Útoky na ČT sílí a můžeme si za to sami
A dalo se to i očekávat. Nečekané ohlášení odchodu Jiřího Janečka z postu generálního ředitele otevřelo opět prostor pro to, aby politici veřejně vyslovili své námitky vůči této nejdůležitější veřejnoprávní instituci. Činí tak evidentně proto, aby si podle toho, kdo z uchazečů bude nejvstřícněji slibovat splnění jejich požadavků, vybrali a prosazovali dotyčného na post ředitele ČT.
Nejvíc výhrad mají politici proti pořadům Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT Marka Wollnera a 168 hodin Nory Fridrichové. A jsou slyšet hlavně ti, na které se publicistika kvůli jejich chování nejvíce v poslední době zaměřila a sice Petr Tluchoř, který vyjednával s Kristýnou Kočí o možném rozpadu Věcí veřejných a Pavel Drobil, který je podezřelý z korupce. Jinými slovy politikům nejvíce vadí všechny politické pořady a nejraději by je zrušili, jako se to stalo na Nově, kde už zůstaly jen poněkud bezzubé Střepiny. Zřejmě i proto je největším favoritem na křeslo nového ředitele bývalá šéf Novy Petr Dvořák, který na Nově zakázal pořad Na vlastní oči. Samozřejmě z ekonomických důvodů, a to by se mohlo stát i v České televizi.
Připomeňme, že v České televizi od roku 1993 byly zrušeny kvůli tlaku politiků postupně všechny satirické politické pořady počínaje Českou sodou, Stalo se..., Gumáky, Co týden vzal, Bez obalu až po Budování státu.
V posledních dnech se soustředily útoky na nejprestižnější pořad této televize Otázky Václava Moravce. Když se nepodařilo moderátora diskreditovat vymyšleným poměrem s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (za pomluvami stála dle pana Moravce advokátní kancelář exministra spravedlnosti Pavla Němce známého z tzv. kauzy justiční mafie), obul se do moderátora i prezident. Ten Blesku řekl: (Je to) "éra mediokracie, kdy se politika nedělá ve středu v devět ráno na zasedání vlády, ale v neděli ve 12 hodin u pana Moravce v České televizi. To je děs, to je nesmysl."
Nedělní polední diskusní pořady mají třeba v Německu velmi starou tradici, ale je v nich přesto jeden zásadní rozdíl: ctí se v nich dělba rolí a politický záběr mají mnohem širší. Skoro nikdy se nesoustředí pouze na domácí politiku. V praxi to pak vypadá tak, že hosty v poledním pořadu nejsou nikdy politici, ale zahraniční korespondenti, s kterými moderátor probírá nejen nejaktuálnější domácí, ale i zahraniční politická témata. Domácí politika je pak v těchto pořadech konfrontována s názory cizinců, kteří k vnitřní politice země mají odstup, ale zároveň jsou nuceni se vyjadřovat velice slušně a přesně a v zahraniční politice zase korespondenti, zvlášť jsou-li z nesvářených stran, předvádějí veřejnosti různé pohledy na daný politický problém.
A totéž platí i o večerních talkshow, kam bývají politici zváni častěji, ale i tam jsou nezřídkakdy konfrontováni s hosty ze zahraničí. Základní pravidlo, které se v poledních pořadech ctí, zní: politik politiku dělá a analytik či komentátor ji rozebírá. Jak kdysi řekl šéfredaktor Guardianu: politik u nás může psát do novin je do rubriky Dopisy čtenářů. Sledovanost u těchto analytických poledních pořadů není nikdy hlavním kritériem, protože význam těchto debat je převážně vzdělávací, rozšiřuje obzor a etický: kultivuje debaty ve veřejném prostoru.
Nejvíc výhrad mají politici proti pořadům Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT Marka Wollnera a 168 hodin Nory Fridrichové. A jsou slyšet hlavně ti, na které se publicistika kvůli jejich chování nejvíce v poslední době zaměřila a sice Petr Tluchoř, který vyjednával s Kristýnou Kočí o možném rozpadu Věcí veřejných a Pavel Drobil, který je podezřelý z korupce. Jinými slovy politikům nejvíce vadí všechny politické pořady a nejraději by je zrušili, jako se to stalo na Nově, kde už zůstaly jen poněkud bezzubé Střepiny. Zřejmě i proto je největším favoritem na křeslo nového ředitele bývalá šéf Novy Petr Dvořák, který na Nově zakázal pořad Na vlastní oči. Samozřejmě z ekonomických důvodů, a to by se mohlo stát i v České televizi.
Připomeňme, že v České televizi od roku 1993 byly zrušeny kvůli tlaku politiků postupně všechny satirické politické pořady počínaje Českou sodou, Stalo se..., Gumáky, Co týden vzal, Bez obalu až po Budování státu.
V posledních dnech se soustředily útoky na nejprestižnější pořad této televize Otázky Václava Moravce. Když se nepodařilo moderátora diskreditovat vymyšleným poměrem s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (za pomluvami stála dle pana Moravce advokátní kancelář exministra spravedlnosti Pavla Němce známého z tzv. kauzy justiční mafie), obul se do moderátora i prezident. Ten Blesku řekl: (Je to) "éra mediokracie, kdy se politika nedělá ve středu v devět ráno na zasedání vlády, ale v neděli ve 12 hodin u pana Moravce v České televizi. To je děs, to je nesmysl."
Nedělní polední diskusní pořady mají třeba v Německu velmi starou tradici, ale je v nich přesto jeden zásadní rozdíl: ctí se v nich dělba rolí a politický záběr mají mnohem širší. Skoro nikdy se nesoustředí pouze na domácí politiku. V praxi to pak vypadá tak, že hosty v poledním pořadu nejsou nikdy politici, ale zahraniční korespondenti, s kterými moderátor probírá nejen nejaktuálnější domácí, ale i zahraniční politická témata. Domácí politika je pak v těchto pořadech konfrontována s názory cizinců, kteří k vnitřní politice země mají odstup, ale zároveň jsou nuceni se vyjadřovat velice slušně a přesně a v zahraniční politice zase korespondenti, zvlášť jsou-li z nesvářených stran, předvádějí veřejnosti různé pohledy na daný politický problém.
A totéž platí i o večerních talkshow, kam bývají politici zváni častěji, ale i tam jsou nezřídkakdy konfrontováni s hosty ze zahraničí. Základní pravidlo, které se v poledních pořadech ctí, zní: politik politiku dělá a analytik či komentátor ji rozebírá. Jak kdysi řekl šéfredaktor Guardianu: politik u nás může psát do novin je do rubriky Dopisy čtenářů. Sledovanost u těchto analytických poledních pořadů není nikdy hlavním kritériem, protože význam těchto debat je převážně vzdělávací, rozšiřuje obzor a etický: kultivuje debaty ve veřejném prostoru.