Při vší úctě k odborné erudici pana Jiřího Pilaře, o níž nemám pochyby, nemohu souhlasit s některými jeho názory, které byly uveřejněny v LN 8. března v článku Nebezpečný ministerský eintopf. Troufale si tu dovolím oponovat jako laik, a dokonce jako předseda občanské organizace, která může být podezírána dle názoru pana Pilaře z toho, že „dělá vědu“ ve školství, namísto toho, aby se věnovala kultivaci rizikových rodin, které jsou hlavní příčinou neúspěšnosti jejich dětí ve škole.

Podstatou sporu mezi ministerstvem školství a panem Pilařem, stručně řečeno, má být míchání dětí různých charakteristik bezmyšlenkovitě do jedné mísy. Výsledkem by pak mohl být dětem nebezpečný eintopf. Je tím myšleno, abychom si nehráli na schovávanou, že jsou míchány děti romské s ostatními dětmi postiženými rovněž sociálním handicapem, a tím se dostávají do stejné nevýhodné pozice . Přiznávám, že toto je obecně správný princip, za normálních poměrů, který ovšem v podmínkách české školy není možno přijmout, protože silně zavání pokrytectvím. Stačí si uvědomit, kolik romských dětí procentuálně se v takto nevýhodné pozici nachází a kolik dětí je těch druhých. Ten poměr říká, že žádný nebezpečný eintopf tu nevzniká. Naopak: zastírá se tím podstata problému, který je někde jinde a projevuje se zcela zřetelně v celé společnosti, nejen ve školství. Netřeba do detailů vysvětlovat.

Pan Pilař správně říká, že děti z rizikových rodin dnešní základní školu nedokáží zvládnout. Ale o to přece zásadně běží, aby tento stav byl změněn. Nebo se s ním míníme smiřovat do nekonečna?

V tomto smyslu vidím i pochybení v názoru ředitelů praktických škol v jejich otevřeném dopise ministryni školství. Nikdo nezpochybňuje jejich práci, nikdo je neobviňuje z toho, že uměle naplňují stavy dětí proto, že mají strach o svá místa. V tomto směru se pan Pilař mýlí kardinálně. Naopak! Tito učitelé vykonávají svoji práci nadmíru dobře – a přesto jsou mnohdy neúspěšní. Proč asi? Jejich pochybení spočívá v tom, že tento stav ochraňují a brání se změně.

Argumentuje-li pan Pilař tím, že v Anglii je 12 % Britů negramotných, pak mu musím říci, že se setkávám se spoustou Romů – padesátníků u nás, kteří se s bídou podepíší a číst neumí vůbec. Ti skončili základní (zvláštní) školu před 30 léty, za tuhého socialismu, a za devět let se nenaučili nic. Možná, že by to těch 12 % negramotných u nás dalo taky.

Jistě: problém je v rizikových rodinách, a já ubezpečuji pana Pilaře, že nevládní organizace si neosobují právo dělat vědu ve školství. Pracují právě v sociální oblasti i v kultivaci rizikových rodin. To je určitě problém zásadního rázu. Toho jsme si všichni dobře vědomi, a už hezky dávno. Pokud se lidé z nevládní organizace pletou do škol, třeba jako romští pedagogičtí asistenti, pak je to jen a jen ve spolupráci s pedagogy. Dovolil bych si upozornit na spolupráci těchto lidí s Pedagogickou fakultou v Brně: ta dělá vědu a lidé z nevládní organizace ji doplňují svými praktickými výkony. Vím, že je to i na jiných univerzitách pravidlem.

Změnit ovšem myšlení lidí není jednoduché. Dá to nepoměrně více práce u lidí z rizikových rodin, kteří jsou se vzděláním na štíru. Konec konců to dá pěknou fušku změnit i u jinak dokonalých a vzdělaných profesionálů v pedagogice.