Naši senátoři se opět vyznamenali. Asi před týdnem přijali velkou většinou usnesení, týkající se odpovědi na doporučení Rady Evropy ve věci diskriminace Romů, což byl dokument jen obecně tuto diskriminaci kvalifikující, aniž by poutal pozornost na Českou republiku a ukázal na ni prstem. Přesto senátoři rozhořčeně odmítli, že by Romové jakkoliv byli diskriminováni, a pokud by snad něco takového mohlo být zaznamenáno, mohou si za to sami, protože nechodí do školy a nepracují. A basta fidli, definitivně rozhodnuto! Iniciátorem tohoto smutně hloupého usnesení je senátor Zeman, starosta Albrechtic a majitel továrny na hračky. Zdatně mu sekunduje bývalá poslankyně Řápková, nyní už jen jako jeho poradkyně.

Spolu vymysleli a v Senátu prosazují ještě jeden zákon, a netají se tím, že je zaměřen proti Romům. Zeman jej uvedl slovy: „Musíme cikánskou komunitu naučit pracovat! Omezení dávek je jednou z cest.“ Skutečně výraz hodný mentality fašistoidně uvažujícího člověka!

Jenže, milé paní senátorky a páni senátoři, otcové naši moudří! Problém není v tom, že by Romové nechtěli nebo neuměli pracovat, problém je v tom, že jim tu práci nikdo nedá i při vší marné snaze. V tomto snažení, vedoucí k vytváření pracovních příležitostí, bych ocenil váš přínos jako praktický krok ke zlepšení situace, namísto vašich nepravdivých a hloupých usnesení, které navíc nic neřeší.

Sám jsem podnikal ve stavebních činnostech a zaměstnával jen stěží zaměstnatelné Romy. Je to s nimi tak jako se všemi ostatními: 40 % chce pracovat, 30 % bude pracovat, když dostane slušnou příležitost a 30 % pracovat nebude nikdy, ale tak to platí více méně pro celou společnost.
Když jdu do kanceláře brněnským Bronxem, volají ne mne bývalí moji zaměstnanci i jiní: Pane Holomku, nemáte práci? Bohužel nemám.