Je kouzlem nechtěného, když se autor v reakci na něčí text dopouští něčeho, co na něm sám kritizuje…

Včera, 27. 10. 2022, jsem zde publikoval článek s titulkem Proč mnohým „komunistobijcům“ nevadí generál Pavel? Pro ty, co jej dosud nečetli: zamýšlel jsem se v něm nad určitým pokrytectvím některých „zásadových antikomunistů“, kteří v souvislosti s některými dřívějšími politiky – bývalými členy KSČ, psali či mluvili v tom smyslu, že bývalý komunista je něco jako bývalý černoch, a je tudíž zcela nepřijatelné, když někdo takový má být prezidentem, premiérem, ministrem či předsedou Ústavního soudu. A že mě u těchto osob překvapuje, když jim nyní nevadí to, že jedním z hlavních favoritů blížící se prezidentské volby je bývalý člen KSČ, generál Petr Pavel.

Ještě téhož dne zareagoval na můj článek zdejší kolega bloger Bohumil Sláma článkem s výmluvným titulkem Další demagogický článek, tentokrát Josefa Nožičky proti Petru Pavlovi. Pan Sláma si v „reblozích“ na jiné autory v poslední době docela často libuje, a já mu tohle právo nikterak neupírám. Pouze mi vadí, když někdo téměř každého, s nímž názorově nesouhlasí, nazývá „demagogem.“

A o co konkrétně jde? Panu Slámovi dle všeho na mém textu nejvíc vadí srovnání někdejšího členství v KSČ dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana a jeho možného nástupce Petra Pavla. Přičemž za „demagogii“ označuje nikoliv to, když jsem napsal, že zatímco Zeman byl z KSČ po dvou letech vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací v roce 1968, Pavel tam vydržel až do sametové revoluce v roce 1989 (přičemž do té doby stihl být i předsedou základní organizace). Podle pana Slámy zamlčuji ve svém článku to, že „Zeman a Babiš jsou jedni z našich největších postkomunistických grázlů.“

Takže vážený pane Slámo, cílem mého textu opravdu nebylo hodnotit, jakým byl po roce 1989 Miloš Zeman prezidentem a Andrej Babiš premiérem. I já k nim mám v této souvislosti spoustu výhrad, byť označení „grázl“ jsem nikdy nepoužil ani u nich, ani u kteréhokoliv jiného našeho polistopadového politika. Já jsem pouze chtěl sdělit čtenářům, že považuji za poněkud pokrytecké, když je u některého politika zásadním problémem jeho předlistopadové členství v KSČ (a netýkalo se to jenom Zemana s Babišem, ale v minulosti například někdejšího premiéra a v roce 2013 i jednoho z prezidentských kandidátů Jana Fischera, někdejšího místopředsedy vlády a později předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, řady bývalých ministrů apod.) a u jiného nikoliv.

Ve svém textu však nikde nepíši o tom, že by z výše uvedených důvodů byla měla být kandidatura pana Pavla na úřad prezidenta České republiky nepřijatelná, pouze jsem si v jeho závěru dovolil říci, že za lepší kandidátku na tuto funkci považuji například bývalou rektorku Mendelovy univerzity v Brně Danuši Nerudovou. Ovšem podle pana Slámy jsem se i v tomhle dopustil demagogie, neboť jsem neuvedl, že její jedinou výhodou proti Pavlovi je to, že je žena… Co k této demagogii pana Slámy dodat?