Na nahrávce, která se objevila ve čtvrtek 12. května na You Tube, z interní březnové porady strany Věci veřejné v bytě u Víra Bárty, na které se sešli jejich ministři i přední činitelé parlamentu, stojí nehoráznosti typu: Klaus udělá, co budu chtít, o Babákovi, který nosí straně peníze v igelitových pytlích, o kamarádech na analytickém útvaru ministerstvu financí, o manipulaci s jejich internetovými referendy či o loutce Radku Johnovi. A to už nehovořím o tom, jak se pan Bárta holedbal, že má pozvánku od Obamy a Putina.

Ač na nahrávce za celou dobu není slyšet otevírání lahví, ťukání skleniček či zvuky, které vydávají sklínky, pokládáme-li je na stůl, celý trapný výstup, který je evidentně spíš hodný diagnózy psychologa, než analýzy politologa, byl samotným Vítem Bártou označen za opilecké řeči. Podle psychologů ale artikulace tomu nenasvědčuje. Nahrávku podle pana Bárty pořídila Kristýna Kočí, kterou si 8. dubna nahrál zase její kamarád Lukáš Vích. Důvod byl zřejmý: po té co pan Jaroslav Škárka přijal jako úplatek 170 000 za loajalitu vůči Vítu Bártovi a Respekt si ho nahrál, když se redaktorce s chováním pana Bárty svěřoval, bylo třeba Kristýnu Kočí znevěrohodnit, protože ona z podobných důvodů dostala od pana Bárty dokonce pět set tisíc a veřejně to přiznala. Aby paní Kristýna Kočí byla ještě nevěrohodnější, svádějí na ni i poslední nahrávku. Jenže - ať ji pořídil kdokoliv - nahrávka z minulého týdne prozrazuje něco podstatnějšího, a sice že Kristýna Kočí odkoukala velikášské řeči právě od pana Bárty a že atmosféra uvnitř této strany, která se blíží sektě, deformuje její členy: je nakažlivá jako infekce.

Lékaři, jako třeba František Koukolík, považují za jeden z nejvýznamnějších poznatků posledních let, že násilně se chovající psychopati jsou jen zlomkem celkového počtu psychopatů ve společnosti, protože ti ostatní si umí nasazovat masku příčetnosti. MUDr.Koukolík napsal: "Činy těchto psychopatů mohou zcela zastínit hrůzné dílo sériových a masových vrahů, zvláště jsou-li tito "neúplní," "subkliničtí,", "sociálně obratní,", "sociálně adaptovaní" jedinci příslušníky mocenských elit." Pro tuto lidskou skupinu používají odborníci označení deprivanti. Jednu variantou deprivantů činnou na sociální "makroúrovni" bývají lidé s hypertrofovanou touhou po moci.

Diagnostikovat tyto lidi si můžeme sami. Pro potvrzení diagnózy stačí, když vykazují alespoň čtyři z následujících znaků: mají nedostatek empatie, jsou vychytralí a vše věnují rozšiřování vlastní moci, bezohlední, vyhledávají si obětní beránky, jsou na moci závislí jako na droze, na druhých lidech vyžadují naprostou závislost, pohrdají životy druhých atd.

Pan Vít Bárta svým chováním se evidentně této diagnóze přibližuje a Věcmi veřejnými zcela znehodnotil naši již beztak hodně zdevastovanou politiku. Po tom, co se v posledních týdnech odehrálo, už rozhodně nemůžeme hovořit o krizi jedné strany či koaliční vlády, ale musíme si přiznat velmi důrazně, že jde o hlubokou krizi české politiky, kterou bohužel prezident Václav Klaus donedávna prodlužoval tím, že Věci veřejné podporoval. Jeho okolí dokonce šířilo zvěsti o puči proti této straně. Jestli prezident přijme Bártovu omluvu a opět se za Víta Bártu postaví, rozklad české politiky bude pokračovat a ani odchod Věcí veřejných z vlády nic nevyřeší a agónii by jen prodloužil. Tolerovat stranu Věci veřejné, jejíž požadavky ODS a TOP 09 nemohou nikdy v té podobě, jak jsou dnes formulovány, splnit, znamená jen pod falešnou záminkou reforem prodlužovat nevládnutí, v němž se pod řečmi o boji s korupcí naopak korupci nejlépe daří. Opakujeme chybu z doby privatizace, kdy pod jejím heslem jsme tolerovali krádeže.

Důsledky jsou zřejmé: další oslabení premiéra Petra Nečase, kterému nepomůže ani to, že vyhověl prezidentovi a Věcem veřejným, když se zbavil pana Tluchoře, a ještě větší zesílení subkultury oportunismu. Vyhlídky na změnu jsou ale zatím chabé: velká koalice by tento stav zabetonovala a nové volby by v současné době dle průzkumů vyhrála levice, která by reformy zastavila. Nejde ale jen o selhání politiků: I my novináři na tom máme velkou vinu, protože omíláním kriminálních kroků některých politických hráčů zakrýváme důsledky legálních kroků ostatních politiků: neanalyzujeme je a to tuto nezdravou situaci rovněž prolonguje a lidi dezorientuje. My novináři toto naše selhání zase omlouváme lítým bojem o čtenáře či posluchače: analýzy je prý nezajímají, u médií se chtějí hlavně bavit. Spoluvinu na tomto stavu mají tedy i občané. Připomeňme proto: Politiku nikdy neovlivňují převážně ti nejlepší, ale vždy ti nejhorší politici.

Psáno pro ČRo 6