Je správné kvůli ruské agresi na Ukrajině potrestat všechny ruské sportovce, nebo by ani za současné situace neměl být uplatňován princip kolektivní viny?

V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině se odehrávají nejenom na internetových diskusích debaty o tom, zda je za současné situace správné zakazovat všem ruským sportovcům účast v jakékoliv mezinárodních soutěži. Názory na tuto záležitost jsou různé, a proto jsem se rozhodl přidat k tomuto tématu svůj pohled.

Nezpochybnitelným faktem je to, že Putinovo Rusko napadlo suverénní stát, hrubě tím porušilo mezinárodní právo a ruská invaze má již po týdnu od jejího začátku na svědomí řadu obětí na životech, včetně některých ukrajinských sportovců. Negativním ohlasům řady lidí na to, že by ruským sportovcům mělo být i nadále umožněno soupeřit na sportovním poli s ostatními státy, se proto příliš divit nelze. Proto mnohé mezinárodní sportovní organizace na základě veřejného tlaku k zákazům účasti ruských sportovců přistoupily a také došlo k odebrání pořadatelství některých sportovních akcí, které mělo Rusko hostit, ať už šlo například o letošní finále fotbalové Ligy mistrů, finále Světového poháru v běžeckém lyžování či Velkou cenu Ruska ve formuli 1.

Co se týká odebrání těchto divácky atraktivních sportovních podniků, s tím problém určitě nemám. Rusko jako stát za své jednání důsledky nést musí, a navíc by mohlo reálně hrozit i to, že by kvůli současné invazi na Ukrajině sportovci řady zemí odmítali do Ruska přijet. Ohledně trestání samotných ruských sportovců je to však už problematičtější: sice je to také určitý trest pro Rusko za jednání jeho politiků, ale tak jako tomu bývalo v souvislosti s trestáním za doping, i zde mám problém s tím, že se jedná o uplatňování kolektivní viny. Tedy, že zákaz je namířen na všechny sportovce této země bez ohledu na to, zda s Putinovou politikou souhlasí či nikoliv (přičemž nesouhlas s válkou na Ukrajině již někteří z nich veřejně deklarovali – viz odkaz zde).

Obhájci tohoto trestu argumentují například tím, že kdo má na sobě ruský dres, tak tím reprezentuje i Putina samotného, a ať se tedy ruští sportovci vzdají reprezentace své země, čímž vyjádří nesouhlas s Putinovým režimem a mohou pak ve světě závodit i nadále. Jenže tak jednoduché to opravdu není… Zatímco hokejista, který by se vzdal reprezentace, může hrát v NHL, fotbalista, volejbalista či basketbalista zase v některé kvalitní evropské soutěži, například atlet, lyžař nebo šermíř by po vzdání se ruské reprezentace možnost soutěžit na mezinárodním poli prakticky neměl. Navíc ta některými deklarovaná přímá souvislost s reprezentováním Ruska a podporou Putinova režimu mi přijde poněkud demagogická: podle této logiky by totiž i všichni naši sportovci, kteří do roku 1989 reprezentovali Československo (včetně třeba Věry Čáslavské, Emila Zátopka či Jiřího Rašky), museli být označováni za podporovatele tehdejšího komunistického režimu.

Co mi pak přišlo obzvlášť absurdní, bylo rozhodnutí Mezinárodního paralympijského výboru zakázat všem ruským i běloruským sportovcům start na včera zahájených zimních paralympijských hrách. To je opravdu nutné zatahovat do rozsáhlých protiruských sankcí i sportovce s tělesným postižením, pro něž je často sportování hlavní náplní jejich života?

Proto mi v souvislosti s možnými souboji s ruskými sportovci přijde jako mnohem lepší přístup, který zvolila ukrajinská tenistka Elina Svitolinová. Když se na turnaji v mexickém Monterrey dozvěděla, že má v prvním kole hrát proti ruské hráčce Potapovové, prvně prohlásila, že proti ní nenastoupí a dá tak najevo nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině. Nakonec však své rozhodnutí změnila, prohlásila, že hrát bude a finanční odměnu za případné vítězství pošle ukrajinské armádě (viz odkaz zde). Což se také stalo, protože Svitolinová svou ruskou soupeřku hladce porazila v poměru 6:2 6:1.

Nejspíš tímto gestem udělala ukrajinským fanouškům větší radost, než kdyby její soupeřka nebyla k zápasu vůbec připuštěna. A jsem přesvědčen, že stejné to kdysi bylo i v případě památného vítězství československých hokejistů na MS ve Stockholmu v roce 1969. Jejich tehdejší dvě vítězství nad nenáviděnou Sbornou určitě potěšilo většinu fanoušků v Československu víc, než kdyby byl hokejový tým SSSR ze šampionátu předem vyloučen.