Naše vnímavost, naše mentální kapacita je vystavena mediálním procesům, které je nesnadné uchopit a definovat, protože jsou dynamické a tekuté. Ty nastalé turbulence v mezilidské komunikaci pomáhají pochopit mimo jiné termíny, které stojí v titulku tohoto textu.

Termín pátá moc používá mediální vědec a profesor Bernhard Pörksen z univerzity v Tübingenu pro účastníky internetových webů a platforem. Důvod: svrhávají politiky, vynášejí rozsudky, byť nemají soudní pravomoc, idenfitikují zločince, kritizují klasická média, provádějí šikanu, emocionalizují masy, vytvářejí úmyslně falešné obrazy světa.

Děje se tak souběžně s tím, že realitou začínají být technologie schopné samy se spojit s jinými technologiemi a vytvořit „svéprávné“ informační systémy, na lidech v těchto krocích již nezávislé. Luciano Floridi, italský filozof a logik, zakladatel filozofie informace vyučující na Oxfordské univerzitě, to nazývá čtvrtou revolucí: po revoluci neolitické, kdy pěstitelé a chovatelé zvítězili nad sběrači a lovci, průmyslové, kdy průmyslníci a obchodníci se stali silnějšími než šlechta, a po revoluci digitální, kdy pátá mocnost porazila tu čtvrtou, tedy klasická média. Čtvrtá revoluce, pokud se uskuteční, radikálně změní naše vědomí i chápání sama sebe, protože naše inteligence bude konfrontována s inteligencí umělou.

Ostatně před několika měsíci zveřejnila nezisková organizace The Future of Life Institute, kterou založil estonský spoluzakladatel Skypu Jaan Tallinn, otevřený dopis o nebezpečích využití a zneužívání umělé inteligence; podepsali jej mimo jiné právě takové kapacity jako zmíněný programátor Tallinn, slavný britský teoretický fyzik Stephem Hawking, britský kosmolog a astrofyzik Martin Rees, dále jej signovali třeba profesor filozofie Australan Huw Price či švédský filozof a futurolog Nick Bostrom, ale i výzkumníci či studenti přírodních a počítačových věd kupříkladu z Berkeley či MIT.

Kdekdo tě vidí a soudí

Zásadní změnu předjal roku 2006 americký newsmagazín Time. Tehdy při jeho tradičním vyhlášení osobnosti roku (Person of the Year) zvolil namísto konkrétního člověka monitor počítače a nápis You – Ty (či Vy). Ten výrok šel číst například takto: Jsi to ty, kdo může publikovat, co chce, protestovat proti čemu chce, nastolovat agendu svých témat; osobností roku 2006 se stal každý, kdo byl připojen k síti.

Podle německého renomovaného magazínu pro politickou kulturu Cicero jsme aktéry procesu, kdy po moci ústavní, výkonné, soudní a moci klasických médií vstoupila do veřejného prostoru moc pátá - moc sítě. Má mnoho tváří: je ošklivá, krutá, chytrá, morální, někdy projevující zájem o fungující demokracii, jindy zákeřná a projevující snahy demokracii zničit. Alespoň tak ji definuje zmíněný profesor Pörksen. Díky anonymitě vyjevuje pátá moc bezskrupulózněji i tu skrytou, škaredou a nebezpečnou tvář. Nebo také tvář bezprecedentně banální - jako třeba když si devítiletá Martha ze Skotska připálila oběd, nafotografovala tu pánev, nehodičku popsala a poslala po www – a vzápětí s ní sympatizovaly tisíce dětí z různých koutů světa…

Pátá moc je radikální, pluralistická, nikdy se neorientuje pouze na jednu ideologii. Nemá společné téma, má pouze společné platformy a instrumenty: sociální sítě, blogy, webové stránky, smartphony, tablety, notebook, PC počítače. Jde o organizaci bez organizace. Neběží o kolektiv, nýbrž o konektiv, jak tomu říkají politologové Američan W. Lance Bennet a Švédka Alexandra Segerbergová; běží tedy o lidi soustředěné na své vyjadřovací schopnosti a komunikající pod silným vlivem digitálních médií. Mobilizace těchto zástupů-nezástupů je spontánní a těžko lze identifikovat, z čeho vychází. Konektiv umožňuje volná spojení a váže k sobě pocit sounáležitosti se schopností sebevyjádření. Oboje „uživatele“ nic nestojí a ten si tím bezbolestně pěstuje své ego. Konektiv vytváří masu individualit.

Její sílu - ovšem sílu svého druhu! - neradno podceňovat. V Německu se musel v březnu 2011 z vrcholného politického života poroučet ministr obrany v druhé vládě Angely Merkelové Karl-Theodor zu Guttenberg, do té doby miláček a hvězda strany CDU. Studenti totiž rozcupovali na internetu jeho disertační práci vypracovanou na univerzitě v Bayreuthu o vývoji ústavy v USA a v EU - dokázali, že jde o kompilát.

Stejně známý je případ odstoupení německého prezidenta Horsta Köhlera v květnu 2010: rezignoval kvůli vynechané pasáži z jednoho rozhovoru, když hovořil o nasazení německých vojáků v zahraničí; ta partie se nedostala do klasických médií, což objevili blogeři a malér byl na světě…

Nebo lidé na síti dejme tomu pomohou identifikovat zločince či teroristy a mohou v tom být rychlejší než policie, pokud třeba náhodou se ocitli na inkriminovaném místě. Jindy stejným způsobem mohou agilní „síťaři“ zostudit nevinné lidi: po atentátu na účastníky maratónského běhu v Bostonu (duben 2013) se na platformách Twitter, Reddit či Facebook objevily tipy na lidi podezřelé z toho atentátu; list New York Post dokonce zveřejnil fotku falešného atentátníka na titulní straně. Tihle hobby detektivové jsou nebezpeční právě díky páté moci. Ještě před pár lety si jich nikdo nevšiml, nebo dokonce ani neexistovali: neměli se kdy a kde pochlubit se svými podezřeními nebo tak činili nanejvýš ve své knajpě.

S tímhle se nepočítalo

Dřívější moc byla příčinná a lineární: příčina měla následky, a čím byla příčina silnější, tím větší byl účinek. U páté mocnosti příčinný model neplatí: i ty nejmenší události mohou něčím přitahovat hodně lidí a zrodí se explozivní účinek. První podnět přitom často nelze personifikovat a jedinec, který ho do veřejného prostoru vypustí, nemůže odhadnout účinek svého konání. Nicméně víme už, že explozivní účinek se dostaví tehdy, pokud se mikroskupina spojí s makroskupinou či obecně s veřejností. To nastane pouze tehdy, převezmou-li dané téma klasická média. Explozivní účinek zkrátka má jen mediální mix a jeho recyklace pracující s navršováním emocionálně nabité přidané hodnoty.

To už velmi dobře vědí PR agentury jak velkých firem, tak států. Tudíž výše řečené platí, ale zároveň pátá mocnost nepředstavuje hlas lidu. Profesionálové vyrábějí materiály, napouštějí je do sítí a vyvolávají umělé kampaně. Ty ne vždy explodují, ale skoro vždy vnášejí do proudící mediality zmatek: fungují jako virus. Američané k pojmenování tohoto efektu zvolili slovo ze zahradnictví a říkají tomu astroturfing, což je označení pro uměle pěstovaný trávník. Jako výrazný příklad jsou v poslední době uváděni Putinovi trolové, tedy blogeři, které zaměstnává kremelská administrativa, aby ovlivňovali veřejné mínění ve světě ve prospěch Moskvy. Sociologové hovoří o digitální protiveřejnosti, která relevantní informaci obalí irelevantními sděleními.

Moderní demokracie včetně médií se plně konstituovala v 19. století - za účelem rozumné organizace národních států. Předpokládala vzdělaného a loajálního občana. Netušila nic o dnešní páté moci, jejíž kontrola - pokud nechceme jít například čínskou cestou a Facebook, Twitter či Google vyhledávání cenzurovat – je provozně nemožná. Jak ale civilizovat pátou mocnost? - tak zní jedna z mnoha otázek nastolená vzpomenutým profesorem Pörksen. Odpověď zatím neznáme.

Data důležitější než věci

Synergie páté moci a čtvrté revoluce může mít v dohledné době za důsledek, že mezi fyzickým světem a informačním univerzem přestaneme dělat rozdíl. Vznikne informační sféra skládající se z lidí, z algoritmů, z přístrojů a z jejich vzájemných vztahů. Člověk si, jak říká profesor Floridi, najednou uvědomí, že ve spolupráci se stroji dosáhne většího úspěchu než při spolupráci s lidmi, což ho nutně povede k tomu, aby znovu definoval svoji roli ve společnosti. A změní to i politiku a ekonomiku (a potažmo vše ostatní), neboť zásadním způsobem ubude pracovních míst v nejvyspělejších krajinách. Podle studie oxfordských výzkumníků Carla Benedikta Freye a Michaela Osborne je ohroženo v blízké budoucnosti 47 procent současných pracovních míst ve vyspělých zemích nejen v průmyslu, nýbrž rovněž ve službách. Zmizí třeba taxikáři, budou-li se umět auta sama orientovat v provozu – a všechno nasvědčuje tomu, že takto automatická auta se zanedlouho skutečně již vřadí do provozu.

Data budou důležitější než věci, protože budou představovat moc. Naopak věci budou stále rychleji ztrácet hodnotu. Zrodí se zřejmě nová třídní společnost, v níž fyzický majetek nebude hlavním měřítkem všeho. Informační sféra bude generovat s bezprecedentní rychlostí důležité poznatky, v nichž se člověk, který nebude chtít být ovládán, bude muset umět orientovat.

Naše naděje leží snad v tom, že lidská bytost navzdory čtvrté revoluci, kterou si přivodí, zůstane i v oné hyperinformační sféře jedinečným tvorem, který má schopnost transcendence. A bude to právě zase jen on (pokud bude mít na to vzdělání), kdo bude novým technologiím zadávat příkazy a důsledky této revoluce bude schopen reflektovat.

A v takovém procesu by ležela ještě jiná naděje - pro prestižní a veřejnoprávní média. Nová témata a dilemata, skutečně se dotýkající nás všech, mohla by v budoucnosti (možná nepříliš vzdálené) tvořit obsahy těchto médií - ať už šířených na papíře nebo digitálně. Privátní osvícená média (financovaná pomocí nadací či bohatými sponzory) budou za této situace mít jedinečnou historickou šanci přitahovat progresivní mozky, vědce, filozofy a novináře a nastolovat podstatnou agendu, nikoliv pouze kopírovat aktuální politiku. Tím by nastalo vzkříšení role žurnalistiky coby autonomní profese hájící primárně zájem veřejný, a nikoliv zájmy partikulární – třeba oligarchů, kteří ve střední Evropě začali v posledních letech skupovat vydavatelské domy.

Bude to boj

Obsah těchto „nadějných“ médií by však měl být i formálně zásadně jiný než nabízejí média dnes. Nejspíš tyto úvahy vedou historicky první šéfredaktorku New York Times Jill Abramsonovou (vydavatel deníku Arthur Sulzberger ji z funkce loni v květnu odvolal pro konfliktnost) k přípravě nového produktu, který prý bude mít v čísle pouze jeden materiál - měl by být delší, než jsou všechny texty v běžných magazínech, a kratší než román. A podobně německý list Süddeutsche Zeitung startuje od konce března 2015 projekt Longreads, který bude vycházet jednou za čtvrt roku a předkládat publiku nejlepší a nejdelší rozhovory, reportáže a eseje svých autorů. Jenže takto nastavená média čeká tvrdý boj s infantilizovanými konzumenty zvláště televizních stanic, z nichž prakticky vymizela kritická analýza.

Seriózní média, která na čtvrtou revoluci nebudou s to reagovat, tedy nesoustředí kolem sebe špičkové mozky, jež o nastalých změnách budou referovat a pomohou občanům se v nich orientovat, stejně tak ovšem státy, které na tyto změny nebudou s to odpovědět novou pružností, čeká marginalizace. A tady opět jedna středoevropská vsuvka: za této situace oligarchové, kteří média kupovali kvůli získání vlivu, se jich zřejmě začnou zbavovat - stejně jako to udělali před nimi zahraniční investoři: ti je původně koupili jen a pouze kvůli zisku, bez ambicí obecně kulturních.

Tohle všechno je ovšem ta optimističtější varianta. Ta škaredější by mohla vypadat třeba tak, že ve čtvrté revoluci zvítězí nad člověkem umělá inteligence a pátá moc ztratí pozitivní část svého náboje a redukuje se na pouhopouhou zábavní platformu masy bezmocných a nezaměstnaných.

(Psáno pro LN – přílohu Orientace)