Stát má teď zachraňovat ekonomiku, ne nutit firmám úvěry. Ale také by neměl zbankrotovat.

AKtualizace 26.4.: 4 dny po vydání blogu vláda zavádí plošnou dávku pro živnostníky. Třeba jsem k tomu troškou také přispěl. Každopáddně díky!

Vláda nám dávkuje medicínu na coronavirus po lžičkách. Budeme doma už jen týden? Měsíc? Do léta? Nikdo neví. Nějak to vydržíme. Ale až jednou vylezeme, chtěli bychom možná, aby ekonomika fungovala alespoň trochu jako dřív. To se nestane, pokud mezitím zbankrotuje většina firem a živnostníků, státní dluh vyskočí o polovinu nebo když milion spoluobčanů bude v exekuci. To všechno jsou reálné scénáře, pokud karanténa neskončí v dubnu. V tomhle článku navrhuji krok, kterým by vláda mohla leccos zachránit. Neříkám vůbec, že je to jediná správná cesta - ale je jistě lepší, než stávající přešlapování. Respirátory a roušky máme, tak teď pojďme zachraňovat ekonomiku.

Plat má dostávat ten, kdo pracuje. To by asi každý z nás podepsal ještě před měsícem. Během jediného týdne se ale debata posunula úplně jinam. Pomáhat se má zaměstnavetelům, exportérům, rodičům. Neziskovky, herci nebo restauratéři se ozývají, aby se na ně nezapomnělo. Nápady na pomoci různým skupinám se vrší, sám jsem před pár dny psal o statísících živnostníků, kterým nikdo nic nedá, a už teď jim docházejí peníze. Jenže, než se všechny ty dávky zavedou a rozdělí, máme květen. Do té doby už je půlka firem na mizině a statisíce lidí nemají na jídlo. Co s tím? Sami restauratéři říkají (shrnuji): nechceme doplácet mzdu, nechceme úvěr. Chceme jasně formulované záruky přímé finanční pomoci.

Následuje realistický návrh, jak může vláda takový požadavek splnit. Není přemrštěný, ale je dostatečný. Je nutné si uvědomit, že mzda se dává za práci. Nemůžeme všichni tři měsíce sedět doma a očekávat plný plat. Můžeme však očekávat, že nás stát nenechá umřít hlady.

Plošná dávka

Vláda má zavést plošnou měsíční dávku např. 9000 Kč měsíčně každému, koho karanténa připravila o většinu příjmu, navýšenou o 4500 Kč za každé dítě v péči. Žádné komplikované formality. Dávku dostane každý proti čestnému prohlášení. Žádat o ni může elektronicky, poštou nebo skrze zaměstnavatele. Co to komu přinese?

1) Lidé budou mít na pokrytí základních potřeb. Hlavně ohrožené nízkopříjmové skupiny bez finančních rezerv. I živnostníci (a lidé na švarc systému).

2) Firmy snáz pošlou lidi domů na neplacené volno. Musí se sice stále dohodnout, ale "půjdeš domů, stát ti dá dávku" se říká mnohem snadněji. Případně jim lze část připlatit.

3) Stát zaplatí řádově 40 miliard měsíčně (oproti jiným balíčkům relativně málo). Dávka půjde řádově 3-4 milionům lidí, ale něco ušetří za nevyplacené mzdy státním zaměstnanců, kteří zůstávají doma.

Ale hlavně - je to jednoduché, srozumitelné, rychle proveditelné. Zaměstnavatelé, ani lidé na pokraji dluhové pasti nemají čas. A nikdo teď úplně netouží vyrazit do front na pracovní úřad, dokládat podmínky pro komplikovanější úlevy a dotace. Pánové restauratéři to napsali dobře - je potřeba srozumitelné rozhodné slovo. Tak pojďme, včera bylo pozdě.

Příště třeba o odpouštění splátek a nájmů.