Občane, nestěžuj si
..a když, tak jen za peníze. Jak zpoplatnění podnětů na ÚOHS podstatně oslabilo dozor nad veřejnými zakázkami.
Necelý rok platí, že za každou stížnost na podivnou veřejnou zakázku musí občan zaplatit 10.000 Kč. A světe div se, odpovědný úřad jich díky tomu musí vyřizovat téměř dvacetkrát méně. Úřad se sice ve výroční zprávě chlubí "stále rostoucí efektivitou a rychlostí rozhodování" (což je mimochodem podle naší studie dosti nadnesené), ve skutečnosti mu však prostě jen ubylo práce. Ukazují to pěkně čísla, která jsme zveřejnili spolu se sdružením Oživení:

Zdroj: bezkorupce.cz
Zpoplatněním podnětů jako by zákonodárci dozorovému úřadu vypíchli jedno oko. Sice dál dozírá, ale vidí toho o dost méně. Trpí tím přirozeně veřejné zakázky - podle naší studie totiž v poslední době 59 % rozhodnutí úřadu vycházelo právě z podnětů. Pokud se zde děly nějaké nekalosti, úřad se o nich dnes už prostě nedozví.
Proč k onomu zpoplatnění vlastně došlo? Navrhl jej poslanecký výbor pro veřejnou správu - bez rozsáhlejšího zdůvodnění. Neformálně nám zákonodárci sdělili, že impulzem byl jediný podnět zpracovaný opět námi (Econlab z.s.) a kolegy z Oživení, poukazující na porušování zákona drtivou většinou profilů zadavatele. Namísto zjednání pořádku (chyby na tisícovkách profilů stále jsou) tehdy Úřad reagoval osočením našich sdružení z cíleného přetěžování a poslanci přišlli se zmíněnou novelou. Nutno dodat, že k přetížení nedošlo. Úřad rozdal necelou stovku pokut v řádu jenotek tisíc a nechal věc být. Co však z celé anabáze zůstalo, bylo to nešťastné zpoplatnění podnětů.
Mimochodem - jelikož jsme tehdy upozorňovali na chyby u cca 20.000 zakázek, dnes bychom za totéž upozornění na porušení zákona museli zaplatit úřadu 200 mil. Kč. Dostáváme se do absurdní situace, kdy za stížnost na porušení zákona platí občan větší "pokutu", než jakou pak vyměří ÚOHS skutečnému hříšníkovi.
Jak z toho ven? Aktuálně leží u soudu žaloby Oživení a Transparency International na zrušení náhubkového poplatku. Nezreviduje-li onu absurditu soud, měli by tak učninit poslanci - kteří ji v první řadě zavinili. A Úřad by měl hledat jiné cesty jak dosahovat "efektivity", než házením stížností do koše.
Necelý rok platí, že za každou stížnost na podivnou veřejnou zakázku musí občan zaplatit 10.000 Kč. A světe div se, odpovědný úřad jich díky tomu musí vyřizovat téměř dvacetkrát méně. Úřad se sice ve výroční zprávě chlubí "stále rostoucí efektivitou a rychlostí rozhodování" (což je mimochodem podle naší studie dosti nadnesené), ve skutečnosti mu však prostě jen ubylo práce. Ukazují to pěkně čísla, která jsme zveřejnili spolu se sdružením Oživení:

Zdroj: bezkorupce.cz
Zpoplatněním podnětů jako by zákonodárci dozorovému úřadu vypíchli jedno oko. Sice dál dozírá, ale vidí toho o dost méně. Trpí tím přirozeně veřejné zakázky - podle naší studie totiž v poslední době 59 % rozhodnutí úřadu vycházelo právě z podnětů. Pokud se zde děly nějaké nekalosti, úřad se o nich dnes už prostě nedozví.
Proč k onomu zpoplatnění vlastně došlo? Navrhl jej poslanecký výbor pro veřejnou správu - bez rozsáhlejšího zdůvodnění. Neformálně nám zákonodárci sdělili, že impulzem byl jediný podnět zpracovaný opět námi (Econlab z.s.) a kolegy z Oživení, poukazující na porušování zákona drtivou většinou profilů zadavatele. Namísto zjednání pořádku (chyby na tisícovkách profilů stále jsou) tehdy Úřad reagoval osočením našich sdružení z cíleného přetěžování a poslanci přišlli se zmíněnou novelou. Nutno dodat, že k přetížení nedošlo. Úřad rozdal necelou stovku pokut v řádu jenotek tisíc a nechal věc být. Co však z celé anabáze zůstalo, bylo to nešťastné zpoplatnění podnětů.
Mimochodem - jelikož jsme tehdy upozorňovali na chyby u cca 20.000 zakázek, dnes bychom za totéž upozornění na porušení zákona museli zaplatit úřadu 200 mil. Kč. Dostáváme se do absurdní situace, kdy za stížnost na porušení zákona platí občan větší "pokutu", než jakou pak vyměří ÚOHS skutečnému hříšníkovi.
Jak z toho ven? Aktuálně leží u soudu žaloby Oživení a Transparency International na zrušení náhubkového poplatku. Nezreviduje-li onu absurditu soud, měli by tak učninit poslanci - kteří ji v první řadě zavinili. A Úřad by měl hledat jiné cesty jak dosahovat "efektivity", než házením stížností do koše.