Do schránky Vám vhodí lístek a po 14 dnech již mohou rozvrtat a rozkopat téměř úplně všechno na Vaší zahrádce nebo dvorku. Návrh zákona dokonce nevylučuje ani zahájení prací v uzavřených prostorách pro podnikání nebo přímo v rodinném domku. Nárok na náhradu škody sice máte, ale pokud nebude na straně investora dopravní stavby dobrá vůle, nebo se nedohodnete na výši odškodnění, můžete se náhrady už jen sami domáhat u soudu. Povinnost umožnit vstup a vjíždění na všechny cizí věci nemovité za účelem měření a průzkumných prací je jedním z ustanovení (§ 2f) návrhu novely o tzv. urychlení výstavby. Novelu bude příští týden schvalovat Senát.

Kdo má mít tak zásadní a invazivní právo vůči soukromému majetku? Ten koho pověří „oprávněný investor“, osoba, která není v právních předpisech řádně definována (prý bude řešeno metodickým výkladem). Pro samotné měření by člověk jistě, alespoň po dohodě o termínu, vstup umožnil. Rozsah průzkumných prací je v návrhu omezen pouze bezzubou větou o šetrnosti k právům vlastníků.

Návrh tak vlastně ukládá vlastníkovi povinnost strpět průzkumy strojovými vrty, sondami, budování šachet a jam, což jsou obvyklé průzkumné práce prováděné při přípravě dopravních staveb. To vše bez toho, aby byl takový postup s vlastníkem předem projednán, byla prověřena nutnost takového zásahu, případně alespoň zajištěn dohled úřadu. Zkrátka bez jakékoli možnosti účinné právní ochrany a respektu k vlastníkovi.

Návrh se přitom netýká přípravy jen několika velmi spěchajících staveb, ale všech dopravních komunikací schválených v celostátních a krajských územních dokumentech, dálnic a silnic I. třídy, u kterých ani tuto povinnost schválení návrh zákona nestanovuje. Dosud je takový zásah do majetku chráněn souhlasem vlastníka nebo rozhodnutím úřadu, který má kompetenci posoudit nezbytnost rozsahu prací a stanovení podmínek jejich provedení. Tento princip si nedovolili porušit v předpisech ani za minulého režimu, platí již desítky let od roku 1957.

V debatě při projednávání návrhu zaznělo, že se předkladatelé inspirovali německými předpisy. Zapomněli ovšem říct, že u našich sousedů jsou z práva vstupu a vjíždění vyloučena obydlí nebo prostory pro podnikání, že oprávnění osobě k provádění prací musí dát úřad nebo že tam také chrání vlastníka vlastním podáním žaloby o vypořádání škody v případě nedohody.

Všichni si jistě přejeme, aby se už konečně vybudovaly a opravily silnice a dálnice. Celá novela je však souborem ustanovení namířených především na omezení vlastnických práv, o jejichž přiměřenosti a ústavnosti jsou vedeny oprávněné debaty. Vím, že zavedení některých z nich, bude za aktuální situace nutné. Současný stav téměř dvacetiletého zpoždění výstavby ale nezpůsobily ani sami vlastníci nemovitostí nebo mediálně oblíbení ekologové. Vlastníkům je opět, jako kdysi dříve, nasazována nálepka nepřítele lidu ze strany představitelů dopravního sektoru, kteří mají sami máslo na hlavě. Pro stav silnic si tak pro rozhořčenou veřejnost našli viníka – vlastníka nemovitostí!

Zajištění možnosti provádění měření a průzkumů pro stavby silnic je jistě oprávněným požadavkem. Jsem přesvědčena, že pro právo vstupující do tak citlivé oblasti, jako je majetek občanů, je na místě požadovat vyváženost a právní nezpochybnitelnost formulací. Vlastníci nemovitostí se brání omezení a výkupům pro dopravní stavby jen v několika málo procentech případů! Existují mezi nimi jistě i spekulanti zdržující obstrukcemi a má tedy smysl navrhnout řešení, které takové jednání vyloučí.

Ke schválení je ale tlačen zcela bezprecedentní průlom ochrany soukromého vlastnictví všech, dopadající bez možnosti účinné obrany na poctivé a slušné občany. A stačilo by tak málo, třeba upravit ono ustanovení do znění obdobného v sousedním Německu. Pod tlakem silné stavební lobby má ale i v Senátu náprava novely malou šanci.


Jitka Seitlová, zpravodajka návrhu zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací v Senátu PČR