Nedávno navštívila delegace z Kanady Českou republiku, aby zkoumala, jestli je možno zrušit víza do jejich země pro české občany. Předmětem jejich zkoumání bylo zjistit, zda se změnilo něco podstatného od zavedení víz v přístupu českého státu vůči největší mase stěžovatelů a žadatelů o azyl z České republiky, která svého času dosti zatížila kanadskou administrativu, takže příliv utečenců bylo nutno omezit. Těmi přestupníky a žadateli byli Romové z Česka.

Proto i zájem členů kanadské mise směřoval tam, kde by se mohli o případné diskriminaci Romů dovědět nejvíce. V Brně to bylo Muzeum romské kultury a úřad ombudsmana.

Diskuse se šesti zástupci Kanaďanů v Muzeu romské kultury jsem měl možnost se účastnit osobně a informace poskytnuté Kanaďanům ombudsmanem nezůstaly veřejnosti utajeny. Takže si o tom popovídejme!

Pan Varvařovský, který je nyní nástupcem Otakara Motejla, ale již dosti času strávil v nové funkci, nás nenechal na pochybách o svých vlastních pocitech, s nimiž se setkává při ochraně lidských práv a se kterými se netajil ani před kanadskou delegací.

Přiznám se, že jsem dosti na rozpacích, když mám přijít na kloub tomu, jak rozdílná stanoviska lze zaujmout k problematice diskriminace při debatě s Kanaďany a to dokonce u institucí, pracujících v jednom městě, které se mohou pyšnit dlouhodobou dobrou spoluprací a vzájemnou tolerancí, v níž je oceňován společný, dosti shodný přístup k problematice rovných práv a příležitostí. Tedy až dosud, jak se zdá.

V Muzeu romské kultury jsme jasně řekli, že se do značné míry cítíme být loajální vůči vládě, protože vláda přece jen má programy, směřující k integraci Romů do společnosti a že jen neradi se dostáváme do role stěžovatelů. Avšak, při naléhavých, docela konkrétních dotazech ze strany kanadské jsme byli nuceni přiznat, že situace Romů se zřetelně zhoršuje a že přístup samospráv je vůči Romům více než macešský. Ač nerozlišování, při jednání na radnici je rozlišení jednoznačné a má téměř vždy negativní dopad.

Bylo nutno na dotaz přiznat, že vláda by v případě odstranění víz nijak nemohla regulovat případný exodus Romů. Na druhé straně jsme ubezpečovali, že tento exodus ani nehrozí, protože se můžeme právem domnívat, že čeští Romové jsou do značné míry dobře integrovaní ve společnosti a už daleko lépe na rozdíl od jiných zemí, jako je Slovensko, Maďarsko a balkánské země. Zrušení víz by nepochybně přispělo i k lepšímu vnímání Romů ve společnosti.

Připustili jsme také, že ČR je bezpečnou zemí a nebyl by tedy žádný důvod hledat bezpečí někde jinde. V každém případě trváme na řešení problémů na vlastní půdě, jsou-li jaké v naší zemi a vybízíme k tomu i své Romy.

Ombudsman si s Kanaďany pohovořil „po našem i po anglicku“. Držel se svých statistik a z nich mu vychází jen 2% z toho, co by mohlo být diskriminací, o Romech ani nemluvě. Ty v kanceláři ombudsmana nerozlišují a ani neevidují. Pan ombudsman se nemůže zbavit pochyb, je-li skutečně diskriminací tolik, kolik je různých podvýborů, komisí, sdružení ochránců a specielních zákonů a bůhví čeho všeho ještě, co nás má před diskriminací chránit.

Ani se nedivím, že se Kanaďani zdáli být trochu zaskočeni. Jinak byli ale fajn a dobře jsme si popovídali, dověděli jsme se od pana ombudsmana.

Přiznám se bez mučení, že já jsem byl zaskočen docela dost. Pokusím se na vše podívat bez emocí a dle svých každodenních zkušeností, o kterých se právem mohu domnívat, že jsou častější a bezprostřednější než je zažívá pan Varvařovský. Mezi těmi lidmi, o nichž je řeč a o jejich bolestech, strastech, vztecích a bezmoci mohu už dnes vyprávět romány.

Už v tom je dosti závažný rozdíl. K ombudsmanovi se příliš mnoho lidí z kruhů, o nichž já vím neskonale víc než pan ombudsman, dostane jen málo a už vůbec budou mít tolik problémů vše sepsat a ujasnit, jak postupovat, že se nakonec ani k ombudsmanovi jít neodhodlají. Malý počet Romů u ombudsmana nemusí být žádné měřítko při posuzování skutečné diskriminace. Také se nevede statistika o etnicitě, takže se neví, kolik Romů vlastně přišlo – i když mezi řádky pan ombudsman připouští, že jich vlastně ani moc nebylo, a docela se z toho raduje. Chápu ho, ale já vím zcela jistě, že tohle důvod k radosti rozhodně není.

Není přece jen zarážející zjištění i pro úřad ombudsmana, že se v různých, bohužel zatím jen „kvalifikovaných“ odhadech zjišťuje, že nezaměstnaných Romů je i 90 %, někde, kde je nezaměstnanost jen 9 %, že na sociálním dně se nachází více než 60 % romské populace, že už dnes jsou Romové mezi lidmi negativně vnímáni v 84 % a že už tu máme školy přísně segregované jen na čistě romské žáky a na čistě české žáky a že středoškoláka nebo vysokoškoláka Roma abys jen se svíčkou hledal a nenašel? Rozhodně netvrdím, že tato fakta, jsou sama o sobě diskriminační. Ale co tvrdím je, že jejich příčiny jsou totálně diskriminační a s mnohými si společnost neví rady. Sám pan ombudsman, se zdá být docela spokojen s tím, co zažívá. Nerad mu beru tu radost, je to uspokojení liché, ale ještě se dočká!

Jestliže se jen tyhle věci, a to jsem vyjmenoval ty nejvíce křičící, nedostávají na stůl ombudsmanovi, nemusí to znamenat, že tu nejsou a že nejsou závažné natolik, aby jim byla věnována náležitá pozornost. Jsou to příčiny diskriminace nepřímé a já nechci soudit, jestli patří do pravomoci ombudsmana se jimi zabývat či nikoliv.

Nevím, jestli skutečně v naší zemi je plno výborů, komisí, sdružení, ochránců a zákonů. Podle výsledů bych řekl, že málo, nebo že neumí pracovat efektivně nebo prostě jen mají těžkou pozici se prosadit ve prospěch poškozených. Na takové tvrzení je dost brzy a navíc – není nijak podpořeno fakty.

Chci se v této souvislosti dotknout antidiskriminačního zákona, o kterém prohlašuje pan Varvařovský, že není nutný. Já si myslím pravý opak.

Je nutný právě z toho, byť i jediného důvodu, který nebyl postřehnut, jak se zdá ani panem ombudsmanem. Existuje tu diskriminace, závažná a naprosto devastující celou společnost i ekonomicky, jejíž příčiny se jen těžko odhalují a ještě hůře dokazují. I kdyby k ničemu jinému, je antidiskriminační zákon cestou, která tohle může objevovat. A to není málo. S jistou satisfakcí bych se rád dočkal toho, aby ombudsman, v nějakém dalším případu, tuto dobrou vlastnost tohoto zákona objevil.

Nerad to zmiňuji a dost jsem si to rozmýšlel, zda o tom mám hovořit. V době.kdy nastoupila nová vlády Petra Nečase, kdy se objevila spousta chytrých poradců vedle něho a v době, kdy skončil ve své funkci ministr pro lidská práva a po dosti těžkých a úporných bojích i zmocněnec pro lidská práva toho jména Michael Kocáb se říkalo,.v kruzích kolem premiéra, že v této zemi není třeba žádného zmocněnce pro lidská práva, stačí prý Ústava a v ní Listina lidských práv ( i tohle nám pan Varvařovský potvrzuje) a dokonce ani ombudsman tu není třeba. Nu, nakonec tu ombudsman zůstal, díky bohu, zrušit ho stejně nešlo.

Co víc si přát, není-liž pravda? Vždyť nový ombudsman má stejné názory, jako poradcové pana premiéra. Snad to přispěje i k většímu prosazení rovných práv a příležitostí.

Zatím však musím konstatovat, že toto vše se děje v zemi, kde existují senátoři a senátorky, kteří mohou hlasitě a beztrestně vyjadřovat vyloženě rasistické názory, dokonce je uplatňovat v praxi (viz hanebný případ vystěhovaných vsetínských Romů, ke kterému se vyjádřil bývalý ombudsman zcela jednoznačně jako k případu diskriminačnímu) a kde starostové a starostky v samosprávách nám úspěšně vytváří gheta a s nimi pak nezadržitelně se rozvíjející segregaci v českém školství a to takovou, že už vlastně nikdo neví, co si s ní počít a tak je raději pokládána za normální.

Myslím, že je tu dost práce i pro úřad ombudsmana a nemusí při tom ani Romy rozlišovat a vnímat.

Stačí, když si povšimne nepochybného fenomenu, proč právě s Romy je tolik potíží, nebo spíše, řeknu-li provokativně, proč mají právě Romové tolik potíží se společností, v níž žijí.

Ale ani úřad ombudsmana problém diskriminace neodstraní. Měl by však napomoci, jak si počínat v boji proti ní.