Německé spolkové ministerstvo vnitra zaznamenalo v prvním pololetí roku 2015 173 skutečných trestných činů proti cizincům. Šlo hlavně o útoky na ubytovny utečenců, což je třikrát více než za stejnou dobu v předešlém roce.

Celkem loni přišly do Německa skoro 203 tisíce utečenců a letos jen za první pololetí již bezmála 180 tisíc, z toho polovina tam žádá o azyl. I prestižní Der Spiegel se domnívá, že taková atmosféra může eskalovat a vést až ke vzpouře
řádných občanů. Zvlášť proto, že Němci, kteří se tak rádi staví proti všem nepravostem ve světě, proti islamistům, Střednímu východu, daňovým podvodníkům v Řecku, se skoro vůbec o podobné násilné excesy ve vlastní zemi nezajímají.

Prezident Joachim Gauck útoky považuje za nechutné a ministr spravedlnosti Heiko Maas takové akce označil za útoky na celu společnost. Ale kromě jednotlivých kritických hlasů se žádná skutečně vážná a důkladná debata nevede. Takové útoky se kryjí za všeobjímající termín terorismus, ač by si zasloužily přesnější pojmenování.

Z davu, píší novináři, který třeba v Sasku hecuje proti utečencům, si lze dělat snadno legraci, ale hlubší otázka, kdo se za tímto davem skrývá, kdo ho ve společnosti inspiruje a motivuje, tu si klade v současném Německu málokdo. Chybí totiž sebekritika, a to hlavně ze strany politiků a žurnalistů. Politici systémovou kritiku ve veřejném prostoru nerozvířili, novináři z útoků na azylanty dělají jen senzace, tedy vzbuzují další emoce, a sociologové, kteří se tím zabývají vážně, v současných masových médiích dostávají velmi málo prostoru. To pak vede k šíření různých spikleneckých teorií a probouzení starých resentimentů.

Jenže i takový prestižní časopis jako Der Spiegel už v devadesátých letech přinesl na obálce titulek Až moc cizinců a o osm let později zase varoval před pokračující islamizací Německa. Podobně časopis Focus před pár dny, když hořela jedna ubytovna žadatelů o azyl, psal o falešných utečencích. Média jsou spoluviníky.

Politici sice vyžadují od svých občanů v Německu solidaritu s utečenci, jenže jak nedávno upozornil třeba Die Zeit, vytvářejí falešné obrazy: líčí je jako podvodníky či zločince. Jako příklad nekompetentnosti se uvádí v médiích vyjádření bavorského ministerského předsedy Horsta Seehofera, který sedmdesát let po válce hovořil veřejně o tom, že by se pro tyto lidi měly postavit tábory, aniž kvůli tomu musel okamžitě odstoupit, napsal zase Der Spiegel.

Německá spolková vláda se sice na začátku června usnesla na zpřísnění azylového práva, podle kterého mohou policisté okamžitě zajistit lidi, kteří se na území Německa dostali za pomocí převaděčů, nemají osobní doklady nebo lhali úředníkům. Jenže při hraničních či nádražních kontrolách jsou perlustrováni pouze občané tmavé pleti, což šíří resentiment, místo aby ho odbourávalo. Nějaké systémové řešení, které by se ale muselo týkat celé Evropské unie, zatím není v dohlednu.

(Psáno pro ČRo Plus)