Vážený pane premiére,

původně jsem neměl v úmyslu Vás požádat o přijetí, nyní jsem však k tomu okolnostmi téměř donucen.

Dovídám se, že Vás o přijetí požádal pan Ivan Veselý, zástupce nevládní organizace Dženo (což je něco jako vědění, kultura), dovolávaje se při tom mnoha a mnoha Romů, což vyvolává dojem, že se snad považuje za jediného jejich zástupce. Při tom velmi nespravedlivě osočuje instituce, které vláda zřídila k ochraně lidských práv, někdy, pravda, i se zaměřením na romskou menšinu, jako je Rada vlády pro záležitosti romské komunity, Agentura, nebo Úřad zmocněnce pro lidská práva , ačkoliv to byly jediné instituce, se kterými mohl a měl jako zástupce nevládní romské organizace pracovat a spolu s nimi dosáhnout i reálných výsledků.

Nemíním Vás nikterak ovlivňovat, pokud máte v úmyslu Ivana Veselého přijmout, ani dopředu nehodlám jakkoliv hodnotit jeho právo mluvit za všechny Romy v této republice, a ani obhajovat pracovníky agendy lidských práv, to je věc jiných lidí k tomu oprávněných a fundovaných. Co však vím zcela jistě je to, že Ivan Veselý je člověk extrémního ražení, sledující spíše vlastní zájmy a usilující o publicitu za každou cenu. Znám ho velmi dobře již 20 let z práce, kterou konám na poli integrace Romů do společnosti a jsem nejméně o dvě generace starší, snad tím i rozhleděnější a lépe hodnotící souvislosti veškerého politického a společenského dění. Obávám se tedy, že byste díky jeho informacím nemusel získat objektivní mínění o situaci v oblasti lidských práv a s ní související oblastí programu integrace Romů do společnosti, který je ostatně programem vládním.

Tato obava mne vede k tomu, že Vás žádám o přijetí také, ať už v přítomnosti Ivana Veselého nebo kohokoliv jiného přizvete. Není to jediný důvod: byl jsem k tomuto kroku vyzván několika přáteli z řad Romů i ne Romů, lidí, kteří se této problematice věnují dlouhá léta a jsou za nimi vidět konkrétní výsledky jejich práce. Ti mne o toto požádali a delegovali jako „romského seniora“, jehož důvěra za 20 let budování naší demokracie nebyla zpochybněna. To je jejich hodnocení a komentář, nikoliv můj.

Je tu ještě jeden důvod: byl jsem v rámci předsednictví České republiky v Dekádě romské inkluze vybrán za „tvář romské dekády“ a svým způsobem jsem tím získal kredit za Romy skutečně mluvit. Je to pro mne nejen čest, ale i velký závazek. S touto rolí bych se nemohl ztotožnit za vývoje, který se znepokojením sleduji právě v oblasti lidských práv.

Při této příležitosti se však nemohu zbavit krátkého komentáře o situaci v současném trendu vlády ke směrování agendy lidských práv. Vidím tu snahu tento prostor omezovat a ani programové prohlášení Vaší vlády se k této věci nevyjadřuje dostatečně.

Není pochyb o tom, že jenom silná a ve společnosti důvěryhodná agenda lidských práv může zabezpečovat i ostatní kroky v ekonomice a úsporných opatřeních, které dopadnou nejhůře, ať už chcete či nikoliv, na ty nejubožejší. Vše se má dít, jak Vy pravíte s citem a ohledem. Bude to jen zbožné přání při absenci dostatečné a funkční lidskoprávní agendy.

Jsem nucen zmínit ještě jednu věc a to je věc vašich poradců. Jejich výběrem současně dáváte směr kroků v realizaci programového prohlášení, které bychom mohli přijmout, byť s výhradami, avšak jako nezbytnost za dané situace. Avšak další krok v personální politice už říká jasněji, jak naplňování programového prohlášení bude probíhat. V této souvislosti zmíním Vašeho poradce pro lidská práva pana Jocha Romana. Jeho názory považujete za „čerstvé a podnětné“. Při vší úctě a zdvořilosti Vám musím říci s vědomím toho, co o fungování demokracie vím, že jeho názory považuji naopak za staré a nepodnětné, ba dokonce už překračující únosný rámec fungování demokracie. Nikdo mu ty názory nebere, proč však zrovna on musí dělat premiérovi poradce?

I tento výběr je Vaše svaté právo, vážený pane premiére, musíte však počítat s tím, že v tom okamžiku i Vy ztrácíte hodně ze své důvěryhodnosti. Nemíním se za svá příkrá slova omlouvat, jakkoliv se Vám jako taková mohou zdát, ale i já jsem člověk, který se politice věnuje od počátku našich změn a dokonce i dlouhá léta za totality a už tam jsem projevil, za značné úhony mé osobní i mé rodiny, názory, které platí dodnes a nemusím se za nic stydět.Jsem také nepoměrně starší než Vy a zažil už veškeré peripetie života, i toho politického. Proto říkám to, co říkám a věřím, že dáte mým názorům sluch.

V dokonalé úctě a pozdravem



Tento dopis postupuji současně vládnímu zmocněnci pro lidská práva Michaelu Kocábovi

Pozn: Dopis byl odeslán před bezmála dvěma měsíci a pan premiér mě dosud nepřijal i přes sliby, že tak učiní. Nesešel se zatím ani s Ivanem Veselým.