Kluby osamělých místo klubů seniorů. Osamělí lidé a "polykači" antidepresiv...
Osamělost je novým sociálním jevem. Šíří se rychle a nezná hranice. Ze zdravých lidí dělá "polykače" antidepresiv.
Osamělost je znakem dnešní doby. Osamělá doba, osamělí lidé.
Osamělý člověk se necítí šťastný a častěji trpí depresemi. Otázkou je, kdo je vlastně osamělý.
Dříve se průzkumy zaměřovaly na počty blízkých lidí – rodina a přátele a podle nich se usuzovalo na osamělost nebo riziko osamělosti. Dnes se již ví, že to nevypovídá nic o osamělosti...
Osamělých přibývá nejen mezi seniory, ale i mezi dětmi, juniory a dospělými.
Osamělost často vede k poruchám příjmu potravy, abúzu drog, úzkosti, OCD a depresi. Je tedy v zájmu nás všech si ji více všímat a rozpoznat ji u svých blízkých lidí.
Nedostatek sociálních kontaktů se s osamělostí často propojuje. Žijeme izolovaněji než dříve. Pracujeme z domova nebo velice individuálně.
Osamělost se šíří jako nová diagnóza.
V Japonsku se osamělost dostává na přední místo negativních sociálních jevů, osamělé jsou tam především starší ženy po smrti manžela. Nemají sociální kontakty ani sociální vazby z práce a často ani přátele. Proto se tyto ženy uchylují k extrémnímu a pro Evropany těžko pochopitelnému řešení - nechávají se dobrovolně zavřít do vězení. Spáchají menší trestný čin, nejčastěji krádež a dostanou se do společnosti podobných žen...
V Evropě se zatím dobrovolně zavírat nenecháváme, ale osamělí lidé plní lékařské ordinace, psychiatrická pracoviště a samozřejmě i ta psychoterapeutická. Osamělí trpí psychosomatickými nemocemi a především depresemi. Málokdo se k osamělosti přizná sám před sebou. Ale klient, který se po rozvodu cítí špatně, nespí a celé víkendy tráví sám, prostě osamělý je... Osamělá je i žena, která má rodinu a členové se vídají jen ráno v koupelně nebo večer si řeknou dobrou noc... Osamělí jsou senioři i singlové, kteří mají plno přátel, ale přesto se děsí víkendů a plánují si, co budou dělat, aby víkend přežili... Brzy to bude nová diagnóza. Měla by to už být diagnóza. U psychiatra dostane osamělý antidepresiva, která ho natolik otupí, že osamělost mu nebude již tolik vadit a bolet, ale nic se nevyřeší. Bude dál osamělý...
S osamělými je třeba pracovat, aby byli sociálně aktivnější, aby se odhodlali jít sami ven, na procházku, do kavárny nebo posilovny, kamkoli, kde jsou lidi. Výborný je i trénink, aby se snažili zapřádat rozhovory, třeba i úplně banální a klidně i „o ničem“ s lidmi kolem nich (s prodavači, s pejskaři). Jakákoli aktivita je dobrá, aby osamělý nepropadal depresi.
Seznamky se plní osamělými a sociální sítě také. Osamělý může mít sice i přátele, ale nedávají mu to, co potřebuje, aby se necítil sám. Místo setkání s kamarády chronicky osamělý pak raději volí pasivitu, spánek, v lepším případě sport (obzvlášť oblíbené je kolo) nebo vyhledává jakoukoli komunikaci na sociální síti. Je to jeho únik před samotou, která ho často pohltí natolik, že už nemá chuť cokoli dělat.
Osamělých přibývá a nejspíš bude nadále přibývat. Je to nový sociální jev.
Osamělost je znakem dnešní doby. Osamělá doba, osamělí lidé.
Osamělý člověk se necítí šťastný a častěji trpí depresemi. Otázkou je, kdo je vlastně osamělý.
Dříve se průzkumy zaměřovaly na počty blízkých lidí – rodina a přátele a podle nich se usuzovalo na osamělost nebo riziko osamělosti. Dnes se již ví, že to nevypovídá nic o osamělosti...
Osamělých přibývá nejen mezi seniory, ale i mezi dětmi, juniory a dospělými.
Osamělost často vede k poruchám příjmu potravy, abúzu drog, úzkosti, OCD a depresi. Je tedy v zájmu nás všech si ji více všímat a rozpoznat ji u svých blízkých lidí.
Nedostatek sociálních kontaktů se s osamělostí často propojuje. Žijeme izolovaněji než dříve. Pracujeme z domova nebo velice individuálně.
Osamělost se šíří jako nová diagnóza.
V Japonsku se osamělost dostává na přední místo negativních sociálních jevů, osamělé jsou tam především starší ženy po smrti manžela. Nemají sociální kontakty ani sociální vazby z práce a často ani přátele. Proto se tyto ženy uchylují k extrémnímu a pro Evropany těžko pochopitelnému řešení - nechávají se dobrovolně zavřít do vězení. Spáchají menší trestný čin, nejčastěji krádež a dostanou se do společnosti podobných žen...
V Evropě se zatím dobrovolně zavírat nenecháváme, ale osamělí lidé plní lékařské ordinace, psychiatrická pracoviště a samozřejmě i ta psychoterapeutická. Osamělí trpí psychosomatickými nemocemi a především depresemi. Málokdo se k osamělosti přizná sám před sebou. Ale klient, který se po rozvodu cítí špatně, nespí a celé víkendy tráví sám, prostě osamělý je... Osamělá je i žena, která má rodinu a členové se vídají jen ráno v koupelně nebo večer si řeknou dobrou noc... Osamělí jsou senioři i singlové, kteří mají plno přátel, ale přesto se děsí víkendů a plánují si, co budou dělat, aby víkend přežili... Brzy to bude nová diagnóza. Měla by to už být diagnóza. U psychiatra dostane osamělý antidepresiva, která ho natolik otupí, že osamělost mu nebude již tolik vadit a bolet, ale nic se nevyřeší. Bude dál osamělý...
S osamělými je třeba pracovat, aby byli sociálně aktivnější, aby se odhodlali jít sami ven, na procházku, do kavárny nebo posilovny, kamkoli, kde jsou lidi. Výborný je i trénink, aby se snažili zapřádat rozhovory, třeba i úplně banální a klidně i „o ničem“ s lidmi kolem nich (s prodavači, s pejskaři). Jakákoli aktivita je dobrá, aby osamělý nepropadal depresi.
Seznamky se plní osamělými a sociální sítě také. Osamělý může mít sice i přátele, ale nedávají mu to, co potřebuje, aby se necítil sám. Místo setkání s kamarády chronicky osamělý pak raději volí pasivitu, spánek, v lepším případě sport (obzvlášť oblíbené je kolo) nebo vyhledává jakoukoli komunikaci na sociální síti. Je to jeho únik před samotou, která ho často pohltí natolik, že už nemá chuť cokoli dělat.
Osamělých přibývá a nejspíš bude nadále přibývat. Je to nový sociální jev.