Budoucnost novin je… ve hvězdách

11. 12. 2014 | 12:29
Přečteno 2834 krát
Analytici z deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung se domnívají, že noviny prožívají nejhorší krizi od začátku 17. století, kdy začaly existovat. Signálem je třeba i to, že letos byla v Německu zrušena prestižní novinářská cena Henri-Nannen-Preis. Americký šéf Associated Press Gary Pruitt nedávno pro web Meedia uvedl, že trh nemá svědomí.

Důvodů současného stavu existuje řada. Zůstaňme u těch, o kterých se diskutuje v Německu. Čtrnáctiletí až devětadvacetiletí věnují novinám v průměru deset minut denně. Jejich rodiče třicet minut, tvrdí dlouhodobá studie veřejnoprávních německých televizí ARD/ZDF. Podle psychologů v budoucnosti nezájem o tištěná média nadále poroste, neboť lidé, kteří v mládí nezískají návyk na čtení, ho již nezískají nikdy. V číslech to vypadá takto: V letech 1982/1983 náklady všech novin v Německu činily 30 milionů exemplářů denně. V roce 2013 se prodávalo 17 milionů. To odpovídá množství prodaných novin v roce 1957. A jen v posledních deseti letech klesl celkový náklad novin o více než šest milionů exemplářů. V osmdesátých letech byla mediální krajina v Německu velmi přehledná: staré měšťanské rodiny měly předplacené noviny FAZ nebo Die Welt, z bulváru se četl Bild a Express. Levičáci si kupovali Frankfurter Rundschau nebo Die Zeit a zelení Tageszeitung, deník založený v roce 1979.

Česko je na tom trendově obdobně: od roku 2007 do roku 2012 se zde snížil prodej všech deníků asi o půl milionu výtisků - na něco málo přes milion; čísla ze srpna 2014 už hovoří o prodaných 852 tisících kusů novin denně.

R. Varian, ekonomický šéf Googlu, tvrdí, že zájem o informace se nezmenšil: surfuje se na internetu, hledí na televizi, jen se zkrátka méně čte na papíře. Pokud noviny nezačnou velmi rychle kreativně experimentovat, může jim zazvonit umíráček. Už taky proto, že „papíroví“ vydavatelé ztrácející čtenáře a inzerci jsou nuceni produkty zdražovat -půlka nákladů na noviny jde na papír a tisk, čímž se škrtící kruh uzavírá. Online informace jsou o hodně levnější a vždy aktuální.

Socializační roli plnily noviny na zlomu 19. a 20. století, od té doby se průběžně situace měnila. Tenkrát byly noviny i jejich předplatné znakem sociálního statutu - jako dnes iPhone či iPad. Tento vztah k novinám se již vytratil, hlavně proto, že podle mediálního analytika Rudolfa Stöbera odborníci již noviny nečtou, zajímají se jen o určité důkladné informace, které v nich však nenajdou.

Navíc se zhroutil zavedený model: náklad a čtenost přitahovaly reklamu, reklama přinášela peníze a peníze zajišťovaly nezávislost. Platilo pravidlo, že noviny jsou financovány ze dvou třetin z inzerce a třetinou z prodeje. Podle mediálního profesora Andrease Vogelata byla v Německu většina příjmů z inzerce v letech 1880 až 1914, a pak zase až od roku 1958 do roku 2005. Nyní je to opačně: příjmy z prodeje v Německu činí 60 procent; čtenář začíná být opět důležitější než inzerenti. A protože se čím dál tím méně čtou papírová vydání, nejsou ani inzerenti ochotní platit za inzerci dřívější ceny. V číslech to vypadá tak, že v letech 2010 až 2013 příjmy z inzerce klesly z 3,6 miliardy na 2,9 miliardy eur a za posledních dvanáct let klesly na polovinu.

U nás čisté inzertní příjmy vydavatelství jen loni klesly na 6,27 miliardy korun z předloňských 6,69 miliardy korun. Je to způsobeno i tím, říkají analytici, že v inzertních a mediálních agenturách pracuje na manažerských funkcích generace, která sama nečte a dokonce to dává ostentativně najevo, jak to známe i z Česka.

Dříve se snídalo společně a ke kávě patřily také noviny. Dnes mají pětatřicetihodinový či čtyřicetihodinový pracovní týden na Západě jen dělníci, zatímco ostatní pracují mnohem déle. Vedoucí pracovníci v investičních bankách, podnikatelé, samostatně pracující umělci a politici jsou v práci až osmdesát hodin týdně. Není čas číst, není čas se scházet při rituálech.
Vydavatelům ještě celá devadesátá léta nahrávala situace na trhu s papírem, jehož ceny klesaly, a proto si nevšimli, že internet papír nepotřebuje. A některé dříve vyhledávané inzeráty, kvůli kterým se noviny kupovaly, z novin úplně vymizely (inzeráty s byty, ojetými auty či seznamka). Za posledních dvacet let se proto cena novin v Německu zdvojnásobila, u nás skoro ztrojnásobila, přičemž ceny tiskovin se stále zvyšují rychleji než ceny ostatního zboží.

Protože se v rámci snižování nákladů šetří i na redaktorech, noviny se dostávají do pasti, jak říká profesor Stöber: „Člověk nemůže dlouhodobě zvyšovat drasticky ceny a snižovat kvalitu prodávaného produktu bez následků.“

V Německu proto analytici současná vedení vydavatelství přejmenovali na Gröstes Harakiri-Management aller Zeiten, tedy největší harakiri-management všech dob, protože provádějí permanentní propouštění redaktorů a snižování kvality. Hlavní náplní jejich práce je počítání - i proto, že právě to jim jejich smlouvy umožňují, k tomu je nutí. Jsou placeni za úspory jako takové; důsledky úsporných opatření je vůbec nezajímají.

Například německá televizní a rozhlasová stanice WDR, tedy Westdeutscher Rundfunk, na počátku roku 2014 prohlásila, že do roku 2020 propustí dalších 500 zaměstnanců, FAZ chce propustit 200 lidí z 900 (jejich ztráta se v minulém roce vyšplhala na 8,2 milionu eur a zbavují se i tiskárny v Maisachu v Bavorsku), časopis Stern ohlásil propouštění 26 spolupracovníků, vydavatelství DuMont, které vydává tituly Kölner-Stadt Anzeiger, Berliner Zeitung, Express a Hamburger Morgenpost, se chystá v příštím roce snížit počet pracovníků o desítky.

A dále: po převzetí katolického vydavatelství Weltbild novým vlastníkem, Droege Group, ztratilo práci tisíc zaměstnanců z celkového počtu 2600. Už i kancléřka Angela Merkelová 29. září 2014 varovala vydavatele před dalšími úspornými opatřeními, která ohrožují kvalitu zpravodajství, protože veřejnoprávní média a prestižní tiskoviny jsou nedílnou součástí demokratické infrastruktury.

Ač u nás dochází k podobnému propouštění a snižování kvality médií, politiky to nezajímá či spíše se zdá, že jim to vyhovuje.

Základní otázka proto zní: Jaká čeká printový trh budoucnost? Novináři z FAZ vypracovali dva scénáře, které mohou platit i u nás.

První scénář předpovídá novinám zlý konec, protože klasický model financování eroduje. Proto prý řada novin zanikne a přežijí jen tituly, které na sebe vydělají jinou činností, kterou rozvinou na internetu či v jiném byznysu. V ohrožení jsou i staré zavedené tituly. Odhady předpokládají, že většina novin vydrží nejdéle sedm let. Z novinařiny se pro hodně lidí stane vedlejší povolání, jako tomu bylo ještě v XIX. století.

Druhý scénář představuje cosi jako pozitivní utopii. Někteří vydavatelé vyjdou z krize jako vítězové; budou profitovat na tom, že velké vydavatelské domy ztratily důvěru čtenářů. Navíc budou založena nová specializovaná vydavatelství, jejichž mladí zaměstnanci budou pracovat za nízké platy a nebudou počítat s inzercí. Jejich model bude postaven na vysoké kvalitě textů, analýz a komentářů. Infotainment se přesune na bezplatná či levná média. Tato změna časem, až vyrostou nové generace, které budou číst téměř vše v elektronické podobě, nebo budou ochotné platit vysoké ceny za papírová vydání, možná přinese novou kvalitu. Prestižní noviny budoucnosti budou tudíž opět postaveny na autorských hvězdách, které zase budou mít dobré smlouvy. Perfektně zpracované texty budou analyzovat problémy lidí v oblastech, kde budou vycházet, už se nebudou tolik zajímat o politické strany, vládu, odbory, církve atd. Noviny budou experimentovat a testovat, co od nich lidé chtějí, čím mohou být pro ně užitečné. A za to budou čtenáři, jak už ukazují první vlašťovky, ochotní platit. A ti, co platí, se cítí být zároveň jistým společenstvím, které chce kvalitní žurnalistiku podporovat: fungují jako pojišťovna pro dobrou žurnalistiku, říká Kalle Ruch, ředitel FAZ.

Faktem je, že ve francouzském deníku Le Monde se podařilo spojit oddělení mladých on-line novinářů se zkušenými bardy z deníku a tato synergie přinesla výsledky: aktuální zpravodajství je určeno pro tablety a další digitální média, hlubší analýzy a komentáře jen pro papírové vydání. Süddeutsche Zeitung hodlá nastartovat modelový projekt tzv. týdenního vydání, kde budou převzaté nejdůležitější texty týdne, doplněné důkladnou kulturní rubrikou, investigativními články atd. Kromě toho bude na digitálu přístupná příloha Sport am Wochenende za 89 centů.

Rovněž jeden z šéfů Reuters Institute Oxford je přesvědčen o tom, že budoucnost mají jen seriózní zprávy, rešerše dělané na místě, o němž materiál pojednává, analýzy odborníků a kvalitní editoři, kteří tyto zprávy umí seřadit podle důležitosti. Na jakém médiu se pak tyto produkty budou číst, to si bude moci každý, kdo zaplatí, zvolit sám. Takové informace ovšem bude kupovat mnohem méně lidí, než tomu bylo dříve a nebudou ani v elektronické podobě levné.

V turbulencích těchto dilemat se nacházejí i proslulé německé zpravodajské časopisy. Vystřídáni mají být všichni šéfredaktoři Der Spiegelu, Focusu i Sternu, ač ti stávající - Wolfgang Büchner, Dominik Wichmann a Jörg Quoos - nastoupili v roce 2013. Důvod? Zajímali se víc o internetová vydání, rychlost zpravodajství než o kvalitní žurnalistiku, na které se bude v budoucnu nejspíš zase vydělávat. Ukazuje to i projekt bývalé šéfredaktorky New York Times Jill Abramsonové, která spolu s americko-britským novinářem Steven Brillem chce v nejbližší době nastartovat vydávání delších novinářských žánrů (delších, než je rozsah magazínu a kratší než kniha). Tyto příběhy budou pouze pro předplatitele a autoři na své projekty dostanou zálohu až do výše 100 000 dolarů.

Zásada sázet na co nejširší publikum začíná platit výlučně pro bulvár. Řada vydavatelů a šéfredaktorů si tohle včas neuvědomila, nebudovala přesvědčivou identitu - a i to je důvod, proč nejspíš tolik titulů zaniká a zanikne. V řádu věci se jeví být výsledek německých průzkumů o prestiži profesí: důvěryhodnost žurnalistů klesla v Německu na 29. místo z 32 vyjmenovaných povolání; za redaktory jsou již jen pracovníci inzertních agentur, zástupci pojišťoven a politici. V takových výzkumech se propadají, jak víme, i tuzemští žurnalisté.
Tradiční dělení médií na prestižní, pop-média a bulvár už nevystihuje podstatu stávající situace. Asi můžeme začít hovořit o médiích lehkých, která šíří medialitu, tedy nekonečný proud informací, polopravd, PR-sdělení, lží, výmyslů, reklamy a kuriozit, a o médiích těžkých, která nabízejí obsáhlejší komentáře, analýzy a reportáže pro přesně vymezené cílové skupiny nebo dokonce jen jeden důkladně zpracovaný příběh.

Zhroutila se však i představa nových majitelů médií, kteří přišli z byznysu a domnívali se, že pomocí svých médií vylepší svůj obraz na veřejnosti a ještě na tom budou vydělávat. O jejich média klesá zájem, takže stojí před volbou, zda taková média dotovat.

Dost přesně to před časem formuloval profesor Stephan Weichert z Media School v Hamburku: „Dnes je mnohem méně jasné než před deseti lety, co je vlastně žurnalistika, a to je právě ta revoluce, s níž se praktikující novináři nesmířili.“ A známý nezávislý novinář a bloger Hardy Prothmann dodává: „Myslí v kategoriích, které už dávno neplatí!“

Psáno pro Orientaci, sobotní přílohu LN

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy