Je všeobecně znamé, že Viktor E. Frankl je zakladatel logoterapie a existenciální analýzy a třetí vídeňské psychoterapeutické školy.
Vedl Vídeňskou neurologickou polikliniku a stal se prezidentem Rakouské lékařské psychoterapeutické společnosti. Profesuru získal na Harvardské univerzitě, na United States International University, na univerzitě v Dallasu a Pittsburgu. Jeho díla byla přeložena do 32 jazyků. Méně se ale ví, že prožil hrůzy čtyř koncentračních táborů Terezína, Osvětimi, Kauferingu a Türkheimu. I když jeho nejbližší rodinní příslušníci nepřežili pobyt v koncentračních táborech, jeho přítomnost v těchto táborech mu dodala velké podněty k přemýšlení po osvobození. Tato hrůzná zkušenost mu byla inspirací pro další odborné publikace. Ještě než byl deportován do koncentračních táborů, podařilo se mu zachránit mnoho Židů před zajetím a popravou, falšováním údajů jim zajistil útěk na svobodu.

Osobně jsem se setkal s touto výjimečnou osobou v Římě v r. 1992, kde promluvil jako psycholog o důstojnosti člověka, o smyslu našeho bytí, o svobodě a odpovědnosti za vlastní život, o důvodu bytí lidské existence. Viktor E. Frankl zemřel dne 2.9.1997 ve Vídni. Každý psycholog a psychoterapeut je seznámen s dílem V. E. Frankla. Jeho dílo studují filosofové a etikové, avšak z jiného aspektu.
Jeho neznámější publikace jsou „A přesto říci životu ano“ a „Lékařská péče o duši“. V těchto publikacích nacházíme rovněž ideje, které překračují rámec medicíny a dotýkají se filosofie a hledání smyslu života. Jako zakladatele logoterapie jej pozvalo přibližně 209 univerzit, kde promluvil především jako psycholog. V našem českém prostředí bylo publikováno dostatečné množství výkladů jeho díla z aspektu psychologie / logoterapie.

Jaké konstatování je významné při zkoumání logoterapie a náboženství? Viktor E. Frankl respektuje autonomii religiozity. Dále v náboženství vidí hledání smyslu života a je si vědom, že psychologie nemůže nahradit náboženství a náboženství zase nenahradí psychologii. Proto je veden k velké obezřetnosti, aby vždy ponechal hranice jednotlivého oboru. Respektoval tedy lékařskou neutralitu, to znamená konkrétně, že do náboženství lidem nemluvil, neposuzoval jejich náboženské hledání a domníval se, že logoterapie nemá ani oprávnění se k náboženství vyjadřovat. Z jeho textů vane úcta, kterou vždy vyjadřoval k náboženství. To však neznamená, že by mu byl nábožensky založený člověk lhostejný, naopak, snažil se pochopit jeho duchovní život. Frankl byl přesvědčen, že o smyslu života můžeme hovořit snad až tehdy, když budeme vidět celek, nikoli pouze částečnou etapu života. Bylo mu vlastní přesvědčení, že smysl života pochopíme na smrtelném lůžku.Jako logoterapeut a profesionál svého oboru zůstával Frankl k náboženství neutrální, ale jako soukromá osoba si kladl náboženské otázky po smyslu života jako celku. Byl přesvědčen o tom, že víra a věda jsou dvě různé cesty stejného hledání pravdy.

Frankl je přesvědčen, že člověk je přirozeně náboženský tvor, možná i více než se domnívá. Působivá jsou jeho slova z knihy, kterou pak ještě uvedu: „Kolik lidí tvrdí, že v Osvětimi museli lidé víru ztratit! Ale to není pravda. Nemám statistiku, ale podle mých dojmů, mých pocitů, je to tak, že lidé v Osvětimi víru spíše získávali a v řadě lidí Osvětim víru posílila, to znamená navzdory Osvětimi, než že by o víru přišli. Nemělo by se tedy donekonečna opakovat slovní spojení po Osvětimi v souvislosti se schopností člověka věřit, ale mělo by se spíše mluvit o víře navzdory Osvětimi“.

Frankl je přesvědčen, že religiozita bude hluboce osobní, každý může najít svou vlastní podobu religiozity a také řeč, s níž se bude obracet k Bohu. Frankl sám potvrzuje, že se v koncentračním táboře modlil, kde v modlitbě se učil vidět věci sub specie aeternitais (mimochodem jako T. G. Masaryk). A formuluje. „Člověk je tou bytostí, která vynalezla plynové komory, ale je i tou bytostí, která právě do těchto komor vstupovala s modlitbou na rtech.“

Pokud se chceme dozvědět více o náboženském fenoménu V. E. Frankla, pak si můžeme přečíst knihu, která byla původně vydána německy v r. 2005, u nás byla přeložena v r. 2011. Uvádím celý údaj: Viktor E. Frankl,Pinchas Lapide, Bůh a člověk hledající smysl, Brno, Cesta 2011.