Podíváme-li se na seriózní ekonomická čísla z posledních týdnů a měsíců, připomínají horskou dráhu: jednou to vypadá na děsivý sešup, podruhé na nebeské výšiny. Před pár týdny například zabrala velkou část mediálního prostoru informace, že český průmysl spadl kvůli koronaviru o třetinu, před několika dny pak zpráva, že Evropská komise zhoršila svou prognózu vývoje české ekonomiky. Mezitím naopak vyšla statistika, že se Česko může i nadále chlubit nejnižší nezaměstnaností z celé EU.

Každá z těchto statistik má poměrně omezenou vypovídací hodnotu a odráží pouze malou výseč reality, přičemž ekonomickou realitu je vždy třeba hodnotit jako celek. Navíc až vývoj v řádu měsíců ukáže, jak si Česko skutečně stojí. Osobně jsem umírněným optimistou. Současná krize nevznikla uvnitř ekonomiky, nýbrž ji způsobily externí, neekonomické faktory, což zvyšuje šanci na to, aby se nerozvinula do hrozivých rozměrů. Bude však záležet na dvou klíčových věcech.

Za prvé bude česká vláda muset velmi rychle přijít s opatřeními na podporu ekonomiky, která budou efektivnější než ta dosavadní. Mám na mysli skutečně účinnou pomoc podnikům, nikoli jen jednorázové náplasti v podobě poskytnutí hotovosti zaměstnancům. Ty byly v pořádku, o tom žádná – ale sama o sobě nestačí, a pokud by trvala déle, budou navíc situaci deformovat a bránit ozdravným účinkům krize. Za druhé pak bude záležet na tom, jak si povedou ostatní země. Dnešní svět je, podobně jako lidské tělo, živým organismem, kdy selhání jedné jeho části může znamenat problém pro některé další nebo i pro všechny ostatní.

A pak je tu jedna velice důležitá a dnes poněkud opomíjená podmnožina ekonomiky, pro jejíž rozvoj dělá český stát už nějakou dobu méně, než by mohl: zahraniční investice v Česku. Jakožto dlouholetý předseda Sdružení pro zahraniční investice sleduji tuto oblast podrobně už od 90. let a troufám si tvrdit, že by se Česko mělo snažit více, než se snaží. Všechny země na světě, včetně mocností, soutěží o to, aby se právě na jejich území realizovaly zajímavé projekty – pomůže to totiž nakopnout i všechny ostatní. Například Němcům se nedávno povedl majstrštyk, když přesvědčili automobilku Tesla, aby svou první evropskou továrnu otevřela právě poblíž Berlína.

Naopak Česko v posledních letech bohužel trochu ztratilo „drajv“, chuť nabízet se a přes všechny překážky získávat zajímavé projekty – tato laxnost byla patrná na centrální i regionální úrovni: mezi politiky, úředníky, profesionály v oblasti podpory podnikání a dokonce i mezi podnikateli. Byli jsme prostě příliš spokojení s tím, kam jsme se dostali. Kdybych chtěl být trochu kousavý, řekl bych, že jsme se před pár lety nechali ukolébat úspěchy a od té doby spíme jako Šípková Růženka.

O co bychom tedy měli usilovat? Zjednodušeně řečeno: o to umět a chtít dostat do Česka investice s vysokou přidanou hodnotou, které využijí kvalifikovanou českou pracovní sílu a podpoří rozvoj ekonomiky, například tím, že se v navazujících sektorech a subdodávkách uplatní české firmy. A soustředit se na zajímavé a perspektivní sektory, které potáhnou celou naši ekonomiku dál k ambiciózním cílům. Zahraniční investice navíc nemají význam jen striktně ekonomický: jsou i pojistkou propojení Česka se svobodným světem, a to propojením velmi přirozeným a organickým.

I proto je dnes potřeba víc než kdy jindy o zahraničních investicích přemýšlet a mluvit. A právě o nich, ale také o ekonomice, právu a dalších aktuálních tématech budu psát na tomto blogu. Někdy příště třeba o zákonu o prověřování zahraničních investic, který je nyní v prvním čtení ve Sněmovně. A ne, nejde jen o to, kdo dostaví Dukovany…