Když se premiér stane loutkou prezidenta
Neoddiskutovatelným faktem je, že Andrej Babiš bude po volbách potřebovat přízeň prezidenta Zemana. Doposud byli pragmatičtí spojenci a v těsném tandemu dostali tuto zemi „úspěšně“ blíže k Rusku a Číně, vytvářejí oligarchický režim a způsobují nekontrolovatelný růst státního dluhu. Česko pod jejich vedením zaostává v rozvoji infrastruktury silniční, železniční, ale i digitální, která v budoucnu bude naprosto nezbytná pro udržení země mezi těmi nejrozvinutějšími státy. Nabobtnalá byrokracie tlumí vznik a rozvoj podnikání zejména malých a středních podnikatelů. O vyšší ochraně naší krajiny a přírody se nám, po kauze Bečva a neochvějné podpoře největších agrokoncernů, může jenom zdát.
V této situaci prezident Zeman, který nemá žádnou vládní zodpovědnost, a přesto silně uplatňuje neoprávněnou moc exekutivní, nutí Andreje Babiše dělat další nelogické a nesmyslné kroky, jako například odvolat Jana Blatného. Důvod je jasný. Ministr Blatný rezolutně uplatňoval standardní přístup při schvalování léků a vakcín proti covidové nákaze a snažil se do tohoto procesu netahat politiku. Nemohl jinak, tak mu totiž velela jeho profesní čest, vzdělání a Hippokratova přísaha. Ostatně nyní na Slovensku zjišťují, že jednotlivé šarže Sputniku V se od sebe svým složením liší a jak uvedla ČTK, Slovensko získalo ruskou vakcínu, která není shodná s tou látkou, kterou by měla posoudit Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA). Je tedy zřejmé, že obavy Jana Blatného byly namístě. A právě tento postoj ministra Blatného, kterým chtěl zachovat rovný přístup ke Sputniku V tak, jako k jiným očkovacím látkám, rozzuřila prezidenta Zemana. Proto nejspíš dal Andreji Babišovi jasné ultimátum. Buď půjde Blatný, nebo nebude povolební podpora.
Exministr zdravotnictví udělal přešlapy. Například rozvolnění před Vánoci bylo jedním z důležitých faktorů naší dnešní neutěšené pandemické situace. Přesto jsem si mnohokrát kladl otázku, proč si s Andrejem Babišem vůbec zadal. Podle mého názoru v jeho rozhodnutí ideologie roli nehrála, jeho cílem bylo pomoci této zemi a jejím obyvatelům. I z toho důvodu považuji způsob jeho odvolání za příklad, jak by se to rozhodně dělat nemělo. Premiér nejenže neoznámil důvody odvolání, ale vlastní odvolání oznamoval samotný ministr.
Mám pocit, že Andrej Babiš na sklonku své politické kariéry zjišťuje, že opravdový management je skutečně něco jiného než optimalizovat daně, skládat rozvahy a výsledovky a likvidovat konkurenci. Selhává v tom zásadním. Ve schopnosti sestavit odborně erudovaný tým s tahem na branku, který bude loajální k občanům, ne k oligarchům nejrůznějšího typu. Veškerá selhání, za které je zodpovědný primárně Andrej Babiš jsou, kromě napadání opozice a nepřátelských novinářů, řešena svalováním viny na podřízené ministry, kromě těch, kteří brání zájmy především samotného premiéra a jeho Agrofertu. Vzpomeňme na rovněž skandální odvolání ministra spravedlnosti Kněžínka, které následovalo den po obvinění Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo. Těch případů je ale daleko více, ostatně ministři se v Babišově vládě mění jako figury na orloji.
Jan Blatný byl odvolán v době, kdy i na základě jeho práce Česko vyšlo (věřím) z nejhoršího. Všechny hlavní ukazatele, zejména počet nakažených a počet nemocných na intenzivních lůžkách se začínají rapidně lepšit. Dovedu si docela dobře představit, že to pro něj nebyla jednoduchá situace. Musel pracovat v chaotickém vládním prostředí, pod premiérem, jehož populismus cílí zejména na nejlepší volební výsledek a udržení se v premiérském křesle. Přesto Blatný začal spolupracovat zejména s odborníky, primárně s epidemiology a důrazně postupoval podle jejich doporučení. Sice po roce, ale konečně, vznikl expertní orgán, který je složen nejen z lékařů a epidemiologů, ale i ze sociologů, právníků nebo ekonomů. Blatný se důsledně jejich doporučeními řídil. A nakonec jsme začali boj s čínským koronavirem vyhrávat. Proč tedy musel odejít? Odpověď je jednoduchá. Protože z našeho premiéra a jednoho z nejbohatších lidí v Česku je pouhá loutka a vazal prezidenta.