu větu za poslední rok už řekl snad každý, kdo má v registru povinně uveřejňovat: státní firmy a zkušební ústavy (zbankrotují), města (nemají na to lidi), vysoké školy (nebudou výzkumná partnerství), Česká televize (nebudou přímé přenosy) a konečně za FN Motol novopečený ministr zdravotnictví Ludvík (budou umírat lidi). Úspěšně si výjimku prolobboval zatím pouze ČEZ (je kotovaný na burze), malé obce (nemají počítače) a poslanecká sněmovna a senát (bůh ví proč).
Boj o další výjimky se čeká v lednu. Bohužel většina kritiků zákon ani pořádně nečetla - například neví, že umožňuje chránit veškerá obchodní tajemství. Registr už půl roku funguje, nikdo nekrachuje ani neumírá. Přesto debatu na dané téma ovládá spíš demagogie stylu pana Ludvíka, než věcné argumenty. Kostrbaté útoky na registr kolikrát působí až tragikomicky.
Nejnovější v dlouhé řadě žadatelů o výjimku jsou muzea a galerie. Pro Českou televizi jejich asociace uvádí, že by se z registru Potenciální darebáci mohli dovědět o tom, kdy a kam ten exponát bude cestovat. Normálnímu člověku to hlava nebere. Zatímco světové galerie se předhánějí v tom, jak veřejnost na výstavy nalákat, v ČR bychom asi byli raději, kdyby nikdo nevěděl co se bude vystavovat. Jasně, tak zamkněme všechna díla do sklepů a mluvme o nich v pouze šifrách. Spřátelení galeristé se pak mohou po nocích tajně navštěvovat, a obdivovat je hezky o samotě a bez darebáků.
Ale vážně - do smlouvy přeci nepatří detailní itinerář převozu, nebo schéma bezpečnostního systému galerie. Upřímně doufám, že ho tam žádná galerie ani nedává, to by bylo nebezpečnější než deset registrů smluv dohromady. Patří sem naopak popis zapůjčeného předmětu (ten každé slušné muzeum tak jako tak inzeruje), výše pojistného a provize (lze označit za obchodní tajemství). Zkrátka: Problém neexistuje, nic nebezpečného se nezveřejní. Tak přestaňme pořád v lidech vidět darebáky a bát se, že by nedej bože mohli v registru něco zajímavého zjistit.