Ne vždy je na místě tančit tak, jak Ukrajina píská
Přes všechen obdiv, který si ukrajinský národ za své úsilí nepodvolit se putinovskému Rusku zaslouží, není vždy na místě automaticky souhlasit se vším, co někteří ukrajinští představitelé po ostatních zemích vyžadují.
Ukrajina čelí již více než čtyři měsíce ozbrojené ruské agresi. To, že se tato východoevropská země dokáže úspěšně bránit protivníkovi, který má převahu jak co do počtu obyvatel, tak i materiální vojenské techniky, je přitom zásluhou jak hrdinství ukrajinského lidu, tak i pomoci od většiny západních zemí, které Ukrajině od začátku války pomáhají nejenom humanitárně, ale i dodávkami zbraní.
Vrcholní ukrajinští představitelé tuto pomoc již mnohokrát ocenili slovy díků, zároveň však část z nich, především pak prezident Volodymyr Zelenskyj, kritizují některé státy například za nesouhlas se zavedením bezletové zóny nad Ukrajinou či za to, že nejsou vždy ochotny přistoupit úplně ke všem protiruským sankcím (například k úplnému embargu na ruskou ropu a plyn). A tak se terčem Zelenského kritiky v nedávné minulosti stali například maďarský premiér Viktor Orbán, německý kancléř Olaf Scholz či představitele izraelské vlády.
A i když zejména v České republice není momentálně „in“ Ukrajinu za cokoliv kritizovat, a když tak někdo třeba jen v náznacích učiní, tak riskuje „onálepkování“ výrazy jako putinovec či proruský kolaborant, domnívám se, že i přes všechen obdiv, který si ukrajinský národ za své úsilí nepodvolit se putinovskému Rusku zaslouží, není na místě vidět všechno jen černobíle a automaticky souhlasit se vším, co někteří ukrajinští představitelé po ostatních zemích vyžadují. Že by něco takového mohlo vést až k úplným absurditám, ukazuje nedávný případ z mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Ačkoliv byl festival slavnostně zahájen teprve předevčírem, jeho prezident Jiří Bartoška obdržel již s předstihem otevřený dopis od ukrajinského velvyslance v České republice, ve kterém protestuje proti zařazení ruského filmu s názvem „Kapitán Volkonogov uprchl“ na program festivalu (viz odkaz zde). Zmiňovaný film se přitom odehrává v 30. letech minulého století a odsuzuje stalinismus jakožto určitou paralelu se současnou situací v Rusku. Jenže podle ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise tento film vznikl s ruskou státní podporou a jeho tvůrci se dříve podíleli na některých propagandistických filmech...
Vedení festivalu nicméně požadavek ukrajinského velvyslance odmítlo s poukazem na to, že festival ruskou tvorbu bojkotovat nechce. Za mě je takového rozhodnutí zcela správné, neboť se domnívám, že by jeho tvůrci neměli být diskriminováni za svou národnost. To ostatně platí například i v případě ruských či běloruských tenistů, kteří kvůli rozhodnutí britských pořadatelů aktuálně nemohou startovat na nejslavnějším tenisovém turnaji ve Wimbledonu. Takové zákazy startu pro ruské sportovce či umělce totiž asi sotva přispějí k tomu, že se veřejné mínění ruského lidu obrátí a většina Rusů začne kvůli tomu Putina nenávidět.
Ukrajina čelí již více než čtyři měsíce ozbrojené ruské agresi. To, že se tato východoevropská země dokáže úspěšně bránit protivníkovi, který má převahu jak co do počtu obyvatel, tak i materiální vojenské techniky, je přitom zásluhou jak hrdinství ukrajinského lidu, tak i pomoci od většiny západních zemí, které Ukrajině od začátku války pomáhají nejenom humanitárně, ale i dodávkami zbraní.
Vrcholní ukrajinští představitelé tuto pomoc již mnohokrát ocenili slovy díků, zároveň však část z nich, především pak prezident Volodymyr Zelenskyj, kritizují některé státy například za nesouhlas se zavedením bezletové zóny nad Ukrajinou či za to, že nejsou vždy ochotny přistoupit úplně ke všem protiruským sankcím (například k úplnému embargu na ruskou ropu a plyn). A tak se terčem Zelenského kritiky v nedávné minulosti stali například maďarský premiér Viktor Orbán, německý kancléř Olaf Scholz či představitele izraelské vlády.
A i když zejména v České republice není momentálně „in“ Ukrajinu za cokoliv kritizovat, a když tak někdo třeba jen v náznacích učiní, tak riskuje „onálepkování“ výrazy jako putinovec či proruský kolaborant, domnívám se, že i přes všechen obdiv, který si ukrajinský národ za své úsilí nepodvolit se putinovskému Rusku zaslouží, není na místě vidět všechno jen černobíle a automaticky souhlasit se vším, co někteří ukrajinští představitelé po ostatních zemích vyžadují. Že by něco takového mohlo vést až k úplným absurditám, ukazuje nedávný případ z mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Ačkoliv byl festival slavnostně zahájen teprve předevčírem, jeho prezident Jiří Bartoška obdržel již s předstihem otevřený dopis od ukrajinského velvyslance v České republice, ve kterém protestuje proti zařazení ruského filmu s názvem „Kapitán Volkonogov uprchl“ na program festivalu (viz odkaz zde). Zmiňovaný film se přitom odehrává v 30. letech minulého století a odsuzuje stalinismus jakožto určitou paralelu se současnou situací v Rusku. Jenže podle ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise tento film vznikl s ruskou státní podporou a jeho tvůrci se dříve podíleli na některých propagandistických filmech...
Vedení festivalu nicméně požadavek ukrajinského velvyslance odmítlo s poukazem na to, že festival ruskou tvorbu bojkotovat nechce. Za mě je takového rozhodnutí zcela správné, neboť se domnívám, že by jeho tvůrci neměli být diskriminováni za svou národnost. To ostatně platí například i v případě ruských či běloruských tenistů, kteří kvůli rozhodnutí britských pořadatelů aktuálně nemohou startovat na nejslavnějším tenisovém turnaji ve Wimbledonu. Takové zákazy startu pro ruské sportovce či umělce totiž asi sotva přispějí k tomu, že se veřejné mínění ruského lidu obrátí a většina Rusů začne kvůli tomu Putina nenávidět.