V souvislosti s aktuálně probíhající prezidentskou kampaní mě překvapuje mimo jiné i to, že předlistopadové členství v KSČ u pana Pavla dnes nevadí mnohým politikům z vládní koalice Spolu.


Prezidentské volby v naší zemi se pomalu, ale jistě blíží, a mezi jejich hlavní favority patří generál Petr Pavel. Dle před týdnem zveřejněného průzkumu agentury Ipsos by Pavel dostal ze všech potenciálních kandidátů na Hrad vůbec nejvyšší počet hlasů. Což je pro mě s ohledem na jeho politickou i profesní minulost před rokem 1989 dost velkým překvapením.

Petr Pavel totiž podal přihlášku do KSČ již ve svých 22 letech, hned po absolvování Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Dva roky poté byl do strany přijat a do sametové revoluce v roce 1989 stihl být v KSČ i předsedou základní organizace. V roce 1988 navíc začal studovat na jiné vysoké vojenské škole, VAAZ v Brně, kurz pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí (studoval ho pod krycím jménem Pávek).

Názory na to, zda by více než 30 let po sametové revoluci měl nejvyšší státnickou funkci v ČR vykonávat bývalý člen KSČ, se samozřejmě liší, a ani já sám nemám na tuto věc jednoznačný názor. Ostatně, dosluhující prezident Miloš Zeman byl před rokem 1989 členem KSČ rovněž. Ovšem mezi Milošem Zemanem a Petrem Pavlem vidím v tomhle směru jeden podstatný rozdíl. Zatímco Zeman do KSČ vstoupil během Pražského jara v roce 1968 a dva roky poté byl kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací ze strany vyloučen, nynější armádní generál a nedávný předseda vojenského výboru NATO do ní vstoupil v době, kdy bylo po předchozích historických zkušenostech nejspíš každému soudnému člověku jasné, že komunismus je nereformovatelný, a v partaji navíc vydržel až do jeho pádu v roce 1989.

Co mě však v souvislosti s aktuálně probíhající prezidentskou kampaní překvapuje nejvíc, je to, že předlistopadové členství v KSČ u pana Pavla dnes nevadí mnohým z těch, pro které byl před první přímou prezidentskou volbou v roce 2013 nepřijatelným kandidátem Miloš Zeman kvůli výše uvedené dvouleté komunistické minulosti. Případně těm, kteří komunistickou minulost pravidelně připomínají u bývalého premiéra a nyní rovněž jednoho z možných kandidátů na prezidentský úřad Andreje Babiše.

Překvapivé bylo v této souvislosti pro mě i to, že Petr Pavel je jedním ze tří prezidentských kandidátů, které přímo podpořila vládní koalice Spolu (viz odkaz zde). Když si totiž vybavím některé nesmiřitelné „komunistobijce“ mezi politiky stran, které koalici Spolu tvoří (z ODS například Miroslava Němcová nebo Marek Benda, z TOP 09 pak zase její současná předsedkyně Markéta Pekarová Adamová či místopředseda této strany Tomáš Czernin), tak mi opravdu přijde zvláštní, že se nikdo z těchto osob proti kandidatuře bývalého člena KSČ dosud neozval.

Pokud pak někteří v souvislosti s Andrejem Babišem (který podle mého názoru do prezidentské volby nakonec nepůjde) argumentují tím, že víc než předlistopadové členství v KSČ je pro ně nepřijatelná jeho spolupráce se Státní bezpečností, která je stále předmětem na Slovensku probíhajícího soudního sporu, pak mně u Petra Pavla víc než komunistická minulost vadí to, že šel před rokem 1989 studovat střední i vysokou vojenskou školu, a připravoval se tak na možný „boj proti západnímu imperialismu.“ Že to nakonec díky pádu komunistického režimu naopak dotáhl na velmi významnou funkci v NATO, považuji tak trochu za tragikomický paradox. Z těchto důvodů považuji za mnohem přijatelnějšího kandidáta na příští hlavu státu například bývalou rektorku Mendelovy univerzity v Brně, Danuši Nerudovou.