V souvislosti s příchodem ukrajinských Romů je třeba přestat přešlapovat kolem horké kaše, a naopak začít o tomto problému otevřeně mluvit.


Mezi ukrajinskými uprchlíky, kteří v posledních dvou měsících dorazili kvůli válce v jejich zemi do České republiky, je i část příslušníků romského etnika (jejich počet je odhadován na 1 500 až 2000). V některých médiích se v souvislosti s tím objevily články o tom, že se ukrajinští Romové setkávají v naší zemi s předsudky a diskriminací, někteří pak dokonce s neochotou úředníků poskytnout jim ubytovací prostory.

Nedobré zkušenosti líčí například jedna ukrajinská rodina v článku na serveru Romea.cz, podle jejíchž slov jim v asistenčním centru v Praze sdělili, že pro ně nemají ubytování a rodinu s pěti dětmi rovnou poslali do Německa. Velmi necitlivý přístup některých úředníků pak popisuje i v článku na zpravodajském serveru Deník N redaktorka Jana Ustohalová. Konkrétně je v něm například zmíněno následující:
„Zhruba dvacetičlenná skupina romských žen a dětí stojí před registračním centrem pro ukrajinské uprchlíky na brněnském Výstavišti. „Přijeli jsme z Ukrajiny, přišli jsme sem vyřídit víza. Řekli nám: ‚Co chcete? Vraťte se zpátky.‘ Víc nic,“ říká rusky matka, která drží v náručí promočeného sedmiměsíčního kojence zabaleného v hnědobílé dece. „Když jsem se zeptala, jestli starší syn nemůže na záchod, řekli, že máme jít na nádraží. Jiné uprchlíky přitom dovnitř pouští a víza jim vyřizují. My jsme ale taky přišli z Ukrajiny,“ říká a na kameru ukazuje dokumenty, které to potvrzují. Sama má šest dětí, její sestra devět, přesto musely strávit noc venku před pavilonem.“

Slova, ze kterých je člověku smutno. Ať už jsou důvody těch, kteří přišli do uprchlického centra na brněnském Výstavišti požádat o politický azyl jakékoliv, nepustit například někoho na toaletu (když je to jiným lidem umožněno), mi přijde hodně nelidské.

Bez ohledu na tento nelidský přístup některých úředníků je však faktem, že najít pro některé ukrajinské Romy vhodné ubytování určitým problémem je, neboť se docela často jedná o početné skupiny osob, které chtějí být pospolu. A jak je například popisováno v článku, publikovaném zde na serveru iDNES, dost často se navíc jedná o nepřizpůsobivé uprchlíky, mající úplně jiné kulturní a hygienické návyky než většina ostatních, před válkou prchajících lidí. Dle zkušeností některých lidí si navíc část těchto osob jen v České republice počká na sociální dávku a poté odjede pryč. Řada z nich totiž údajně má kromě ukrajinského pasu i pas maďarský.

Na takové problémy proto upozornila ministra vnitra Víta Rakušana část hejtmanů, například jihočeský Martin Kuba, který je navíc i šéfem Asociace krajů ČR, dále například hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák. Jednání s hejtmany již tento týden proběhlo, zatím však bylo dohodnuto pouze to, že se pro ukrajinské Romy vytipují vhodná ubytovací centra a že se do pomoci těmto uprchlíkům zapojí i některé romské organizace v ČR.

Z mého pohledu je určitě dobře, že někteří hejtmani na složitou situaci upozornili a že se v souvislosti s tím o problémech ukrajinských Romů konečně začalo otevřeně mluvit a psát. Je určitě nepřípustné, aby byl kterýkoliv válečný uprchlík někým diskriminován jen kvůli své příslušnosti k určitému etniku. Zároveň je však třeba prověřit i to, zda všichni lidé, přicházející například ze západu Ukrajiny (a mající kromě ukrajinského pasu i pas maďarský), skutečně prchají před válkou a nejde jim jen o příjem sociálních dávek.