Česká republika má hustou železniční síť, která se budovala téměř dvě staletí. Dnes se Ministerstvo dopravy a Správa železnic soustředí především na tranzitní železniční koridory a budování VRT. Regionální tratě zůstávají zanedbané v pozadí, přestože jejich význam pro občany a vyvážený rozvoj regionů hraje nezastupitelnou roli.


Proti rušení tratí dnes brojí nejen nevládní organizace, ale také řada obecních samospráv. Problematika rušení a zhoršujícího se stavu regionálních tratí byla předmětem kulatého stolu v Senátu, konaného pod mou záštitou 14. 1. 2020 pod názvem: „Regionální železnice v ČR: současný stav a budoucnost".

Experti se na jednání shodli, že není dostatečně provázaná komunikace a koordinace činností v železniční dopravě mezi dopravci, vlastníky drážních zařízení a zejména uživateli dráhy, tedy obcemi a podnikateli, kteří železnici využívají k přepravě svého zboží.

Na kulatém stolu byl poprvé prezentován záměr vzniku Mezinárodního ústavu pro dopravní záležitosti, který již nyní sdružuje odborníky z ČR, Slovenska a Chorvatska (v jednání je spolupráce s Rakouskem a SRN).

Regionální tratě mohou ulehčit přetížené silniční dopravě, zejména větším aglomeracím v rámci příměstské dopravy. Regionální tratě napomáhají rozvoji turistického ruchu a zvýšení atraktivity řady výjimečných lokalit. Zájem o některé z nich mají i železniční nákladní přepravci.

Rušení regionálních tratí podle ukazatelů okamžitého využití by mohlo být do budoucna velkou chybou. Přestože na nich obce žádají o budování nových zastávek a nákladní železniční dopravci je chtějí využívat, plán budoucího zabezpečení a napojení na hlavní tratě s nimi zatím nepočítá. Potenciál pro větší podporu a vyhodnocení významu regionálních tratí je podle mého názoru na úrovni krajů. Ve spolupráci s obcemi můžeme předejít budoucím ztrátám ekologičtějšího způsobu dopravy, který může být i důležitou součástí integrovaných dopravních systémů.