Zpráva o tom, že ministr Dienstbier hodlá předložit vládě Strategii romské integrace do roku 2020 vyvolala v kruzích naších politiků a to napříč politickým spektrem zděšení, v lepším případě zcela odmítavé reakce. Stalo se tak na základě sugestivně položené otázky Parlamentních listů a sice, zda podporují pozitivní diskriminaci Romů? Parlamentní listy se dost často negativně vyznamenávají podobnými lapsy, jen tak mimochodem.

Z odpovědí politiků se ukazuje, jak to na naší politické scéně a ve společnosti probíhá. Srovnání s Kocourkovem není nepřípadné!

Připomíná mi to akci za hluboké totality, kdy lidé měli odmítat Dva tisíce slov a při tom je většina z nich nečetla, ale houfně je odmítala, jak by ne.

Stejně se činí naší senátoři a poslanci, hlavy pomazané! Je skoro jisté, že tento Program nikdo z nich nečetl a taky nikdo z nich zřejmě netuší, že tento Program stále ještě prochází příspěvkovým řízením, takže může doznat ještě hodně změn. Sám jsem jeho dosti výrazným kritikem a to jako člověk, který Program pročetl až do konce a do všech detailů, taky jako člen Rady vlády pro romské záležitosti, ve které je členem i několik ministrů, dosti jejich náměstků a asi 18 členů z nevládní sféry.

Tedy věcně:

V celém programu nenajdete slovo: pozitivní diskriminace, nebo pozitivní akce, nebo chcete-li affirmative action (angl.překlad pozitivní akce). Nikde není psáno, jak tvrdí Parlamentní listy, že Romové mají být v rámci politiky zaměstnanosti podporováni oproti zbytku populace, nebo že Romové mají být zaměstnáváni ve vysokých postech vládních úřadů a jiné nesmysly. Ovšem, mluví se o příslušnících skupin ohrožených rasovou diskriminací, kteří mají být zařazeni mezi cílové skupiny v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, ze kterých budou přednostně podporováni uchazeči o zaměstnání. Ale to je přece něco zcela jiného než naši popletení politici uvádějí. Stačí uvést některá jejich konkrétní tvrzení a hned je podrobit zkoumání.

Třeba „odborník“ na slovo vzatý, dnes europoslanec Ivo Strejček (ODS) nám tvrdí, že nárok na vzdělání není u nás segregační. A má pravdu. Ale zapomněl dodat nebo nechtěl uvést, že tam, kde se to vzdělání uplatňuje, to je naše české školství zcela evidentně segregační je!

Nebo Zdeněk Škromach a Miroslav Antl (oba soc.dem.) a poslankyně Langšádlová (TOP 09) nám správně ukazují, že takový návrh, pokud by takový byl, by byl protiústavní, protože problémy se mají řešit na principu občanské rovnosti. Jistě, souhlasím. Ale páni senátoři a paní poslankyně zapomněli na skutečné nerovnosti, které v reálu existují už dobře 20 let a nikdo s tím není schopen hnout.

Nebo: poslanec za ANO Bronislav Schwarz, abych ukázal, že strany všechny jsou tu ve vzájemné až dojímavé shodě, volá: „Pozitivní diskriminaci nepodporuji, ať pracují!“ A já volám taky: Ať pracují, ale ať jim někdo tu šanci dá a pracovní příležitosti vytváří! To nám už pan poslanec říci neumí. Není právě tohle prokázaná nerovnost jako Brno, a ať mi nikdo netvrdí, že Romové pracovat nechtějí. (Pozn. autora: nezaměstnanost 10 %, u Romů 90%)

A dál: Jiří Koskuba z ČSSD naštvaně: „Rozhazovat naše daně si nenecháme!“ Tady si neodpustím jízlivou poznámku, kdo nám zatím naše daně více než Romové rozhazoval, pane poslanče? Můžete hádat!

Jaroslav Zeman (ODS) tomu nasadil korunu: „Prohlásím se za Roma a budu chtít zaměstnání ve státní správě!“ To už není třeba ani komentovat, spíše by bylo záhodno se zeptat, jestli pan senátor nemá problém s rasovými předsudky.

Chcete pokračovat? Snad to dokonale stačí, abyste si udělali úsudek o mentálních schopnostech našich politiků. Já se jen ptám: jde jim o to popřemýšlet, jak daný problém věcně a v zájmu země řešit, nebo jen prezentovat své vnitřní jádro, které tu národu odhalují, aby dali dobrý příklad lidem o tom, jací myslitelé jsou a jak podporují národ v jeho obecném smýšlení?

Snad už by bylo na čase ujasnit si, co národu prospívá a co mu škodí. A jaká by mohla být racionální řešení k nápravě po dlouhé době, kdy se prokázalo, že dosavadní programy selhaly?

Není to tak těžké. Stačí si uvědomit, jestli je schůdnější dát lidem práci a nastavit program, aby tu práci dostali všichni, kteří chtějí a to přísně na principu občanské rovnosti a tím snížit sociální dávky dost možná i o stovky miliard nebo trvat na populistických klišé politiků plynoucích z jejich nevzdělanosti v lepším případě, v horším ze staletých předsudků?

Nebo dosáhnout skutečné rovnosti v českém „segregačním“ školství a tím přispět k budoucímu tolerantnějšímu ovzduší ve společnosti, které nám zatím brání v naplňování těchto a podobných programů? Argument pedagogické lobby, že tato nerovnost, kterou přiznávají, pokud by měla být odstraněna, by poškodila české školství. Jak to vědí, kde si to ověřili? A copak ve funkční demokracii je něco takového možné?

Jinak řečeno: Co slouží celé společnosti není možno považovat za pozitivní akci (diskriminaci už vůbec ne) a je věcí vlády, která je státotvorná, aby takové programy prosazovala i proti obecnému odporu.

Uvedl jsem jenom dvě zásadní věci, jsa omezen daným prostorem.

Jen k těm Cikánům, co si nárokuji, jako reakce na nejapné poznámky senátora Zemana a Doubravy: on tu byl nějaký Cikán, který by uplatňoval své právo na vysoký úřední post? Nikdy jsem takové jméno nezaznamenal a že by zrovna tohle implantovali Cikáni do navrhovaných programů Dienstbierovi, taky nevím a neslyšel jsem.

Nemohu si odpustit ani poznámku ke Strejčkovým dalekosáhlým sdělením o tom, jak škodlivá byla politika afirmativní akce v USA v šedesátých letech a jen se ho zeptám: „Byl by dnes americkým prezidentem černý Američan a byli by dnes černí Američané aktivní a efektivní složkou celé společnosti v nejméně 40 % bez afirmativní akce? Co myslíte?