Druhá nominace Srpa v letošním roce do funkcí v institucích, které se zabývají totalitní minulostí, je jasným vzkazem veřejnosti: Já si mohu dělat, co chci a kdykoliv si umanu, dostanu se do médií. Odborníci tomu říkají práce s ekonomikou pozornosti.
Minulý týden byly ve sněmovně shozeny pod stůl dva důležité vládní návrhy zákonů. První se týkal ochrany památek, kvůli kterým k nám přijíždí turisté, kteří přinášejí peníze. Druhý byl o zřízení kariérního řádu ve školách, přičemž úroveň školství, tedy vzdělání, je tou hlavní investicí do naší budoucnosti.
Dne 15. července 2016 byl potlačen puč proti tureckému prezidentu Erdoganovi. Dodnes je ale nejasné, v čí režii se vše před rokem odehrálo.
Proč jsou naše strany nedůvěryhodné: Odpověď na tuto otázku by mohla znít i takto: Protože se podobají novému logu sociálních demokratů, které svou vizualitou popírá smysl loga jako jednoduchého a srozumitelného znaku, který slouží k marketingové komunikaci firmy. Jde o změť bílých čar na oranžovém pozadí, které jen vzdáleně připomíná kytku. Podobně sociální demokraté jen vzdáleně připomínají politickou stranu s jasným programem. Sociální tržní hospodářství nefunguje, protože v době globalizace jsou nadnárodní korporace mnohem mocnější než státy a ty se nechávají zdaňovat v daňových rájích. Největší podíl do státní kasy tedy přichází od středních a malých podnikatelů, kteří díky tomu chudnou, a stát se zadlužuje.
Hluboký smutek v očích a veselá ústa pod kudrnatou hlavou, asi tak bych charakterizoval Pavla Kohna, s kterým jsem spolupracoval jako redaktor Mladého světa, když on se stal v roce 1965 v říjnu redaktorem nového časopisu Student. Ten tehdy sídlil v Senovážné ulici v jedné velké místnosti a k dispozici měli jen jednu telefonní linku. Jako dnes se pamatuji na to, jak si ode mne Pavel objednal první text. Řekl mi: Zkus napsat o půlnoční mši v kostele u sv. Jakuba, u nás by to mohlo projít, chodí tam studenti. Pro mě to byl signál, že původní záměr stranických a mládežnických funkcionářů ovlivňovat studenty v duchu jejich ideologie nevyšel. V redakci se objevila postupně řada zajímavých osobností: Kromě Pavla Kohna to ještě byl Petr Feldstein, později Tomáš Pěkný a Jiří Slavíček či Alexander Kramer. Prvním šéfredaktorem se stal osvědčený funkcionář Václav Král. Pavel Kohn, který se narodil v roce 1929, bylo mu tedy šestatřicet let, byl z celé reakce nejstarší, a proto jeho slovo mělo větší váhu než dvacetiletých studentíků.