2. srpen je také pamětním dnem romského holocaustu.
Toho dne, v roce 1944 bylo hromadnou vraždou 2.898 Sintů a Romů ukončeno 17 měsíční trvání cikánského tábora v Osvětimi. Během jedné noci se tak podařilo uskutečnit tuto hromadnou vraždu, a zlikvidovat tak obrovský počet mužů, žen a dětí bez nejmenší známky soucitu.
V některých zemích se tento den považuje za mezinárodní den obětí romského holocaustu. Na příklad v Maďarsku v Budapešti i v Polsku, přímo v Osvětimi, kde si tyto události připomněli lidé i letos. Jen u nás nikoliv. Proto si dovoluji přijít s touto malou připomínkou.
Ten den má pro Českou republiku svoji zvláštnost a důležitost. Mezi těmi skoro třemi tisíci Romů byli nejméně dvě třetiny Romů českých a moravských. Zbytek byli Sintové a Romové němečtí, někteří z nich dokonce příslušníci Wehrmachtu. Konec konců, proto dnes už u nás skoro nenajdete původního českého nebo moravského Roma, všichni tam tehdy zůstali.
Minulý týden ve čtvrtek byl vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb s novým ministrem školství Josefem Dobešem v Hodoníně u Kunštátu, který byl původně cikánským táborem pro moravské Romy, a z kterého byli všichni Romové odesláni na jaře roku 1944 do Osvětimi. Bylo jich 871 z původního počtu 1.396, kteří na následky krutého režimu zde zemřeli.
Z tábora se mezitím stalo rekreační středisko a vláda ho v minulém roce odkoupila, aby zde bylo vybudováno Mezinárodní školící a informační centrum romského holocaustu, protože některé vězeňské baráky zde zůstaly dodnes zachovány. Po neúspěšných jednáních s bývalou ministryní školství Kopicovou nyní ministr Dobeš projevil vzácné pochopení i osvícený úmysl středisko podle původního záměru vlády uskutečnit. Řekl: „Škrtám, kde mohu,ale říkám si, že možná v době úplné krize je dobré vyslat nějaký mravní signál. Možná právě tento areál by mohl být onou výjimkou.“
O to konečně běží. Aby po tolika létech se konečně i Romové dočkali satisfakce za utrpěná příkoří a oběti, které nebyly marné. Spolu s dalšími oběťmi se staly součástí velkého osvobozeneckého boje proti fašismu a jeho protilidskému a zločinnému programu.
V některých zemích se tento den považuje za mezinárodní den obětí romského holocaustu. Na příklad v Maďarsku v Budapešti i v Polsku, přímo v Osvětimi, kde si tyto události připomněli lidé i letos. Jen u nás nikoliv. Proto si dovoluji přijít s touto malou připomínkou.
Ten den má pro Českou republiku svoji zvláštnost a důležitost. Mezi těmi skoro třemi tisíci Romů byli nejméně dvě třetiny Romů českých a moravských. Zbytek byli Sintové a Romové němečtí, někteří z nich dokonce příslušníci Wehrmachtu. Konec konců, proto dnes už u nás skoro nenajdete původního českého nebo moravského Roma, všichni tam tehdy zůstali.
Minulý týden ve čtvrtek byl vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb s novým ministrem školství Josefem Dobešem v Hodoníně u Kunštátu, který byl původně cikánským táborem pro moravské Romy, a z kterého byli všichni Romové odesláni na jaře roku 1944 do Osvětimi. Bylo jich 871 z původního počtu 1.396, kteří na následky krutého režimu zde zemřeli.
Z tábora se mezitím stalo rekreační středisko a vláda ho v minulém roce odkoupila, aby zde bylo vybudováno Mezinárodní školící a informační centrum romského holocaustu, protože některé vězeňské baráky zde zůstaly dodnes zachovány. Po neúspěšných jednáních s bývalou ministryní školství Kopicovou nyní ministr Dobeš projevil vzácné pochopení i osvícený úmysl středisko podle původního záměru vlády uskutečnit. Řekl: „Škrtám, kde mohu,ale říkám si, že možná v době úplné krize je dobré vyslat nějaký mravní signál. Možná právě tento areál by mohl být onou výjimkou.“
O to konečně běží. Aby po tolika létech se konečně i Romové dočkali satisfakce za utrpěná příkoří a oběti, které nebyly marné. Spolu s dalšími oběťmi se staly součástí velkého osvobozeneckého boje proti fašismu a jeho protilidskému a zločinnému programu.