V minulých dnech k nám dorazila zpráva, která spolu se svým zpracováním stojí za zevrubnější pohled: mimořádně schopný bývalý ředitel pražské zoologické zahrady Petr Fejk se rozhodl po roce odejít z místa ředitele newyorské České národní budovy, v níž sídlí i České centrum, ač měl smlouvu do konce roku 2011.

ČTK - ale podobně informovala i jiná média - například zveřejnila s Petrem Fejkem obsáhlý rozhovor, v němž říká, cituji: "Ministerstvo zahraničních věcí a Česká centra udělaly podle mě z České národní budovy takový kompetenční propletenec, že jakékoliv zásadní rozhodnutí tu musí procházet nepřiměřeně složitým procesem s nejasným koncem. Aktivizace budovy ale vyžaduje jistou přímočarost a tah na branku. A ředitele s kompetencemi."

Pak ještě pro ČTK dodal, že měl například omezené pravomoci při nakládání s prostředky od 10.000 korun (tedy 500 dolarů) a nemohl si ani vybírat lidi do svého týmu. A od května 2010, to znamená od nástupu jeho programové náměstkyně, jak říká pan Fejk, neměl kompetence ovlivňovat rozpočet, personální obsazení ani program Českého centra, ač se cítil být jeho řediteůem.

Zvláštní je, že žádné médium se nezabývalo vyjádřením druhé strany, maximálně se zeptali ministra zahraničí, který jim vzkázal, že pan Fejk si o podstatě toho místa udělal iluzi. Stačilo se ale obrátit na někoho z České národní budovy a ten by vysvětlil podrobnosti, jako to učinil Josef Balaz, šéf zastřešovací krajanská organizace BBLA, která v této budově taky sídlí. Když jsem se ho na to optal, pan Balaz mi řekl: " Z mého pohledu nejvetší problém Petra Fejka spočíval v tom, že nastoupil do pozice, která svým způsobem vlastně ani neměla smysl. Ředitelem domu jseš, když můžeš celý dům řídit. V Bohemian National Hall je ale generalní konzulát, což jsou diplomaté, které Petr řídit nemůže, je tam BBLA, což je samostatná a na Česku komplet nezávislá organizace sdružující krajanské spolky a nadace, kterou řídím já a je tam kancelář Českého centra, které Petr měl snad původně velet, ale které má svoji kompetentní ředitelku. Takže vlastně zbývá pozice správce budovy, který má dbát na to, aby nám tam všechno fungovalo a v zimě byl odhrabaný sníh. Je mi Petra líto, ale pro člověka s jeho schopnostmi a ambicemi to rozhodně nic není."

A to je důvod, proč o tom dnes píšu. Od počátku, kdy Petr Fejk vyhrál konkurs, zřejmě nedošlo mezi ním a ministerstvem zahraničí k řádné výměně informací, a to je ta zásadní chyba, o které by se mělo psát a ne jen o tom, že odchází. Pan Fejk tam šel s iluzí, že z Českého domu udělá prosperující výdělečný podnik, ale zřejmě se nedozvěděl (možná se na to neptal), že dům, který byl převeden za jeden dolar z BBLA na Českou republiku, je v režimu nevýdělečného podniku, jak rozhodl soud, aby náš stát za něj nemusel platit vysoké daně (ač ten dům měl i s pozemkem tehdy hodnotu asi 35 milionů dolarů).

Proto ho dnes nelze zvláště v rezidenční čtvrti proměnit ve výdělečný zábavní podnik. Za koncem ředitelování pana Fejka je zřejmě stará česká chyba: neschopnost o věcech důsledně komunikovat a výsledek vtělit do řádné a přesné smlouvy, která by byla pro obě strany závazná. Kdyby přece taková smlouva existovala, nemohlo by k takovémuto rozčarování zřejmě na obou stranách vůbec dojít a bylo by i jasné, jestli je Petr Fejk ředitelem Českého centra nebo jen správním šéfem České národní budovy. Způsob psaní o odchodu pana Fejka proto odhaluje velkou slabinu českých médií: popisují spor, místo aby odhalovala systémovou chybu, která tento spor zapříčinila. Vezou se jen na emocionální vlně zhrzeného ředitele: místo informací prodávají emoce.

Text byl původně jako rozhovor vysílán 1.10. na Radiožurnálu.