K tomuto tématu se vyjádřil zástupce veřejné ochránkyně lidských práv StanislavKřeček 8. října v Právu článkem „Kvůli čemu prchají švadleny“. Říká: “Farmáři a švadleny neprchají ze svých zemí do Evropy a USA (rozumí se že za prací) proto, že by jim doma chyběla základní lidská práva, ale proto že jim jde o mzdy, sociální zabezpečení a slušný život….. nehodlají se nikterak podílet na realizaci lidských práv zdejších občanů (rozumí se občanů EU nebo českých), ale přinášejí si sebou a hodlají zde realizovat své vlastní pojetí práv.“

Nejsem právník, přesto se nehodlám spokojit s výkladem právníka profesionála a dokonce zástupce ochránkyně lidských práv, který to má jaksi ve své pracovní náplni. Jsem přesvědčen, že pan Křeček se hluboce mýlí a zjednodušuje situaci pohledem na mínění lidí přicházejících z jiných zemí k nám za prací a spokojuje se s tím, oč usilují, aniž znají okolnosti svých potíží a vidí jen to, co je bezprostředně tíží.

Než řeknu své argumenty, co si o celé věci myslím, poukážu na to, že tento problém pojetí lidských práv má dalekosáhlé souvislosti nejen v tuzemsku na celkové klima naší společnosti, ale dosahuje daleko do Číny, souvisí s protivnými názory uvnitř politické sféry i mezi našimi občany na nezávislost Tibetu, směřuje do Ruska. Toto nové pojetí lidských práv je právě nyní prosazováno Ministerstvem zahraničí jako součást ideově politických sporů, při kterých je kritizován dosavadní přístup jako jednoznačně konfrontační a atlantický a má být změněn na cestu dialogu i s kritizovanými vládami.

Nic proti dialogu, který je vždy potřebný a užitečný, není-li ovšem spojován se servilním postojem vůči silnější straně a jejímu poklonkování.

Základním právem je myšlena svoboda člověka a zajištění její ochrany, což je prvním úkolem demokratické společnosti a jejího uspořádání.

Zásadní je názor na to, jak jsou základní práva zaručovaná naší Ústavou a vnímána jako nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. O těchto právech se nediskutuje a jsou od nich odvozena a na základě základních práv i zaručována další práva jako sociální, právo na práci, omezenou pracovní dobu a jiné. Ale tato práva podléhají diskusi a řídí se dle možností, daného rámcem státu.

O této souvislosti není nic známo švadlenám utíkajícím za práci a hledajícím lepší život. Protože ve své zemi to nenalézají a není jím nic známo, že je to proto, že právě tam nejsou nijak ústavně zakotvena základní lidská práva, z čehož povstává i absence dalších práv na práci, mzdu a lidskou důstojnost. Jaký div! Tuto souvislost popírá i pan Křeček a nejenom on. Popírají je často i nejvyšší ústavní činitelé jako na příklad řada členů naší vlády počínaje premiérem, přes ministra zahraničí a jeho 1. náměstka Jiřího Druláka a dávno ještě nekonče prezidentem Zemanem, který se v tomto směru vyznamenává zvláště pobuřujícím způsobem.
Jinak bychom totiž nemohli být svědky prohlášení prezidenta Zemana, který při své poslední návštěvě v Číně prohlásí, že Tibet nemá právo na nezávislost a že ČR uznává územní celistvost Číny. Popřením práva Tibetu na nezávislost popřel současně platnost naší Ústavy, na kterou prezident přísahal.

Jakým právem asi jsme získali nezávislost my, lidé svého času v Československu, a jakým právem ji získalo Slovensko a jakým právem usilovalo na příklad Skotsko o nezávislost na Anglii, byť neúspěšně, ale podle přání tamních obyvatel v referendu? To právo nám i jiným v Evropě upřeno nebylo.

Univerzální a nezadatelná lidská práva nelze vnímat tak, že pro někoho platí a pro někoho ne.

Pokud nám teoretici lidských práv a současného úsilí o změnu tvrdí, že postmoderní svět je dnes zcela jinde, než byl v době, kdy se sepisovala Všeobecná deklarace lidských práv, pak musí také učinit další krok nebo aspoň pokus, aby došlo i ke změně naší Ústavy a její Listiny lidských práv, kde jsou základní práva definována jednoznačně podle této Deklarace. Pochybuji, že se jim to podaří a že se o to vůbec pokusí, přes všechna jejich prohlášení. Ta debata není zdaleka ukončena a argumenty, zpochybňující platnost základních práv, jsou za dané situace velmi nepřesvědčivé. Názory významných představitelů mezinárodní politiky a lidí v oblasti lidských práv to na konferenci Fora 2000 letos prokázaly víc než jasně.

Poznámka: K tomuto názoru mne vyprovokoval článek právníka Jana Kalvody v LN ze dne 24.října …..sledujeme ústavní puč. S jeho názorem se naprosto ztotožňuji.